Nejkrásnější pohled na terasovitá pole bývá na podzim – v září a na začátku října. Sklizeň je v plném proudu, podzimní slunce vrhá dostatek paprsků na to, abychom se zasnili, zapomněli na všechny starosti a řekli si, jak se na světě krásně žije.

V polovině října si nádhernou přírodu taktéž užijete, ovšem zemědělci už mají po sklizni, a tak chybí vzrostlé rýžovité porosty, zelené stupínky už nevypadají tak impozantně.

Vypadá to jako vymodelované počítačovou animací, políčka u vietnamského Mu Cang Chai ovšem vytvořil člověk.

Zdroj: Bigstockphoto

Typické špičaté klobouky chrání zemědělce stovky let

Také po skončení sklizně nepotkáte zemědělce, kteří už stovky let vypadají stejně – na hlavě nosí špičatý slaměný klobouk, na rameni masivní motyku a na zádech proutěný koš. Přijít o pohled na ně by byla velká škoda.

Kdo se na krásy Mu Cang Chai, především v odpoledních hodinách, jede podívat, nemusí to s oblečením přehánět. Po celý rok zde panuje velmi teplé počasí. 

Systém závlahy rýžových polí v horských oblastech dovedli v jihovýchodní Asii takřka k dokonalosti.

Zdroj: Bigstockphoto

Kde to vlastně je?

Nejbližší velké město, Yen Bai, leží asi 130 km východně odsud. A pokud byste, tak jak to praktikují mnozí turisté, zamířili do Mu Cang Chai rovnou ze sedmimilionové metropole Hanoj, musíte se vydat na asi 300 km dlouhou cestu na severozápad (trvá asi 7 hodin).

Zásadní orientační bod na severu Vietnamu představuje pohoří Hoàng Liên Sơn, v jehož podhůří najdeme právě Mu Cang Chai. Nedaleké vrcholky vytváří pohledné panorama, které se na kráse políček zásadně podílí. Mimochodem, jedná se o velehory s nejvyšším vrcholem Vietnamu – 3143 m vysoký Fan Si Pan.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2