Ach, Itálie. Výborná káva, vynikající gelato, o pizze a těstovinách ani nemluvíme. A když k tomu připočteme ještě limoncello, máme hotové gastronebe.
Pravděpodobně už jste ho někde zahlédli. Nejspíš to bylo v jižnější části Itálie, protože limoncello má svůj původ na počátku 20. století buď v oblasti Neapole a Amalfitánského pobřeží, nebo na malebné Sicílii – spory se o to vedou dodneška. To by ale nebyli Italové, kdyby vám ho nakonec nenabízeli prakticky všude, kde se dá.
Limoncello je citrónový likér, druhý nejpopulárnější likér v Itálii (hned po Campari). Vyrábí se z citrónové kůry a jeho typické zakalení způsobuje pár kapek esenciálního oleje.
Roli tu hrají citróny odrůdy Femminello St. Teresa (říká se jim taky citróny Sorrento nebo Sfusato). Samotná jejich kůra se máčí v rektifikovaném (neutrálním) lihu, dokud se neuvolní olej. Jakmile vznikne ta správná žlutá tekutina, je na řadě její smísení s cukerným sirupem. Podle poměru cukru a vody v sirupu (i podle teploty) pak vzniká různě čirý a viskózní likér.
Nebyl by to on, kdyby do něj nepřišly ještě absolutně miniaturní kapičky esenciálního oleje, který – jak už padlo výš – způsobí mírné zakalení. Poté dojde ke spontánní emulgaci cukrového sirupu a citrónových olejů.
Výsledný obsah alkoholu se může lišit, zvlášť u domácích variant. Pohybuje se ale kolem 30 %. První malá ruční výroba vznikla v roce 1988, dneska už se produkuje ve velkém – například v roce 2003 spatřilo světlo světa 15 miliónů litrů tohohle likéru!
TOP 10 italské kuchyně: zmrzlina utopená v kávě, krémové risotto a placka z 18. století
Limoncello není jedno. Během výroby totiž může dostat ještě jinou příchuť – snadno tak vznikne třeba arancello (pomeranče), meloncello (melouny), agrumello (citrusová směs), fragoncello (jahody), vmísit se sem dokonce můžou i pistácie (pak vzniká pistachiocello)!
Italská focaccia se vám rozplyne na jazyku na kterýkoli způsob
Limoncello se nejčastěji podává jako vychlazený digestiv po večeři, a to v klasických malých skleničkách, ale i v keramických, které jste v Itálii jistě zahlédli taky. Kromě toho si můžete limoncello dopřát jako spritz – tedy s Proseccem a sodovkou. Chutná taky smíchané s tonikem.
Limoncello se může stát i neobvyklou součástí dezertů! Ty citrónové si o to vyloženě říkají. Stačí klidně jedna lžíce na celý dezert (je to asi jako s rumem, který u nás má svou tradiční roli) – likér dobrotu krásně navoní a přidá mu na chuti.
Možná to nebude úplně ono, rozhodně si ale italské limoncello můžete zkusit vyrobit sami doma.
Co potřebujete: 10 citrónů, 750 ml lihu, 4 šálky přefiltrované vody a 3 šálky cukru
Jak na to?
Pak si můžete limoncello vychutnat o svátečních příležitostech nebo ho věnovat jako netradiční dárek!
Jiný recept zase říká, že se dá dobré limoncello připravit i macerováním dlouhým jen 48–72 hodin a následným přidáním zbytku alkoholu a cukerného sirupu. Pokud si ale domů budete chtít přivézt nefalšovaný italský kousek, stejně tak učiníte…
Sicilské cannoli: sladké ostrovní tajemství křupe, chutná a ohromuje
Použité zdroje: