O tom, že je Evropa úžasným místem, vás asi nemusíme dlouze přesvědčovat. Tentokrát jsme se podívali na její nejkrásnější národní parky… A je to jedna perla vedle druhé.
Na ploše 918 km čtverečních se rozkládá úchvatný národní park, jeden z deseti na území Francie. Jeho pýchou jsou Dauphineské Alpy a dominantou je pak hora Barre de Écrins s nadmořskou výškou 4 102 m.
Když se do tohohle parku v jihovýchodní části země vydáte, kromě pořádně vysokých vrcholů vás čekají ledovcová pole a údolí, alpské pastviny i subalpské lesy a křišťálově čistá jezera. Na vašich toulkách vás možná doprovodí svišti, kamzíci nebo nad hlavou kroužící dravci.
Poměrně nedaleko máme Triglavský národní park. Nachází se v Julských Alpách, název nese po své nejvyšší hoře, Triglavu (2 864 m n. m.), a je dost možné, že se do něj bezhlavě zamilujete. Je totiž plný míst s historií i horských štítů a malebných zákoutí, lesů, strmých stěn a hlubokých ledovcových údolí.
Není divu, že si tuhle část země u hranic s Rakouskem a Itálií Slovinci extra hýčkají. První snahy o ochranu přírody tu proběhly už ve 20. letech 20. století.
K největším lákadlům beze sporu patří jezero Bohinj, soutěska Vintgar a samozřejmě i vrcholy – Triglav, Mangart, Jalovec nebo Prisojnik.
Na česko-německé hranici leží asi většině Čechů známé Českosaské Švýcarsko. U nás patří nejnavštěvovanějším místům Pravčická brána, soutěsky řeky Kamenice nebo zdejší skalní hrádky, na německé straně je to pak hlavně skalní masiv Schrammsteine, skalní most Bastei nebo pevnost Königstein.
Na německé straně hranice vznikl NP Saské Švýcarsko v roce 1990 a se svými 93,5 km čtverečních patří k těm nejmenším (ovšem zároveň údajně i k nejatraktivnějším), u nás to bylo až o dlouhých 10 let později (a rozloha parku na české straně je 79,23 km čtverečních). Obě strany parky jsou prošpikované turistickými trasami a provedou vás nádhernými lesy, které ukrývají úžasné pískovcové útvary.
Když se řekne Chorvatsko, většina z nás si vybaví moře a Plitvická jezera. Aby ne! Tenhle národní park nedaleko hranice s Bosnou a Hercegovinou ukrývá krasová jezera v terasovitém rozložení a s průtoky. K vidění je tu 140 vodopádů, 20 jeskyň a zřídel, projdete se po klasických lesních cestičkách i lávkách a nejspíš jen tak nevyjdete z údivu.
Národní park o rozloze 294,82 km čtverečních navštíví ročně asi 1,5 miliónu turistů a nejlepší je pochopitelně vydat se sem mimo hlavní sezónu a brzy ráno, abyste si objevování zdejších krás užili.
Z jihu na sever! Jotunheimen, tedy v překladu Domov obrů, je nádherný národní park ve stejnojmenném pohoří, založený v roce 1980. Rozkládá se na ploše 1 200 km čtverečních a nabízí k obdivu celou řadu vrcholů – 250 z nich dosahuje nadmořské výšky 1 900 m. Jeho součástí jsou i dva nejvyšší vrcholy severní Evropy – Galdhopiggen (2 467 m) a Glittertind (2 465 m).
Výpravu sem si užije každý, kdo miluje drsnou severskou přírodu. Hory, jezera, ledovce, místa, kde se můžete setkat se soby nebo losy a v křišťálově čistých řekách vidět pstruhy. Pokud ještě nemáte jasno v tom, proč NP Jotunheimen patří k těm nejnavštěvovanějším lokalitám v Norsku, poznejte jeho krásu na vlastní kůži!
