V českých zemích se renesanční sloh projevoval přibližně od konce 15. století do první poloviny 17. století. Zatímco středověké hrady a pevnosti měly za úkol chránit své obyvatele, renesanční stavby sloužily zejména k propagaci a sebeprezentaci. Vydejte se s námi na online výlet po deseti nejkrásnějších českých renesančních stavbách.
Asi nikoho nepřekvapí, že Rožmberkové věnovali svým sídlům značnou pozornost. A nejinak tomu bylo u zámku Třeboň. Původně byl zámek vystavěn jako opevněný dvůr. Až mnohem později (mezi lety 1565–1575) dostal renesanční podobu. O ni se zasloužil stavitel italského původu Antonio Ericer, který vytvořil ze středověké stavby pohodlný čtyřkřídlý renesanční zámek s vnitřním nádvořím a hodinovou věží, jehož fasády zdobila sgrafita a půvabné lunetové římsy.
Dodnes patří Třeboň k nejvýznamnějším příkladům rožmberské renesanční architektury a k nejdůležitějším aristokratickým sídlům raného novověku ve střední Evropě.
Další rožmberský letohrádek najdete nedaleko Netolic. Původní tvrz s oborou se začala v průběhu let měnit v lovecký zámek po vzoru italských renesančních venkovských vil. O tuhle přeměnu se zasloužil stavitel Baldassari Maggi z Arogna, který uprostřed rovinaté krajiny poseté rybníky vykouzlil jedinečný renesanční skvost. Zámek Kratochvíle, inspirovaný italskými architektonickými vzorníky, dodnes představuje nejdokonalejší příklad italské vilové stavby na našem území.
Oblíbený zámek si nechal v letech 1567–1582 vystavět aristokrat, přední habsburský dvořan a nejvyšší kancléř království českého Vratislav Nádherný z Pernštejna. Stavba se řídila projektem císařského architekta Giovanniho Battisty Aostalise de Saly, kterého v průběhu stavby vystřídal jeho příbuzný Ulrico Aostalis de Sala. Velkolepá stavba s arkádovým nádvořím tvoří dva protilehlé paláce propojené vstupním křídlem s otevřenou lodžií a severním obytným traktem, k němuž přiléhá štíhlá věž. V roce 1999 se dokonce zámek zapsal na Seznam světového dědictví UNESCO.
Tenhle renesanční skvost východních Čech nechal vystavět šlechtic Vilém Trčka z Lípy. Inspiroval se samozřejmě v Itálii, kde nějakou dobu pobýval. Původně gotický hrad získával renesanční podobu od roku 1560. Později k němu byl dostavěn zcela unikátní trojlodní kostel Nejsvětější trojice, pivovar a několik hospodářských budov.
Další majitel panství Jan Rudolf Trčka nařídil roku 1607 u zámku vybudovat pohodlný letohrádek, jehož vzorem byl podobný lusthaus císaře Rudolfa II. v pražské Bubenči. Pozdější přestavby zámku naštěstí respektovaly renesanční podstatu architektury, a tak záměr stavebníků z druhé poloviny 16. století nijak nenarušily. Díky svému významu i kvalitě architektury zůstává zámek v Opočně přední renesanční rezidencí východních Čech.
Také severní Morava se může pochlubit několika renesančními stavbami. Jednou z nich je například zámek Velké Losiny, který byl původně menší tvrzí. Tvrz, která tady stála už na začátku 16. století, nechal ve vrcholně renesančních formách rozšířit a přestavět potomek starobylé moravské šlechtické rodiny Jan mladší ze Žerotína.
Velkolepá stavba měla reprezentovat nejen význam šlechtice v moravské stavovské společnosti, ale také jeho funkci přísedícího olomouckého zemského soudu. Autorem projektu byl pravděpodobně italský mistr Antonio Doma, který v renesančním stylu vystavěl rovněž radnici ve Starém Městě a několik kostelů v okolí Šumperka, v čele s farním chrámem v Sobotíně. V zámeckém sálu se dodnes dochoval malovaný strop, parketové podlahy, rozsáhlá kachlová kamna s erby stavebníků či dřevěný stupňový příborník.
Monumentální komplex hradu a zámku Český Krumlov obtéká z jihu řeka Vltava a na severní straně potok Polečnice. Původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova. V roce 1302 zdědili hrad příbuzní Rožmberkové, kteří tady sídlili až do roku 1602. Také o vznik téhle stavby se zasloužili italští mistři. Mezi nimi nechyběl třeba Antonio Ericer, zvaný Vlach, a později rožmberský dvorní stavitel Baldassare Maggi z Arogna. Rafinované nástěnné malby v zámeckých interiérech, nádvořích, Hrádku a věži vytvořili dvorní rožmberští malíři Gabriel de Blonde a Bartoloměj Beránek-Jelínek.
Státní hrad a zámek Český Krumlov patří svou architektonickou úrovní, kulturní tradicí i rozlohou mezi nejvýznamnější památky ve střední Evropě. Asi nikoho tak nepřekvapí, že je opět součástí Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Původně středověkou tvrz se rozhodl nahradit renesančním zámkem poslední mužský potomek starobylého moravského rodu Jan Šembera z Boskovic. V roce 1575 podepsal smlouvu s italským stavebním mistrem Pietrem Gabrim, jehož společnost začala nedlouho poté s výstavbou zámecké čtyřkřídlé budovy se skvostným vnitřním arkádovým nádvořím.
Do celkové podoby zámku, stejně jako do vzhledu zcela jedinečných interiérů, zásadně zasáhl císařský antikvář, architekt a přední intelektuál dvora císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Jacopo Strada, se kterým se Jan Šembera z Boskovic pravděpodobně seznámil během svých studií ve Vídni. Výsledek představuje jeden z nejdokonalejších příkladů vrcholně manýristického dvorského umění ve střední Evropě.
Další gotická tvrz, která se v průběhu let proměnila v renesanční skvost, zažila své nejvýznamnější období po příchodu slezské šlechtické rodiny Lokšanů z Lokšan, která zakoupila okolní panství v roce 1548. S přestavbou tvrze začal dvorní rada a tajemník Ferdinanda I. Habsburského, rytíř Jiří z Lokšan, po jehož smrti zdědila Březnice jeho manželka Kateřina Adlerová. V letech 1555–1560 se stal zámek milostným útočištěm její neteře Filipíny Welserové a druhorozeného císařova syna, arcivévody Ferdinanda, který se v Březnici s Filipínou také následně tajně oženil.
Jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých zámků najdete severně od Jindřichova Hradce. První panské sídlo zde vzniklo patrně v souvislosti s kolonizací okolní krajiny pány z Hradce v polovině 13. století a postupem času se stalo centrem okolního panství. Někdy kolem roku 1530 získali zdejší majetek rytíři Kábové z Rybňan, kteří zde patrně v letech 1542–1555 zásadně rozšířili a přestavěli dosavadní středověké budovy do podoby čtyřkřídlého zámku s vnitřním pravidelným dvorem a vstupní věží.
Kromě původní renesanční dispozice se navzdory následujícím úpravám zámku dodnes dochovaly i některé dobové detaily, jako jsou renesanční klenby, několik trámových stropů či malby v interiérech.
Pověstmi opředený hrad koupil roku 1543 potomek staré rytířské rodiny Jan Ždánský ze Zástřizl, který díky svému bohatství a vlivu zastával důležité zemské funkce na Moravě. Krátce po koupi zahájil na hradě rozsáhlé přestavby, které měly proměnit gotickou pevnost v pohodlné a reprezentativní renesanční sídlo.
Po Janově smrti zdědil panství Zikmund Prakšický ze Zástřizl, který zemřel roku 1581 v souboji s Janem Šemberou Černohorským z Boskovic. Podobně sešel ze světa i další majitel hradu, Zikmundův mladší bratr Jindřich, který se o rok později stal obětí neobjasněné vraždy. Na hradě jsou dodnes dochované vzácné soubory habánské fajánse (hrnčířské výrobky) i malovaných skleněných pohárů. Nechybí ani unikátní rozměrné malované manýristické lavice.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9, zdroj 10