Všechny nás nejspíš ve škole učili, že San Marino, enkláva obklopená Itálií, patří k těm nejmenším státům v Evropě i na světě. Pravděpodobně ani vám ale neřekli, jak nádherné je historické centrum stejnojmenného hlavního města.
Podívejte se s námi a přesvědčte se. Kdo sem jednou vkročí, musí zas.
Obyvatel je v celém státě na 61 km2 jen něco málo přes 32 tisíc, což zhruba odpovídá běžnému českému okresnímu městu. Skoro 5 tisíc z nich nejsou Sanmariňané a většinu z těchto cizinců pochopitelně tvoří Italové. Zajímavé je, že ač Nejvznešenější republika sv. Marina (v italštině Serenissima Repubblica di San Marino) není v Evropské unii, platí se tu eurem a ke vstupu na území tohoto malého státečku nepotřebujete nic jiného než platnou občanku.
Jestli si říkáte, že San Marino je prostě další kousek Itálie, tak možná ano – díky všudypřítomné italštině můžete mít ten pocit. Dokonce ještě v okamžiku, kdy se ubytováváte v moderní zástavbě hlavního města. Jakmile se ale vaše zraky upnou k hoře Monte Titano, dominantě celého státu, opravdu se ocitáte na tak nějak vznešenějším místě.
Hora s pozůstatky tří pevností se tyčí na okolní krajinou a už od začátku vás nenechá na pochybách, že se na vás chystá něco neobyčejného.
Ač má metropole i moderní zástavbu, nahoře na hoře najdete jen tu historickou. Nejznámější jsou tři pevnosti – každá stojí na jednom vrcholku hory Monte Titano. Ta nejstarší, La Guaita, je tu už od 10. století a původně sloužila nejen k obraně země, ale i jako vězení. Druhá věž, La Cesta, pochází ze 13. století a dnes v ní najdeme muzeum zbraní. Poslední pevnost se jmenuje La Montale a je ze 14. století. Jako jediná není otevřená pro veřejnost, ale působivou cestičkou se k ní dá dojít.
Kromě tří pevností se snad každý návštěvník musí podívat na hlavní sanmarinské náměstí Piazza della Liberta, na kterém má své sídlo zdejší vláda. Před ním spatříte zdejší sochu Svobody. Na hlavě má korunu se třemi věžemi, které symbolizují sanmarinské pevnosti. A není původní – kdysi dávno ji San Marinu věnovala jistá berlínská šlechtična.
Dalším místem, které byste měli vidět, je sanmarinská bazilika z roku 1826, která však stojí na základech mnohem staršího kostela a je obdivuhodná zvenčí i zevnitř. Právě v této bazilice spočívají ostatky patrona tohoto malého státečku, svatého Marina. Vedle baziliky je ještě menší kostelík svatého Petra.
Zmínit musíme i kapucínský klášter s kostelem svatého Quirina ze 16. století, který se širokým schodištěm a krásným podloubím působí vznešeně i prostě zároveň.
Ať už v San Marinu vstoupíte kamkoli, nikdy neuděláte chybu, protože kromě hlavních turistických bodů se tu jen tak můžete proplétat křivolakými uličkami a cítit se u toho jako ve středověku. Nebýt obchůdků se šperky a suvenýry, nepochybovali byste o tom, že jste se přenesli v čase. Až se projdete po hlavních památkách, určitě se vydejte jen tak na procházku a zkuste uličku, která se před vámi zrovna objeví.
Pokud nebudete chtít k odpočinku využít některou z restaurací, určitě si dejte pauzu v parčíku za muzeem vampírů. Z jednoho kraje se vám naskytne úžasný pohled na baziliku, pod stromy najdete v horkých dnech stín a pečlivě střižená zeleň vás hodí do ještě větší pohody, než v jaké tu jinak budete.
Pod horou Monte Titano se můžete dát na procházku příjemnou stezkou pro pěší a cyklisty a projít se dvěma tunely, v italštině označovanými jako galleria. Zajímavé na nich je, že svou významnou roli sehrály během 2. světové války. San Marino sice zůstalo neutrální, ale taky se bálo. V roce 1943, jak se na poučných deskách v tunelech píše, sem byli obyvatelé San Marina nastěhovaní a tísnila se tu rodina vedle rodiny. Tunely totiž přestaly sloužit jako součást železnice a získaly nový účel – staly se protileteckými kryty.
Objevte krásu San Marina a vydejte se na svou malou cestu do středověku!