Itálie. Jejím synonymem klidně může být skvělé jídlo, které uspokojí i ty nejmlsnější jazýčky, ať už zatouží po sýru, zmrzlině, nebo třeba šunce.
Podívejte se s námi na TOP 10 italské kuchyně, které by měl na cestách po krásách téhle země ochutnat každý!
Jasně, pizza. Absolutní základ. Když se mluví o Itálii, řeč sklouzne k pizze. Aby ne! První pokrm, který dneska označujeme za pizzu, vznikl už v 18. století v Neapoli. Nejdřív šlo o jídlo pro chudé, protože na placku z těsta přišly suroviny, kterých měla chudina dostatek. Původ pizzy je ale mnohem delší – první placky, které se jí aspoň náznakem podobají, baštili už lidi v neolitu.
K nejpopulárnějším pizzám patří Margherita (rajčatový základ, mozzarella, bazalka, olivový olej), Quattro Formaggi (čtyři druhy sýrů, smetanový základ) a Tonno (olej, černé olivy, tuňák, sýr a cibule).
Jen v České republice se ročně sní asi 31 miliónů. A když si v kalendáři označíte 9. únor, můžete příště tematicky oslavit Mezinárodní den pizzy.
Spaghetti, farfalle, penne, ravioli, lasagne, fusili… Těstovin je celá řada a miluje je snad celý svět, ať už s chuťově vytuněnou omáčkou, nebo s kečupem a eidamem třicítkou. Z Itálie ale známe hlavně spaghetti carbonara a bolognese.
První zmínka o těstovinách pochází z 1. století, kdy se objevila v Apiciově knize. A že je lidi jedí dosud? To o něčem svědčí…
I tradiční italské rýžové jídlo Češi s radostí předělávají k obrazu svému. Zatímco ve školní jídelně může rizoto znamenat gastronomickou katastrofu, ochutnávka risotta v Itálii se bude pravděpodobně rovnat chuťovému orgasmu.
Většina druhů risotta obsahuje máslo, cibuli a víno. Risotto mívá až krémovou konzistenci a na jeho přípravu je třeba vybrat správnou rýži – tu s vysokým obsahem škrobu a s kulatým středním tvarem zrn.
Nejznámější je risotto bianco (rýže, cibule, šalvěj, víno, máslo a parmazán), risotto alla milanese (rýže, vývar, šafrán, cibulka, máslo, parmazán) a risi e bisi (rýže, slanina, olej, petržel, hrášek, hovězí vývar, máslo) – tenhle recept je typický pro oblast Benátek.
Ach, focaccia. Kdo jednou vloží do úst tenhle lehoučký druh chleba, k němuž nedomyslitelně patří olivy a olivový olej, už se ho nebude chtít vzdát. Naštěstí není složité si ho upéct, ovšem ochutnat ho v Itálii, to má samozřejmě úplně jiné rozměry. Focaccia si u nás vysloužila samostatný článek.
Zapečený nebo opečený chléb se obvykle podává jako předkrm nebo snídaně. Nejčastěji na něm najdete bazalku, rajčata, česnek, sůl, pepř a olivový olej. Bruschetta má svůj původ už v 15. století ve střední Itálii a populární je nejspíš proto, že se její součástí může stát snad kterákoli jedlá surovina.
S prosciuttem se setkáte v jihoevropských zemích často. Třeba v oblíbeném Chorvatsku jste ho možná ochutnali pod označením pršut. Základem je vepřové maso naložené v soli po dobu několika týdnů až měsíců. K soli se případně může přidat i koření. Po tom, co se dostatečně uleží, je potřeba ho několik měsíců až let sušit na dobře větraném místě.
A konečně se dostáváme k sýrům. Z celé řady jeho druhů jsme jako zástupce vybrali pravý a nefalšovaný parmazán. Od roku 1996 jde o chráněnou značku platící v Evropské unii a není divu. Tenhle sýr, to je prostě skvost.
Vyrábí se z čerstvého a částečně odtučněného kravského mléka – toho je na výrobu jednoho bochníku o hmotnosti necelých 40 kilogramů potřeba neuvěřitelných 520 litrů. Bochníky jsou obvykle 18–24 centimetrů tlusté a v průměru mívají 40–45 centimetrů.
V čem spočívá jeho kouzlo? Připravené bochníky musí 15–20 dnů pobýt v solném roztoku a pak na dřevěných policích zrají. A dávají si na čas – trvá to minimálně rok, ale jsou i druhy, které zrají fascinujících 6 let (k tomu ale dochází jen vzácně).
Parmazán se používá do těstovin, omáček a polévek, ale Italové ho rádi konzumují i samotný ke sklence vína.
Když zmrzlina, tak v Itálii. Ať už si tu gelato poručíte kdekoli, pravděpodobně předčí i ten nejchutnější pokus v celém Česku. Poctivé gelato vzniká s mléka, smetany, různých druhů cukru a ochucovadel (jako jsou třeba oříšky nebo ovoce). Po jedné porci se budete nejspíš cítit nacpaní, protože gelato sice obsahuje míň tuku než klasická zmrzlina, ale je mnohem hutnější.
V Itálii má své počátky i jeden z nejtučnějších dezertů na světě. Jeho název, tiramisu, pochází ze slov tirami su, což můžeme volně přeložit jako rozvesel mě nebo povzbuď mě. A přesně to se stane, jakmile tuhle lahůdku ochutnáte v pravém italském provedení.
Základem dobroty je sýr mascarpone, pak jsou potřeba ještě žloutky a cukr, podle zvyklostí někde i smetana. Nedílnou součástí jsou speciální piškoty namáčené do espressa, do nějž se může přidat i likér Amaretto. Na vršek pak nakonec přijde ještě kakao. Mňam!
Nebyl by to článek o italských dobrotách, kdybychom nepřipomněli skvělou italskou kávu. Pokud už vás ale omrzelo espresso nebo cappuccino, zamiřte do kavárny na affogato.
Tenhle dezert se skládá z espressa (z dvojité dávky), jímž přelijete kvalitní vanilkovou zmrzlinu. V některých kavárnách do dezertu přidávají i likér, jinde můžete najít kousky sušenek, kokosu nebo lesní plody.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9, zdroj 10