Zajímavé na tom všem je to, že raritní polská poušť vznikla vlastně až díky lidskému zásahu. Ještě ve 13. století se zde nacházel bohatý lesní porost, který ale lidé začali kácet kvůli materiálu na postavení dolů na těžbu stříbra a olova. U táborových ohňů ale koluje i jiná verze vzniku – prsty v tom měl – překvapivě - ďábel, který si přál pohřbít stříbrný důl v písku.

Paradoxně však poušť od poloviny 50. let minulého století pomalu zarůstá - zase lidský zásah. Objevují se tu keře, borovice a břízy vysázené především v její západní části. Na začátku 19. století zde bylo 150 km čtverečních. Dnes to dělá už jen skromných 33 km čtverečních, ale i tak písek zasahuje do úctyhodné hloubky 70 metrů! Nejvíce písku je dnes na jihu oblasti.

Proto se taky od začátku 21. století objevuje snaha o zachování pouštního klimatu a jejího znovuobnovování, a to především pro zachování tohoto pozoruhodného jevu, ale i kvůli potenciálu pro výnosy z turistického ruchu. 

Tohle na Sahaře neuvidíte! Střízlivý lesní porost, pěkně v řadě...

Zdroj:

Duny zavály stopy "pouštní lišky" a egyptského faraona 

Protože nikdo nevěděl, jak smysluplně využít „saharský“ prostor, tak tu na začátku minulého století začala cvičit polská armáda. A v dobách II. světové války na poušti prováděl nácvičné taktické manévry polní maršál „Pouštní liška“ Erwin Rommel a jeho německá jednotka Afrikakorps před nasazením do Afriky na válečnou frontu. Pozůstatky vojenských bunkrů to dokládají. 

• Víte, že děla duněly i na takovém kuriozním místě, jakým je dnešní tichomořský ráj Tarawa? Vážně!

Karel Čapek by dnes jistě napsal mysteriózní povídku o stopách v písku!

Zdroj:

Ale asi největší slávu Błędowská poušť zažila v momentě, kdy se objevila ve slavném tříhodinovém velkofilmu Faraon – adaptaci románu světově známého polského literáta Boleslawa Prusa. Celý pouštní filmový exteriér se zde točil v roce 1966. O rok později byl Faraon při udílení Oskarů nominován na nejlepší cizojazyčný film.

První fata morgána zde byla nahlášena v roce 1924

Píše se rok 1924 a botanik Kazimierz Piech vidí v dálce modré jezero – ale pravda je taková, že tady žádné jezero bohužel není a nikdy ani nebylo! Optický jev fata morgány zde turisté nahlásili ještě několikrát, hodně v 60. letech minulého století. Celá kauza dokonce sdostala nemalý prostor v tisku. Písečnou bouři – další typický pouštní prvek – zde lze také zažít, což jenom umocňuje autenticitu pouště, která vlastně přirozenou pouští vůbec není!

O pravé poušti si můžete přečíst v článku Kolmanskop - diamantové město duchů uprostřed horké pouště.

Ohledně místní flóry musím zmínit, že tady roste přes 350 unikátních druhů rostlin (např. nahoprutka písečná nebo paličkovec šedavý). Z ptačích obyvatel zde najdeme skřivana lesního, včelojeda lesního a ledňáčka říčního. Sem tam se v písku mihne ještěrčí ocas a běžně lze během procházky vidět i několik zmijí obecných a užovek obojkových.    

Ledňáček říční v plné kráse - říká se mu také "létající drahokam"!

Zdroj: Tarique Sani / Foter / CC BY-NC-SA

Třešničkou na dortu přímo propojenou s Błędowskou poušťí je asociace Polská Sahara (PSA), která mimochodem organizuje a sponzoruje africké edukativní programy v Krakově, kde se ochutnává tradiční africké jídlo a promítají se dokumentární filmy o černém kontinentu.