Vyrazit po „naší dé-jedničce“ je bezpochyby zážitek. Ne však úplně v tom pozitivním smyslu. To za hranicemi existují silnice, které vypadají, jako by je vytvořil zručný grafik.
Silnice č. 63 zvaná Trollstigen je součástí regionu Rauma na západě Norska. Vybudovat ji nechal v letech 1928–1936 král Haakon VII. a dodnes patří mezi největší lákadla země. Nabízí 11 ostrých zatáček, které míří vzhůru v poměrně příkrém úhlu (9 %). Po cestě se vám naskytnou kouzelné výhledy třeba na vodopád Stigfossen, který padá dolů do údolí z výšky 320 metrů. Od konce října do počátku dubna je nicméně silnice kvůli obrovskému množství sněhu nesjízdná.
I tuhle netradiční krásku, která po právu okupuje přední příčky co do krásy i zajímavosti, najdete v Norsku. Atlantic Ocean Road je dlouhá jen 8,72 kilometrů, kde ale na 8 mostech propojuje několik ostrůvků, čímž vytváří dokonalou kombinaci přírody a stavebního inženýrství. I když je silnice poměrně krátká, jízdu po ní si nenechají ujít motorističtí nadšenci z blízkého ani vzdáleného okolí. Protože se Atlantic Road nachází jen několik metrů nad hladinou Atlantského oceánu, jízda po ní představuje výzvu i pro ty nejodvážnější řidiče.
Tento horský průsmyk v nadmořské výšce 2 757 metrů si může připsat jedno zajímavé prvenství. Vede jím totiž nejvýše položená asfaltovaná vysokohorská silnice ve východních Alpách. Během jízdy po ní se můžete kochat kouzelnou krajinou, ale i 48 ostrými zatáčkami, které se nacházejí na pouhých 24 kilometrech. To vše je navíc podpořeno průměrným stoupáním 7,6 %.
Chapman’s Peak Drive se táhne podél stejnojmenné hory. Co je na téhle silnici tolik zajímavé? Především skutečnost, že jde o cestu doslova vytesanou do zmíněného horského masivu. Z jedné strany vás přivítá skála, z tré druhé potom Atlantský oceán. A když se podíváte nahoru, uvidíte majestátný vrchol. Silnice se nachází v Jižní Africe a řidiči si na 5 kilometrech užijí zhruba 114 asfaltových křivek.
Průsmyk Furka tvoří přirozenou hranici mezi švýcarskými kantony Uri a Valais a spojuje městečko Andermatt (Uri) s obcí Gletsch (Valais). Silnice přes sedlo tady byla vybudována v roce 1867. S výškou 2 431 m. n. m jde o jeden z nevýše položených horských pasů z celých Alp. Možná vám dokonce zdejší serpentiny budou tak trochu povědomé. A ještě aby ne! Byly totiž využité jako jedna z lokací, po kterých se James Bond prohání ve svém Aston Martinu DB5. Jízda po téhle silnici nabízí pohled na horské sněhové vrcholy i krajinu zeleně a nádherné přírody.
Tenhle skvost najdete v Číně, kde je součástí stejnojmenného území národního parku v severozápadní provincii Hunan. Visutá silnice, kterou jinde na světě prostě neobjevíte, nabízí unikátní výhledy na množství starobylých památek, kterými je tato oblast proslulá.
Čarokrásné výhledy na oceán vám rovněž nabídne cesta Great Ocean Road v Austrálii, která se táhne 243 kilometrů podél jihovýchodního pobřeží od města Torquay až po Allansford. Silnici v letech 1919–1932 postavily 3 000 navrátilců z bojů v Evropě. V okolí silnice jsou nově zbudované sítě stezek pro chodce a 45kilometrový úsek mezi Lorne a Apollo Bay je každým rokem dějištěm květnového maratonu, na který se sjedou běžci z blízkého i vzdáleného okolí.
Podle mnohých je rumunský horský silniční přechod Transfagarash Highway jednou z nejkrásnějších silnic na světě. Parádních 90 kilometrů dlouhá trasa, vedoucí přes Karpaty, se během léta stává oblíbenou lokací testovacích prototypů nejnovějších automobilů. Nikoho tak asi nepřekvapí, že právě tady natáčel Top Gear v čele s Jeremy Clarksonem jednu ze svých nejpopulárnějších epizod.
Jedna z nejstarších silnic světa spojuje východní Asii se západní a vede až do Středomoří. Po 600 let odmlky se dnes na určitých úsecích Hedvábné stezky opět intenzivně obchoduje. Ve Střední Asii nebo podél pouště Taklamakan dnešní silnice kopírují původní obchodní trasy, spojují totiž stále stejná prastará města.
O Los Caracoles se hovoří jako o silnici, na které přestávají dýchat i ti nejotrlejší řidiči. Silnice vede napříč chilskými a argentinskými Andami a je v naprosté většině vyasfaltovaná. V některých průsmycích však pevný povrch po většinu roku chybí. Ve vyšších serpentinách navíc neexistují žádné bariéry nebo zábradlí. Od pádu do propasti vás tak dělí jen vaše šikovnost a ohleduplnost ostatních. Za celou dobu existence Los Caracoles zde ale nedošlo k žádnému nechtěnému pádu. A to i přesto, že sem často míří i dvoupatrové autobusy plné turistů.