Žádné zábradlí, žádné stezky. Tady jste na vlastní pěst a v nebezpečí – jen vy, teplota přes 40 °C a nepřetržité a ohlušující erupce z lávového jezera. Takové to je u sopky Erta Ale.
Darvaza je malá vesnička s 350 obyvateli uprostřed Karakumské pouště v Turkmenistánu. Píše se o ní ale po celém světě. Od roku 1971 tam totiž ze země šlehají plameny. Z místa, kterému se přezdívá brána do pekla.
V pokoji s oprýskaným modrým nátěrem na zdi převaluje vítr písečnou dunu. Sevření pouště je stále silnější a tiše svědčí o tom, že zlaté časy už dávno zmizely v nenasytném živlu.
Pro vyznavače taoismu má hora velký význam, na své si na ní ale přijdou především dobrodruzi a milovníci hor. Výstup na tenhle čínský vrchol totiž není jednoduchý, ovšem ten výhled shora rozhodně stojí za to.
Největší přirozená brána na našem kontinentu je to, co pravděpodobně nejvíc turistů do Českého Švýcarska nakonec přitáhne. V národním parku, který příští rok oslaví pětadvacetiny, je toho ale k vidění mnohem více.
Cestu do masajské vesnice jsme původně neplánovali, ale pro mě byla jedním z nejsilnějších zážitků z Tanzánie. Hrdý masajský národ přišel ze severu a podmanil si zemi, kde jsou lvi. A my měli možnost se u něj doma trochu porozhlédnout.
Vítáme vás u jazykového kurzu masajštiny. Probereme slovíčko „Serengeti“. Nejčastěji se překládá jako „nekonečná pláň“. A co to vlastně je? Podobu a zajímavá místa Serengeti vám osvětlí následující řádky.
Návštěva masajské vesnice pro mě byla zajímavější než všichni sloni nebo lvice, která odpočívala ve vysoké trávě, dohromady. Jestli jsem si z ní odnesla sluníčkové vzpomínky? Ano, ty taky.