Ráj pro milovníky hor a horolezectví

Zejména pro milovníky hor, horolezectví a všelijakého dobrodružství, je přitom Tádžikistán jako stvořený! Hornatý povrch, který tvoří zhruba polovinu plochy státu, je lákadlem pro všechny, kteří horám dočista propadli. Právě těch 50 % leží výš než 3 000 m n. m. Velkou roli tu hraje pohoří Pamír na jihovýchodě země. Jeho součástí jsou ty nejvyšší hory Střední Asie, včetně té nejvyšší v Tádžikistánu, která nese pro nás trochu exotický název Quallai Ismoili Somoni. Vzhledem k tomu, že tahle kráska měří 7 495 m, není to úplně cíl každého turisty.

Drsně nádherné jsou i zdejší stepi a polopouště nebo horská jezera. Nejznámějším z nich je pravděpodobně Sarezské jezero, u kterého hrozilo protržení hráze, což by znamenalo skutečně drtivé záplavy.

Hory, řeky a jezera, to jsou hlavní lákadla zdejší přírody.

Zdroj: Bigstockphoto

Bohatá příroda, úžasní lidé a zajímavé tradice

Kromě hor můžeme v Tádžikistánu obdivovat i bohatou faunu a flóru. Na túře divokou přírodou spatříte při troše štěstí jeleny, šakaly, medvědy, horské kozy, orly nebo sysly. Právě z toho důvodu se mějte na pozoru. Zvířaty to samozřejmě nekončí. Víte, že k vidění je tu na 5 000 druhů rostlin, keřů a bylin? Radost pohledět.

Obdivuhodná tu není jen příroda a její život, ale taky zdejší lidé. Ti jsou totiž neuvěřitelně milí, úslužní a pohostinní, jak už to v těchto zemích bývá. Zažijete to především na vesnicích, kde byste pozvání na čaj nebo nějakou tu místní dobrotu snad ani neměli odmítnout, abyste neurazili.

Pamatujte však, že spousta obyvatel země dodržuje islámské tradice a vy byste z úcty k těmhle lidem měli taky – zvlášť když si vás pozvou do svého domu. Nemusíte se ničeho bát, nejde o nic zásadního. Týká se to například pravidla, že levou rukou se nejí. Naopak je potěšující, že se vláda snaží bojovat proti bujení radikálního islamismu.

Co je tady trochu potíž, je jazyková vybavenost. Dost Tádžiků ještě pořád mluví rusky, ale mladší generace už od ruštiny upouštějí. Bohužel znalost jakýchkoli dalších řečí je na hodně špatné úrovni, takže domluvit se tu může být fakt obtížné.

Na špatné úrovni je i průmysl a doprava. Země je od rozpadu Sovětského svazu na hranici chudoby a ekonomika dosud velmi závisí na té ruské.

To ale Tádžikistánu neubírá na pestrých tradicích, jako je například Svátek tulipánů, kdy se po celé zemi konají koňské dostihy, zápasy siláků nebo sázení květin. Bez zajímavosti není ani Idi Kurbon, svátek, při kterém se místní snaží zajistit si lepší postavení v příštím životě. Každý, kdo se svátku účastní, musí jako oběť položit kozu nebo berana. Oběti si pak lidé mezi sebou rozdělují, čímž naplňují původní záměr – nasytit během svátku chudé a nemajetné.

Kam se v Tádžikistánu vydat? Do přírody i metropole

Nemusíte se toulat jen přírodou. Až budete mít chuť vrátit se do civilizace, rozhodně prozkoumejte hlavní město Dušanbe se zhruba 700 tisíc obyvatel a bohatou historií. I samotný název si prošel změnami. Původní vesnice se nazývala Ďiušambe. Mezi lety 1929 a 1961 bylo město přejmenováno na Stalinabad, tedy Stalinovo město, a až roku 1961 se název ustálil na Dušanbe. Duš totiž znamená pondělí a v dřívějších dobách se tehdy ještě na vesnici Ďiušambe konaly každé pondělí trhy.

Metropole Dušanbe je vesměs plná nízkých budov. Hrozí tu totiž zemětřesení.

Zdroj: Bigstockphoto

Metropole je poměrně moderní. Převažují tu nízké stavby, protože v lokalitě stále hrozí zemětřesení. Procházka širokými ulicemi a alejemi je příjemná a hlavní třída Prospekt Rudaki vás dovede z jižní části města až do severní. Suvenýry můžete pořídit na zastřešené tržnici Barakat v centru města, příjemný odpočinek si můžete užít v Rudaki Park. Ve městě je zoo a botanická zahrada, hned několik muzeí a spousta památek, které mohou leckomu připomenout doby Sovětského svazu i islámský vliv, ale i zajímavé a okouzlující budovy, jako Národní knihovna nebo Ismaili Centre.

A dál? Z přírodních krás vás jistě nadchne údolí Jizeu. V této oblasti se dají dělat jednodenní túry panenskou přírodou plnou říček a řek. Dalším favoritem je oblast Wakhan s malebnými vesničkami v údolích a pohledem na vrcholky Hindukúše, s hradními zříceninami i svatyněmi, z nichž jedna je buddhistická! Odsud se s půjčeným autem hravě dostanete do sousedního Afghánistánu, budete-li chtít.

Nezapomeňte zamířit k tvrzi Khujand Citadel, což je nejstarší stavba tohoto města (Khujand nebo po našem Chudžand). Ze stavby z 10. století už zbyly opravdu jen zlomky, původních šest kilometrů opevnění tu nenajdete. I tak ale místo stojí za návštěvu. A stejně tak pevnost Hulbuk, která bývala součástí stejnojmenného města, které bylo během 9.-11. století největší svého druhu ve střední Asii. Nedaleko byl solný kopec s ohromným obchodním významem. V pevnosti dnes můžete navštívit třeba muzeum, které poodkrývá historii této oblasti.

Nezmínit nemůžeme Sarazm, naleziště města starého 5 500 let, které dnes patří na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dodnes tu můžete obdivovat třeba starobylý chrám.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2