Na konci oné železnice vás pak čeká nadpozemsky průzračný vzduch a starobylá kultura. Tibet leží na Tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce místy přesahující i hranici 5000 metrů nad mořem. Není proto divu, že se mu často přezdívá „střecha světa“. I přes postupující hranici moderního světa, kde se nikdo neobejde bez počítače a mobilního telefonu, si tato oblast uchovává svou svébytnost. A ani snahy Čínské lidové republiky o absolutní počínštění nejsou úspěšné. Větrem ošlehaní domorodci dál v rukou točí modlitební mlýnky a přeříkávají modlitby.

Tibet - Země neznámá

Tibet byl po mnoho staletí samostatným královstvím. Navíc to byla pro Evropany „země neznámá“ – první obyvatelé Starého kontinentu se na jeho území dostaly až v roce 1624 (tedy až poté, co byla objevena Amerika). Do roku 1951 byl samostatnou monarchií, v jejímž čele stál duchovní i politický vůdce – dalajláma. V květnu 1951 ale území Tibetu zabrala Čína a začala etapa čínské nadvlády – tu se sice pokusili Tibeťané ukončit v roce 1959, ale byli neúspěšní. Ozbrojené postání bylo potlačeno a čtrnáctý dalajláma musel uprchnout do Indie, kde žije v exilu dodnes.

Cesta vlakem trvá dva dny a vede po nejvyšší železnici planety.

Zdroj: ESO travel

K Tibetu nerozlučně patří vysoká pohoří a buddhismus. Právě na jeho hranicích s Nepálem leží nejvyšší bod naší planety – Mt. Everest. Buddhismus se pak do Tibetu dostal v 8. století našeho letopočtu. Dnes je zde uplatňována specifická forma – tzv. tibetský buddhismus, který čerpá jak z klasického buddhistického učení, tak z místního původního učení bön. Duchovním vůdcem je dalajláma a s náboženstvím je zde propojena velká část umění i kultury.

Vlakem na střechu světa  

Kvůli své poloze byl Tibet dlouhou dobu nedostupný. Jen málokdo chtěl dobrovolně absolvovat několikaměsíční túry skrze vysokohorské průsmyky a pláně. Velkým skokem vpřed bylo vybudování mezinárodního letiště jen 100 kilometrů od hlavního města – Lhasy. Dalším velkým mezníkem pak byl 1. červenec 2006, kdy byl slavnostně zahájený provoz na nejvyšší železnici naší planety. Ta spojuje Čínu s Tibetem a za první rok přepravila milion turistů.

Palác Pótala je nejnavštěvovanější památkou Tibetu.

Zdroj: ESO travel

Cesta je naprosto unikátním zážitkem – ze Šanghaje jede vlak do Lhasy 48 hodin a z okna máte možnost pozorovat ledové pláně i zasněžené vrcholky Himalájí. Více než 1000 kilometrů kolejnic je vedeno ve výšce větší než 4000 metrů nad mořem. I proto jsou v moderních vlakových soupravách k dispozici kyslíkové přístroje, školení zdravotníci nebo skla nepropouštějící UV záření. Po překonání nejvyššího železničního bodu na světě ve výšce 5070 metrů, dvou dnech jízdy a 4065 kilometrech překonané vzdálenosti vás pak přivítá moderní nádraží v „perle Tibetu“ – Lhase.

Pravá tvář Tibetu ve Lhase

Uprostřed zasněžených hor a plání v nadmořské výšce 3700 metrů nad mořem leží politické, náboženské i kulturní centrum Tibetu – hlavní město Lhasa. Její historie se začala psát před více než tisíci lety, od 17. století pak byla oficiálně uznána za hlavní centrum Tibetu – a to hlavně proto, že se stala sídlem dalajlámů. Ti zde žili až do již zmiňovaného roku 1959.

První Evropané se do Lhasy podívali až na počátku 20. století – do té doby pro ně bylo město v oblacích neznámým a hlavně zapovězeným územím. Až do 50. let tvořili podstatnou část populace buddhističtí mniši, dnes zde žije i velké procento Číňanů. Město trpělo během čínské „kulturní revoluce“, dnes jeho atmosféra a starobylé památky lákají k návštěvě desetitisíce turistů ročně.

Tibetský klenot – palác Potála

Klenotem Lhasy je bezesporu majestátný palác Potála. Potála v překladu ze sanskrtu znamená „Buddhova hora“ a dříve byla centrem nejen kulturního života, ale i veškeré tibetského vědění – dnes je hlavním cílem většiny turistů, kteří do Lhasy dorazí. Palácový komplex, který má více než 1000 místností, je dílem pátého dalajlámy. Ten se ale dokončení stavby nikdy nedočkal, zemřel dříve, než dělníci ohromnou stavbu dokončili. Jeho smrt pak jeho nejbližší několik let tajili – aby pracující dělníci neztratili motivaci.

Tibetští mniši a jejich tradiční duchovní debata nad šálkem čaje s máslem.

Zdroj: ESO travel

Palác Potála je možná nejznámější, ale pro buddhisty nejuznávanější a nejsvatější je chrám Džokhang. Ten vznikl už v sedmém století a dnes slouží jako relikviář pro sochu Buddhy, která prý byla odlita ještě za jeho života. Turisté dnes ale neobdivují původní chrám – pátý dalajláma nechal celý komplex v 17. století výrazně přestavět a upravit.

Vydejte se i do okrajových částí Lhasy

Pokud někdy navštívíte Tibet, rozhodně nevynechejte ani dva kláštery na okrajích Lhasy. Klášter Drepung patří ještě dnes k největším klášterním komplexům na světě – a to i přesto, že už v jeho zdech nežije ani zdaleka tolik mnichů jako v 18. století, kdy se zde duchovnu věnovalo i 10000 mnichů. Univerzitním klášterem je klášter Sera, který vznikl v 15. století a byl domovem i pro 7000 mnichů naráz. Dnes je možné zde pozorovat mladé mnichy při rituálních diskuzích.

Svou návštěvu Lhasy pak můžete zakončit třeba v „překrásných zahradách“, neboli  paláci Norbulinka, který byl od 18. století letním sídlem dalajlámů. Dnes tu žádného dalajlámu bohužel nepotkáte, výlet do Tibetu ale bude únikem z každodenní reality k filosofii a tradicím, které fungují už více než 1000 let.