Ano, byla jsem mezi nimi. Když mimo světelný smog, vybíhali amatérští i zkušení fotografové a nadšeně fotili vesmírné divadlo, zrovna jsem se oddávala „spánku spravedlivých“. O tom, že se mi nad hlavou právě odehrává takovéhle divadlo, jsem neměla sebemenší potuchy. I když se aurora nad Českem zjevila ještě několikrát, už nikdy nedosáhla obdobné síly jako tehdy v květnu.

Říká se ale, že všechno zlé je k něčemu dobré. A já tedy od té doby hltala předpovědi aurorální aktivity ve velkém a byla připravena vyrazit mimo město klidně i ve dvě ráno. Na facebooku jsem se přidala do několika skupin nadšenců a lovců polární záře a zařekla se, že auroru prostě uvidím na vlastní oči stůj co stůj. A klidně za ní vyrazím přes půlku světa. Tehdy jsem netušila, že od pravdy rozhodně nebudu daleko…

Vydejte se na místo, kde ztratíte duši a najdete sebe.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Zájezd od cestovky? Nechte si zajít chuť!

Cesta na sever byla mým snem. I když jsem o něm patrně dlouho nevěděla. Nebyla jsem z těch cestovatelů, kteří by se létali rekreovat do mínus šestnácti, létávala jsem spíše do tepla a míst, která byla z Česka dolů na jih. O to víc mě samotnou překvapilo, když jsem doma pronesla, že na další dovolenou bychom mohli vyrazit do Norska.

Není to daleko, pořád jste v Schengenu (i když mimo EU), doletíte sem na občanku, ale když prolétnete katalogy cestovek, které poznávací zájezdy do Skandinávie pořádají, poměrně rychle vám dojde, že tohle není Egypt za 10 000 Kč, tohle je zlaté vejce, které si tuzemské cestovky nenechají jen tak vyfouknout. Týden za severním polárním kruhem si cení zhruba na 45 000 až 60 000 Kč za osobu. Se snídaní, bez vstupů a odměny pro česky hovořícího průvodce, samozřejmě. Reálně tak bývá částka o poznání vyšší.

Norsko je úchvatné. A ukradne vám kus srdce.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Fascinující ledové safari, ale i sedm stovek za jídlo. To je norský Longyearbyen

Pravděpodobně jsem upadla na hlavu. Moje intuice ale zafungovala dokonale

Jsem nesmírně obezřetný člověk. Všechno si musím dopředu naplánovat a prověřit. Neexistuje, abych se vydala do hotelu, jehož recenze nepřelouskám alespoň na třech nezávislých cestovatelských webech. Sbírka na nemocnou holčičku? Podpora zvířecího útulku? Bez pořádné rešerše to nepůjde. Tenhle postup člověku samozřejmě nějakou tu kačku uchrání, v „běžném“ životě nicméně může býti dosti limitující a často i na škodu.

Když jsem se probírala nejnovějšími fotkami lovců polární záře v jedné facebookové skupině, vyskočil na mě příspěvek slečny, která zrovna postovala fotky aurory ze své poslední cesty. A „do placu“ hodila příspěvek, ve kterém lákala na pozorování polární záře přímo ze severu Norska. 

A to včetně zajištění letenek, ubytování a průvodcování po celou dobu týdenního pobytu. Cena za osobu byla víc než zajímavá. A tím mi nasadila brouka do hlavy. Algoritmus facebooku zafungoval dokonale. Tedy alespoň pro jednou. Většinou mi totiž nabízí příspěvky o zahradničení, keramice nebo reklamy na nejvoňavější prací parfémy pod sluncem.

Pohled na podvečerní Tromsø byl úchvatný. A pak se začalo v jednotlivých domečcích rozsvěcovat…

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Hory, útesy i pláž s průzračnou vodou. Tohle je 10 nejhezčích míst v Norsku

O zmíněné slečně jsem toho moc nezjistila. Vlastně jen to, že ráda cestuje, běhá orienťáky a její zásnuby byly pohádkové. Jak jinak než pod polární září, samozřejmě. No jo, internet toho ale snese. Zvlášť v dnešní době a rozvinuté AI může mít každý z nás nespočet identit a „ultrareálných“ fotek, které od skutečnosti rozezná jen mizivé procento uživatelů internetu. 

