Vítejte na Aljašce

Šestnáct dní dlouhou cestu na Aljašku začínáme v Anchorage, kam jsme dorazili po několika hodinách letu. Obzvlášť poslední část cesty, let ze Seattlu do Anchorage, se zdála být nekonečná, i když trvala jenom čtyři hodiny.
Hodinky máme na místní čas nastavené už od vzletu z Prahy, posledních 12 hodin jsme se snažili neusnout, abychom nemuseli příliš bojovat s jet lagem, proto po příjezdu na hotel dojídáme sendvič, co nám zbyl z letiště a padáme do postele, i když je teprve po deváté večer.

Ráno se hrneme na hotelovou snídani. Vzhůru jsme už od šesti, takže se opravdu nemůžeme dočkat, až naplníme prázdné žaludky. Během snídaně se od naší průvodkyně Kláry dozvídáme, co nás všechno následující dny čeká, a hned jak dopijeme poslední doušek kávy, vyrážíme do centra města. Nezačínáme nikde jinde než v návštěvnickém centru, už se nám totiž ověřilo, že i krátká návštěva může pomoci zahlédnout při putování něco, co bychom jinak nehledali. Čas na trochu historie, obhlédneme městské parky a odpočíváme.
Odpoledne ještě testujeme naši fyzičku na krátkém trailu ve státním parku Chugach.

Zdroj:

CK Go2

Národní park Denali a medvědi grizzly

Třetí den je hlavně “přejezdový” a z Anchorage vyrážíme směr NP Denali. Cestou se zastavujeme v městečku Talkeetna, které vypadá jako vystřižené z filmu, a obhlížíme krámky s lokálními výrobky. Možná je na čase začít přemýšlet o suvenýrech.

Když zvoní před šestou ráno budíček, nejraději bych ho zaklapla, otočila se na druhý bok a spala dál. Pak si ale uvědomím, že mě dnes možná čeká setkání s medvědy a jsem na nohách ve vteřině. Autobus správy národního parku nás odváží směrem k Eielson Visitor center, kde se po prohlédnutí pár prospektů s nádhernými fotkami rozhodnu prozkoumat, jak to vypadá venku doopravdy. Medvědi grizzly nejsou jediní, koho ten den zahlédneme. Celá naše skupina měla štěstí i na skupinku polárních sobů a losů. Vlčí stopa v blátě, která podle našeho průvodce není tak nová, abychom se s vlkem setkali, ve mě i tak probouzí zase o kousek větší respekt k přírodě.

Zdroj:

CK Go2

Loterie a Santa Claus

Adrenalin a nadšení ze setkání se zvířaty nevyprchá ani do večera a ještě před usnutím si nadšeně povídáme o cestě parkem. A to jsme tu teprve čtvrtý den! 

Brzké vstávání nás nemine ani následující den, krev do žil nám ale vlije představa toho, co vše nás zase čeká. Cestou do Pioneer Parku, kam se chystáme kvůli replikám původních domků a chatrčí, se zastavujeme v městečku Nenana. Seznamují nás tu s oblíbenou loterijní hrou, ale jaká to je, na to se sem přijeďte poptat sami. 

Odpoledne nás čeká setkání s hrdinou amerických Vánoc, Santa Clausem. Jdeme to omrknout na jeho Severní pól a přejeme si spíš než dárky hlavně to, aby u nás pořád rozdával o Vánocích radost Ježíšek.
Spát jdeme s úsměvem. Kdo ví, možná vyhrajeme v loterii, nebo nám splní přání Santa.

Na konci světa je zlato

Jak daleko musíte být od civilizace, abyste narazili na nejodlehlejší poštu v USA? Tak daleko, jako my. Je totiž ve zlatokopecké osadě Chicken, kam nás zavál program šestého dne. Nádherné putování po silnici “po vrcholcích světa” působí, že zapomínáme na všechny starosti a povinnosti a jenom si užíváme cestu. Na svoje povinnosti ale poctivě myslí strážci hranice a při přechodu do Kanady nás samozřejmě poctivě zkontrolují. Za jejich zády už na nás ale vykukuje Yukon a my se nemůžeme dočkat. Autobus trochu těžkopádně přijíždí na trajekt, který nás veze do Dawson City. Zlatá horečka nás naštěstí nezachvátila ani druhý den ráno, s rýžovací pánví jsme ale štěstí zkusili i my. Bohužel, pohádkově bohatí neodjíždíme.

Osmý den se před námi opět klikatí silnice a zve nás na cestu. Tentokrát do 530 kilometrů vzdáleného hlavního města Yukonu, Whitehorse. Hodiny na cestě si ale, stejně jako pokaždé, zpříjemňujeme zastávkami, třeba u peřejí Five Finger Rapids na majestátním toku Yukonu.

Zdroj:

CK Go2

Nejmenší poušť světa

Naše dovolená se přehoupla do druhé poloviny a krajina jako kdyby nám to chtěla vynahradit. Je snad čím dál krásnější. Přes hory jedeme do Skagway, cestou lemovanou jezery a fascinujícími scenériemi. Naše průvodkyně Klára z CK Go2, která na Aljašku jezdí pravidelně, nás upozorňuje na “nejmenší poušť světa” u městečka Carcross.
Když se druhý den probudíme do poklidné atmosféry Skagway, počasí je dokonalé. Vyrážíme trajektem do rybářského městečka Haines, kde se k obědu posilníme čerstvými rybami. S příjemně plným žaludkem pak na cestě podél fjordu Lutak pozorujeme klidné rybáře při práci. 

Národní parky amerického severu

Následující čtyři dny jsou na programu neuvěřitelná příroda, dechberoucí scenérie (no dobrá, možná jsem s tím dechem měla problémy kvůli tomu kopci, co jsem cestou k výhledu zdolala) a snad za každou začátkou jiný pohled na zasněžené vrcholky. 
V národním parku Kluane jsme se rozhodli absolvovat výlet do sedla okolních hor, což sice bylo trochu náročnější, než pozorovat okolí z tepla kavárny, ale části parku otevírající se před námi s tím, jak nám pod nohama mizely další a další metry trailu, byly nezapomenutelné. Odpoledne jsme obdivovali pro změnu stejnojmenné jezero a v Beaver Creek jsme přejeli hranici zpět do USA.

Když se před námi objevil Worthington Glacier, můj “první ledovec” úplně na dosah, nemohla jsem skoro uvěřit svým očím. Tak jsme tady! Jeden z důvodů, proč jsem si dovolenou na Aljašce vybrala, byla právě cesta k ledovcům. 
Večer ve městečku Valdez zvedáme hlavu co chvíli nahoru k nebi, podél zálivu je totiž možné zahlédnout orly bělohlavé.
Jako by těch majestátních divokých zvířat nebylo dost, další den ráno nás při plavbě trajektem přes národní park Prince William Sound doprovází ryby a rybky všech velikostí.

Zdroj:

CK Go2

Mé včerejší setkání s ledovcem bylo první v celé sérii dechberoucích ledových králů. V národním parku Kenai Fjord se jdeme podívat na Exit Glacier a mně je jasné, že se sem musím ještě někdy vrátit. 

Na druhý den ráno jsme si domluvili celodenní projížďku národním parkem. Od Kláry dostáváme tip, nejlepší variantou je prý plavba s obědem, večeří a návštěvou Fox Island. Vzhledem k tomu, jak výborný oběd jsme dostali naservírovaný, jsme rádi, že jsme dali na doporučení a čeká nás i večeře. Z toho, jak pobíháme po palubě a znovu a znovu nacházíme nové úhly pohledu, plují kolem nás noví “spolucestující” a občas někdo ukáže na okolní skály, na kterých si hoví papuchálkové a horské kozy, nám rychle vyhladoví. v NP Kenaji Fjord žijí mořské vydry, sviňuchy běloploutvé, kosatky, keporkakové i plejtváci malí. Do tohoto kousku země jsme se zamilovali všichni na první pohled. Plavba vrcholí u ohromného, do moře spadajícího ledovce Aialik, ze kterého se zrovna odlamují kusy ledu.

Zdroj:

CK Go2

Trochu nás mrzí, že celá cesta končí, ale jsme naplnění zážitky, zamilovaní do Aljašky a plánujeme návrat.

Naše průvodkyně Klára byla skvělá a proto, jestli chcete zažít stejnou cestu, ale bez starostí o auto, o dlouhé přejezdy, na které musíte být vzhůru a chcete si užít dovolenou tak akorát dobrodružnou, podívejte se na nabídku cestovní kanceláře Go2. Ani chvíli jsme si nepřipadali jako na zájezdu s “cestovkou”, ale s opravdovými odborníky, kteří pro nás z Aljašky a Yukonu vybrali ta opravdu nejkrásnější místa.