Největší Čech je Jára Cimrman. Tedy alespoň podle celostátní ankety, z níž byl pro údajnou neexistenci vyřazen. Na osmém místě finské obdoby této ankety skončil Jean Sibelius, světoznámý skladatel vážné hudby. Hudebník žil a skládal 53 let v domě, které dnes slouží jako jeho muzeum.
Romanticky laděnému dřevěnému domu sám Sibelius říkal „dřevěná symfonie“. Oficiálně se ale jmenuje Ainola, to po Aino Sibeliové, skladatelově celoživotní družce a matce jejich společných šesti dcer (de facto jen pěti, protože malá Kirsti zemřela ve dvou letech na tyfus). Dům najdeme 40 km severně od Helsinek, hlavního města Finska.
Ale pojďme to vzít pěkně popořádku, kdy šestnáctiletý Jean studuje hru na housle a později přechází na lekce komponování na hudební akademii v Helsinkách (ta je mimochodem dnes pojmenovaná po něm). Na akademii ho vyučují taková dobová esa jako vousatý Rakušan Robert Fuchs proslavený pěti serenádami nebo italský hudební bohém Ferruccio Busoni, chlapík, který koncertoval už od sedmi let.
O 4 roky později na podzim - píše se rok 1888 – seznamuje nadějného skladatele jeho spolužák Armas Järnefelt se sestrou Aino. Za rok v červnu se koná svatba a za dalších pět let je čeká zásadní milník – stěhování do elegantního dřevěného domu s výhledem na jezero Tuusula.
Jezero Tuusula nebylo vybráno žádnou náhodou, protože začátkem minulého století se všichni významní finští umělci stahovali právě do těchto končin, jakési finské obdoby Beverly Hills.
Architekt, který dům Ainola postavil, se jmenoval Lars Sonck. Od Sibelia dostal dvě hlavní zadání: vytvořit přírodně zelený krb (Sibelius mu říkal F-dur) v jídelně a výhled na vodní hladinu jezera Tuusula. Sonck si to poznamenal a pustil se do díla. Byla to pro něj spíše menší zakázka, vedle dřevěného domu pro manžele Sibeliovy totiž postavil také například katedrálu v městě Tampere či cihlově červený kostel sv. Michala v městě Turku.
Přečtěte si také:
Netrvalo dlouho a Sibeliovi se sem roku 1904 sem stěhují, i když tehdy bylo hotovo kompletně zatím jen přízemí, studovna, jídelna, dvě ložnice, kuchyň a místnost pro služebnictvo. První patro, kde Sibelius komponoval, stavitelé dokončili až roku 1911. A manžel nejmladší dcery Heidi, architekt Aulis Blomstedt, navrhl pro tchána knihovnu v patře.
Protože Sibelius vyžadoval naprostý klid na práci, v domě neměl ani vodovod. Obával se, že by ho mohl rušit zvuk čerpadla. Aino ho nechala zavést až po smrti chotě v roce 1957. Za dalších jedenáct let zemřela i ona. Oba jsou pohřbeni ve stínu velkých jedlí na zahradě domu.
Mimochodem, zahrada u domu Ainola byla – kromě celoživotní podpory dcer a manžela – hlavní pýchou manželky skladatele, Aino. Dokonce její pěstovaná jablka několikrát dostala ocenění na trzích v nedalekém městě Järvenpää (2 km od domu).
Když se půjdete na zahradní hroby podívat, tak jistě minete i jakousi dřevěnou boudu. Jde o saunu, skladatelovu vášeň. Saunu navrhla jeho žena. V areálu se mimo ní a domu nachází ještě stodola, kůlna a nově postavená malá provozní budova s příjemnou kavárnou a pokladnou, kterou projde ročně okolo 25 tisíců lidí. Sibelius je totiž v hudebním světě i v celém Finsku hodně populární.
#facebook#