Moje intuice ovšem byla neodbytná a nic na tom nezměnilo ani zděšení, které doma zavládlo ve chvíli, kdy jsem oznámila, že chci část společných úspor poslat na účet neznámému člověku z facebooku, který nám zajistí zpáteční letenky do Norska i ubytování v horské chatě, ze které budeme koukat na majestátné fjordy a z postelí nás bude noc co noc „tahat“ tancující polární záře. 

Norsko je srdcovka. Ale musíte mu dát šanci!

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Občanku máte? A můžeme ji vidět?

Ne, věřte mi, opravdu takhle lehkovážná běžně nebývám. Tentokrát jsem ale cítila, že jde o jedinečnou možnost, jak se do Norska dostat. Kdybych tenkrát, já bláhová tušila, že téhle zemi a jejímu severskému kouzlu naprosto propadnu! Kdo totiž jednou Norsko navštíví, už tady jednou provždy nechá kus sebe. A bude se chtít při každé příležitosti vrátit.

Ale pěkně popořádku. Vykašlat se na cestovku a poslat peníze naprosto neznámému člověku, to může skončit buďto neskutečným průšvihem a katastrofou, anebo životním zážitkem. Pokud čtete tenhle článek, tušíte správně, že ke katastrofickým scénářům nedošlo. Do Norska jsme vyrazili v osmičlenné skupině, která se po hodinách online „whatsappových“ konverzací poprvé osobně poznala až na pražském letišti.

Každý kousíček Norska, ať už je to fjord nebo přístav, má svoje jedinečné kouzlo.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Odtud jsme mířili do Švýcarska a následně do norského města Tromsø. Jen pro zajímavost – zatímco tady vytáhnete paty kousek za polské hranice a už se může stát, že se budete muset legitimovat, my jsme po cestě tam ani zpět neukazovali jediný doklad. V Norsku jsme tedy vlastně byli tak trošku „inkognito“.

Na kolik to všechno vyšlo? Nejdražší položkou jsou nepochybně letenky. Čím dříve je ovšem pořídíte, tím více ušetříte. Nás stály ty zpáteční (Praha -> Curych -> Tromso, Tromso -> Frankfurt -> Praha) 9 500 Kč/osoba. Pronájem auta (Subaru XV) na 7 dnů a pro 4 osoby byl za 10 400 Kč, pohonné hmoty (najezdili jsme okolo 715 km) stály necelé 3 000 Kč. Za ubytování 8 osob v nádherném prostorném domě s krbem, kompletně vybavenou kuchyní a několika samostatnými pokoji si majitel řekl 23 000 Kč). Jídlo jsme řešili po vlastní ose. 

O vyhlídky a treky na ostrově Kvaloya rozhodně není nouze.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Nejdůležitější osoba na ostrově? Silničář!

Strávit týden v Norsku, to je jako navštívit Lefkadu a tvrdit, že jste viděli kus Středomoří. Náš týdenní trip byl vlastně bleskovou poznávačkou arktického ostrova Kvaløya, který je pátým největším ostrovem Norska. Jde o úchvatné místo, kde v březnu ještě panuje poctivá severská zima a teploty nezřídka klesají k -16 °C (otestováno za vás skrze omrzliny na pravé ruce, nemáte zač). Na předpověď má smysl brát zřetel zhruba 24 hodin před plánovanou cestou. A i tady platí, že člověk sice míní, ale příroda a Bůh mění.

Několikrát se nám tedy stalo, že jsme uvízli ve sněhové bouři. A pojem „bílá tma“ najednou dostal zcela nový rozměr. Když okolo ostrova vedou dvě silnice a silničáři se je vzhledem k zuřícímu blizardu rozhodnou uzavřít (pozor, silničář má na severu Norska vždycky poslední slovo a je tou nejdůležitější osobou široko daleko!), můžete se vztekat, prosit, naříkat, a neuděláte vůbec nic. 

