Velký sen většiny obyvatel Ojmjakonu? Dostat se pryč. Palivo a další životně důležité suroviny pravidelně přiváží skupinka mladých mužů. Musí, jinak by se tu nedalo existovat. Pozemní rozvody elektřiny a vody nejsou myslitelné. Teploty klesající v zimě až k minus 70 stupňům to nedovolují.

Vůbec nejnižší teplotu zde naměřili ve 20. letech 20. století. Mráz tehdy srazil teplotu na -71°C. Jen o něco málo menší mrazy tu nejsou výjimečné. Většina obyvatel je odkázána na zásoby a palivo, které pravidelně vozí skupinka mladých mužů.

Chodit po vodě? Na zamzlé Indigirce v Ojmjakonské oblasti žádný problém.

Zdroj:

bigstock.com

S málem jsou spokojení

Řeknete si, že takový život je dost těžký a truchlivý. Asi vás překvapí, že místní si myslí opak. „Máme tu všechno, nic nám nechybí,“ říkají často. Protože s elektřinou to v Ojmjakonu není nejrůžovější, scházejí se často v tělocvičně, kde pořádají různé kulturní akce a sportovní hry. Evidentně je to hodně baví.

Častý kontakt se sousedy je možná klíč ke štěstí místních. Mnoho z nich říká, že by se rádi dostali do světa a poznali něco nového, ale že by se velmi rádi posléze vrátili zpět do Ojmjakonu. Ves, v níž kvůli extrémním přírodním podmínkám nemůžete dělat prakticky nic, většině obyvatel přirostla k srdci.

Nejspolehlivější dopravní prostředek? Na Sibiři jednoznačně kůň.

Zdroj:

bigstock.com