Fordlandia je neuvěřitelné město duchů uprostřed divoké brazilské džungle, které si žije svým vlastním pomalým životním tempem. Celých 6 let žila v hlavě Henryho Forda ambiciózní vize o tom, že do Amazonie vnese kulturu velkého amerického duchu a vytvoří zde největší pneumatikovou plantáž na světě pro Ford Motor Company!
V roce 1927 u temně šedé hladiny řeky Tapajós (její délka dosahuje 2200 km) začal průmyslový magnát a podnikatelský vizionář Henry Ford budovat masivní kaučukovou plantáž. Chtěl tak zajistit přísun kvalitní gumy pro výrobu pneumatiky té doby nejpopulárnějšího vozidla světa – Fordu modelu T. Fordovi bylo na začátku jeho donkichotského dobrodružství 64 let a stál zřejmě před jeho největší životní výzvou.
Ford začal tedy postupně navrhovat a stavět bungalovy a domy pro brazilské zaměstnance a první části továrny. Dostalo se na knihovnu, školu, nemocnici, tenisové kurty, bazén nebo golfové hřiště. Automobilový magnát se zkrátka rozhodl pokořit Amazonský tropický deštný prales. Vydělat na tom hodlala i brazilská vláda, která měla dostat celkem 9 % z Fordova zisku!
Jenže už po jednom roce začal jeho idealistický sen dostávat vážné a neustále prohlubující se trhliny. Vysázeným kaučukovníkům se zde nedařilo na delší dobu zapustit kořeny (za to mohla vlhkost a kopcovitý terén). Začaly je také napadat smrtící plísňové choroby, do toho se přidaly útoky dravého hmyzu. Ford se nevzdal a začal sázet více stromů, což bohužel vedlo k tomu, že větší blízkost stromů způsobil ještě rychlejší nákazu plísní.
Nedařilo se ani na dalších frontách. Z lidského hlediska místním pracovníkům moc nevoněla Fordova snaha „zkulturnit“ jejich tělo a ducha a doslova je tvrdě „amerikanizovat“. Pracovníci se učili např. číst poezii, zpívat se muselo jen v angličtině, podávaly se jen americká jídla (hamburgery, těstoviny, párky v rohlíku, pizza atd.). A nakonec celá tato kolosální snaha o kulturní transformaci domorodých lidí vyústila v zákaz požívání alkoholu ve Fordlandii, což byla pro Brazilce poslední kapka.
Následovala revolta a vzbouření. Na pomoc musela dokonce přispěchat i brazilská národní armáda, protože dělníci s mačetami dohnaly lidi z vedoucího oddělení Fordovy automobilky k úprku do nitra okolní džungle!
O další tři roky později od této neblahé události (v roce 1933) Ford v myšlenkách na své první brazilské budovatelské dobrodružství smutně kapituluje a rozhodne se o pokus č. 2 – přesune se o 100 km dále na plantáž Belterra, kde tentokrát už nechce budovat žádné město.
Zde se mu daří o trochu lépe, ale stejně v roce 1945 vše prodává brazilské vládě. A ekonomický výsledek Fordových brazilských epizod za celé ty roky? Skoro žádný získaný kaučuk a ztráta víc než 200 milionů dolarů.