Nenápadná nudle má na délku sotva půl kilometru a v nejširším místě necelých sto metrů. Najdete ji v Čeljabinské oblasti, která náleží k bývalému Sovětskému svazu. Pokud byste na břehu jezera strávili sotva pět minut, vaše tělo schytá smrtelnou dávku radiace. Jestliže se ale na tomhle proklatém místě zdržíte rovnou hodinu, domů už nedojdete po svých.
Řeč je o jezeru Karačaj (rusky Карачай), rozprostírajícím se na jižním Uralu v centrálním Rusku. Jeho historie se začala psát v roce 1951, kdy ho Sovětský svaz začal využívat jako odkladiště pro radioaktivní odpad z jaderného závodu Majak. Namísto toho, aby zdejší závod využíval uzavřeného cyklu oběhu chladící vody, rozhodl se pro okruh otevřený. Voda tak vesele odtékala do zmíněného jezera a přilehlé říčky Teča.
Důvodem, proč Majak vznikl, bylo rozhodnutí Josifa Stalina, který při pohledu na Hirošimu a Nagasaki také zatoužil po atomové bombě. Na sedmdesát tisíc tehdejších vězňů proto bylo vysláno, aby tady zbudovalo podzemní komplex (později pojmenován jako Majak) a „město duchů“, jehož obyvatele se budou na výrobě bomby aktivně podílet. Kombinace naprosté ignorace dopadů na životní prostředí a touha po nové „hračce“ si vybrala nemalou daň.
Provrtali se Rusové až do pekla? Nejhlubší vrt světa skrývá mnohá tajemství
Asi o deset let později začalo jezero Karačaj vysychat a místní objevují škody, které Stalinovo rozhodnutí napáchalo. Radioaktivní sediment tady dosahuje výšky téměř tři a půl metru. V roce 1967 se navíc vlivem extrémního sucha začíná sediment měnit na vysoce nebezpečný radioaktivní prach. Vítr ho nese po okolí a téměř půl milionů osob je zasaženo radioaktivní dávkou odpovídající té, kterou nachytali po explozi atomovky obyvatelé Hirošimy.
Sověti sem vyhazovali odpad, příroda se s ním vypořádala po svém
Situace je neúnosná. Přesto trvalo dalších deset let, než se začalo s katastrofou něco dělat. Jako první byli vysídleni obyvatele dvaceti nejbližších vesnic v okolí jezera a zmíněné řeky. V letech 1978 až 1986 je dno jezera pokryto více než deseti tisíci dutými panelovými bloky, zpevněnými betonem a zahrnuty zeminou.
Dodnes z něj zůstala jen úzká nudle, na jejímž břehu bylo v roce 1990 naměřeno 4,44 exabecquerelů (EBq) radioaktivity na méně než 1 čtvereční míli vody. Úroveň radiace je tady 600 rentgenů za hodinu, přičemž za smrtelnou dávku se obvykle označuje 100 rentgenů za hodinu. Podle zprávy Worldwatch Institute je tak jezero Karačaj nejvíce znečištěné místo na Zemi.
Použité zdroje: