Tohle vápencové pohoří na severu Španělska se na mapě tváří hrozně nenápadně. Jakmile ho ale omrknete na fotkách, pravděpodobně budete hned přesvědčeni o tom, že se do něj musíte podívat.

Po absolvování celodenní túry a následně kratšího výletu jsem vážně nebyla zklamaná. Naopak. Trošku mi to tady připomínalo oblíbené Dolomity, později jsem dokonce zjistila, že pojmenování „španělské Dolomity“ znalým vůbec není cizí.

I když půjdete celý den stejnou krajinou, stejně budete stále žasnout.

Zdroj:

Petra Malá

Pohoří se rozkládá na 1 000 kilometrech čtverečních a jeho chloubou je beze sporu nejvyšší hora Torre de Cerredo (2 648 m). Víc než 200 zdejších vrcholů sahá přes 2 000 výškových metrů. Geograficky se dělí na tři části – Ándara (východ), Urriello (střed) a Cornión (západ).

Teorie bylo dost, pojďme se podívat, jaké jsou tyhle hory v praxi.

Garantujeme vám, že se nebudete moct vynadívat. Tedy pokud vám bude přát počasí...

Zdroj:

Petra Malá

V Las Médulas kvůli zlatu bořili hory. A jak důmyslně!

3 tipy na výlety, které nedostanete z hlavy

První túra, kterou jsme původně při výpravě měli v plánu, začínala u dolní stanice lanovky ve Fuente Dé. Od horní stanice jsme pak chtěli projít okruh dlouhý necelých 14 kilometrů (na 5 hodin čistého času). Součástí expedice byl ale pes a ouha, na lanovce jsme tvrdě narazili. Tedy naštěstí už při plánování.

Nemohli jsme uvěřit vlastním očím, že tu pes musí cestovat v přepravce. Když ji nemáte, smůla. „Půjčovnu přepravek tady neprovozujeme,“ dozvěděla jsem se v e-mailové komunikaci. My jsme tedy od téhle trasy upustili, protože kupovat kvůli jedné túře přepravku… Spíš ne. 

Výlet to mohl být fascinující, zkrátka jsme ale nepřišli. Dojeli jsme na místo zvané Poncebos, ke spodní stanici podzemní lanovky, která vozí turisty do jedné z nejodlehlejších španělských vesnic. Tady jsme nechali auto a hned ráno jsme se vydali po Ruta del Cares. U informačního stánku jsme se dali vpravo do kopce a nějakou tu chvíli jsme stoupali. Už v té chvíli jsme věděli, že to bude stát za to.

Congost de Mont Rebei: přitažlivá kráska, která odděluje Katalánsko od Aragonie

Túra soutěskou Garganta de Cares. Pořád to máme před očima

Cesta, kterou jsme si vybrali, vedla až do vesničky Caín de Valdeon, nicméně my jsme se potřebovali vrátit k autu, proto jsme se po několika nádherných hodinách otočili a šli stejným směrem zpátky.

Během dne tu ještě ukazuje svoje umění sluníčko a mění barvy krajiny.

Zdroj:

Petra Malá

Ovšem! Tahle parádní trasa vede soutěskou Garganta de Cares, která je místy i stovky metrů hluboká. Stezka vysekaná ve skále neustále nabízela neuvěřitelný pohled na kaňon, po úvodním stoupáku (a sešlapu dolů) se jde po vrstevnici, takže kochat se tu je skoro povinnost! Ale opatrně… A pozor na padající kameny.

Sem tam tunel, viklající se balvan nebo všudypřítomné kozy. Je tu nádherně.

Zdroj:

Petra Malá

Kozy vám klidně i zapózují. Jestli zrovna neutečou.

Zdroj:

Shutterstock

V téhle neuvěřitelné krajině se navíc běžně pohybují horské kozy, na turisty značně zvyklé. Nebyl problém je vyfotit zblízka, ani si s nimi udělat selfíčko. A když jsme se osvěžovali v maličkém kaskádovitém vodopádu, vypadalo to, že se jen diví, kdo se jim koupe v jejich vodě. 

Náš tip: Stačí poodjet do okolních vesniček a můžete si ze Španělska přivézt spoustu jedlých kaštanů. Tedy pokud se trefíte do období sklizně (říjen na to byl ideální).

Vydejte se do Bulnes, jedné z nejodlehlejších vesniček ve Španělsku

Na další den můžeme s klidem doporučit svezení lanovkou z Poncebos do Bulnes, do vesničky, která platí za srdce PN Picos de Europa a kde žije „neuvěřitelných“ 34 lidí. Zatímco dřív se sem dalo dostat jen klikatou cestou mezi vysokými skalisky, dneska sem od parkoviště dojedete během 7 minut zmíněným dopravním prostředkem.

Bulnes rozhodně stojí za návštěvu. Cestu si můžete usnadnit podzemní lanovkou.

Zdroj:

Petra Malá

Malebnost téhle vesničky vás překvapí, i když ji trochu budete čekat.

Zdroj:

Eryx V / Shutterstock.

Tohle místo je okouzlující a malebné. Zdejší kamenné domky připomínají staré časy, na turisty jsou tu ale připraveni moderně. Dá se tu skvěle občerstvit a můžete tu i přespat. Když se pak budete z Bulnes chtít vypravit zpátky do Poncebos, můžete se těšit na krásnou procházku dlouhou skoro 4,5 kilometru. Terén je místy úplně pohodový, místy zase trošku náročnější.

Co ještě v Picos de Europa vidět?

Úchvatných míst je tady mnohem víc, takže když to půjde, určitě tu zůstaňte o něco déle. Vašim zrakům by neměla ujít hory Naranjo de Bulnes a Peña Olvidada, podivuhodný bivak Cabaňa Veronica, Torre de Los Horcados Rojos nebo vyhlídka Mirador de Ordiales.

Picos de Europa vás okouzlí. Jestli milujete hory, pak určitě. A pokud už jste strávili nějakou tu chvilku v Dolomitách, pak ani vám neujde ona podobnost. Přejeme krásně strávený čas na severu Španělska!

Použité zdroje:

• cs.wikipedia.org/wiki/Picos_de_Europa
• en.wikipedia.org/wiki/Bulnes_(Cabrales) 
• en.asturias.com/bulnes-peaks-of-europe/ 
• spain.info/en/nature/picos-europa-national-park/ 
• autorčiny zkušenosti