Během našeho pobytu se vystřídala všechna roční období.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Budete prostě čekat, až vám prohrnou cestu k ubytování, což v tom lepším případě trvá několik nekonečných hodin, nebo se zkrátka smíříte s tím, že dneska nocujete v autě a se zbytkem posádky se budete střídat v odhazování sněhu okolo auta. Lopatu, kanystr s benzínem, dostatek vody, powerbanky a společenské hry nechť jsou vašimi nejvěrnějšími společníky.

Ale my musíme odletět…! Počasí nám velkou část pobytu přálo. Zkazilo se zhruba dva dny před naším odletem zpátky do Česka. A co čert nechtěl, zrovna v podvečer našeho návratu nám silničáři opět zavřeli cestu k ubytování. Když jsme se z bodrého norského silničáře snažili vymámit, za jak dlouho se silnice asi otevře, dozvěděli jsme se, že možná zítra. V tu dobu jsme už ale museli sedět v letadle na cestě domů. Jak to dopadlo? Silničáři cestu k našemu ubytování čtyřikrát prohrnuli tam a zpět a pak nás osobně, s velkou pompou, slávou a parádou (a blikajícími výstražnými světly) doprovodili až k ubytování. 

Miss Atlantic Ocean Road je jedna z nejkrásnějších a nejnebezpečnějších silnic světa

Pláž a speciální sušáky na čerstvě ulovené ryby.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Místo, o kterém nemůžete jenom číst

Za sedm dní, které jsme na ostrově strávili, jsme neviděli možná ani desetinu z jeho krásy. Aurora nám nad hlavou tancovala rovnou několikrát, fjordy se zrcadlily na hladině moře, kterou čas od času pročísla nesmělá vlnka. Při zdolávání horských túr jsme si mnohdy sáhli na úplné dno. Spali jsme dohromady možná dvacet hodin. A přesto jsme neměli dost a bažili po nových zážitcích!

Tohle místo je totiž zcela jiné ve chvíli, kdy jeho třpytivé vrcholy osvítí nesmělé zimní slunce nebo se z mraků sypou vločky velké skoro jako pingpongový míček. A i když zní předpověď slibně, stejně vám nikdo nezaručí, že se na čarokrásné vyhlídky nebudete z posledních sil škrábat během zuřící sněhové bouře. 

Poslední slovo na ostrově Kvaloya má silničář. A na moři? Kapitán!

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Silnice, na kterých přestávají dýchat i ti nejotrlejší řidiči: Zlákají vás serpentiny v drsných Karpatech nebo norská silnička spojující osm ostrůvků?

To proto, aby vás nahoře čekala odměna v podobě vymetené oblohy a pohled na desítky malých ostrůvků, které spojuje miniaturní silnička vedoucí odnikud nikam. Přesněji tedy od jedné arktické vesničky k druhé. Vezměte ale jed na to, že se v ní právě teď hřeje výtečná černá káva a na dřevěných stojanech visí čerstvě ulovené ryby k usušení. 

Snad vás teď nezklamu, když napíšu, ať výše uvedené řádky neberete jako cestopis. Popisovat jednotlivá místa, která jsme během našeho pobytu navštívili, by totiž bylo zcela zbytečné. I když mají slova úžasnou moc, ani ona nedokážou věrně popsat krásu a úžas, který vás zachvátí, jakmile jednotlivé norské klenoty spatříte na vlastní oči. Pokud ale hledáte místo, kde čas plyne tak nějak jinak a o poznání pomaleji, naordinujte si jednu ozdravnou cestu na sever. O Norsku totiž nemůžete jenom číst, Norsko jednoznačně musíte zažít…

Stačilo se otočit a místo, které jste fotili prvně, docela změnilo atmosféru.

Zdroj:

Vendula Flassig Vrablová

Autorský text