Na severu ještě zůstaneme, jeden islandský skvost si totiž nemůžeme odpustit. Je jím NP Vatnajökull na jihu ostrova, pojmenovaný podle ledovce, který je jeho součástí. Společně s ním zahrnuje národní park i blízké okolí tvořené sopečnou krajinou. Vznik se datuje k roku 2008, kdy došlo ke spojení tehdejší dvou národních parků a přilehlých území. Se svými 13 920 km čtverečních je druhým největším národním parkem Evropy.
Samotný ledovec Vatnajökull je největším evropským ledovcem. Jeho výška dosahuje i 1 kilometru a díky jeho mohutnosti ho lze vidět i z vesmíru.
Mezi nejkrásnější a nejmalebnější národní parky Evropy se nebojíme zařadit ani irský NP Connemara, jehož dominantou jsou dva horské hřebeny (Maam Turks a Twelve Bens). O drsnou krásu se tu zasluhují nejen hory, ale i jezera, ostrůvky a slatiny, megalitické hrobky i zbytky klášterních staveb. To všechno na rozloze 20 km čtverečních, které si Irsko chrání od roku 1980.
NP Connemara je známý třeba proto, že se v oblasti chová speciální koňské plemeno, Connemarský pony.
Ve španělském pohoří Sierra Nevada se nachází stejnojmenný národní park o rozloze 8 620,8 km čtverečních. K jeho vyhlášení došlo v roce 1999 a zajímavé je především to, že národní park obklopuje ještě větší území s označením přírodního parku.
Víc než 20 zdejších štítů přesahuje nadmořskou výšku 3 000 m, nejvyšší z nich je Mulhacén (3 479 m). Součástí parku je asi 50 horských jezer a nádherná hluboká údolí, lesy typické pro střední pásmo a subalpinské louky. Setkat se tu můžete s divokými kočkami nebo jezevci, obdivuhodná je i zdejší flóra s endemity.
Oblast je jako stvořená pro turistiku, sáňkování, jízdu se psím spřežením, běh na lyžích, paragliding, lezení nebo jízdu na koni a horských kolech.
Na jihovýchodě Německa, nedaleko hranic s Rakouskem, je k vidění a objevování NP Berchtesgaden. Patří k němu především horské vrcholky, z nichž ten nejvyšší dosahuje nadmořské výšky 2 713 m, jedním z jeho symbolů je ale i Königsee, jezero s ostrovem, na němž můžete navštívit kostel sv. Bartoloměje.
Na své si tu přijdou milovníci turistiky a lezení, ale i historie. I tady se totiž psala 2. světová válka. Součástí NP Berchtesgaden je neslavně známé Orlí hnízdo, útočiště Adolfa Hitlera. Národní park tu ovšem vznikl až v roce 1978. Pyšní se rozlohou 210 km čtverečních.
A na konec si dejme (možná nečekané) Estonsko. Abychom se podívali taky do Pobaltí, vybrali jsme NP Lahemaa, který tu vznikl v roce 1971 a chrání území o rozloze 748 km čtverečních.
Estonci si tu chrání především zdejší lesy, mokřady a pobřežní ekosystémy, geologické, historické a architektonické památky. Dá se v něm toulat pěšky i na kole, je tu dokonce i pár kratších naučných stezek a lze tu i tábořit – ovšem jen na vyznačených místech, kde jsou i ohniště, zásoby dřeva a suché toalety.
Národní park Lahemaa se dotýká se Baltského moře a bez zajímavosti nejsou zdejší bludné kameny, které sem byly zaneseny ze Skandinávie díky činnosti ledovce. Další pozoruhodnou záležitostí jsou pak alvary, vápencové plošinky, kterým chybí vrstva svrchní půdy (nebo ji mají jen velmi tenkou).
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9, zdroj 10, zdroj 11, zdroj 12, zdroj 13, zdroj 14, zdroj 15, zdroj 16, zdroj 17