Když je po období dešťů vodní stav na maximu, stoupá sloupec vodní tříště až do výšky půl kilometru. A o existenci obrovských Viktoriiných vodopádů víte už několik kilometrů dopředu. Jak? Vzduchem se nese temné hučení, které předznamenává ničivou sílu vody, co padá do hlubiny.
V místech, kde velká řeka Zambezi opouští caprivijské bažiny a líně se převaluje širokým údolím, je její tok velice klidný. Zhruba po 2700 kilometrech ale idylka končí a na nezkušeného cestovatele čeká „řvoucí bestie“. Bez jakéhokoliv varování (kromě temného hučení) se najednou voda ztratí za obzorem a padá do více jak stometrové hloubky. Viktoriiny vodopády vytvářejí největší řetězec padající vody na světě.
1700 metrů široké koryto se pod vodopádem mění na hluboké kaňonovité údolí, které je příliš úzké na to, aby udrželo vodu v jejím doposud poklidném toku. Zákruty, peřeje a divoká voda jsou jako stvořené pro ten nejnáročnější rafting.
Emil Holub, jeden z našich slavných cestovatelů, zanechal u Viktoriiných vodopádů nesmazatelný otisk českého národa. Při své třetí expedici africkým kontinentem (1875-1876) vytvořil první podrobnou mapu vodopádů a okolí a stal se také jedním z prvních bělochů, kteří tento přírodní zázrak uviděli na vlastní oči. Od září 2005 stojí před budovou muzea National Muzeum of Zambia v zambijském Livingstonu (pouhých 16 km od vodopádů) jeho kamenná busta, která bude navždy připomínat odkaz českého cestovatele.
Viktoriiny vodopády mají mnoho jmen, která jim dali obyvatelé žijící kolem nich. Jedno z nich je i Mosi-oa-Tunya (Dým, který hřmí) nebo také Amanza Thunquayo (voda, která stoupá vzhůru). Obě přirovnání jsou zde na místě. Z okénka letadla uvidíte jako první stoupající „kouř“ a jakmile se ocitnete venku u vodopádů, ohluší vás rachot a hřmot vodní masy.
Vodopády objevil skotský cestovatel a misionář David Livingstone roku 1855 a pojmenoval je na počest anglické královny Viktorie. Ani nastolení zimbabwské nezávislosti nesmazalo koloniální název Victoria Falls, které se běžně zkracuje na „Vicfalls“.
Vstup k Viktoriiným vodopádům vás vyjde na 10 USD (cena pro cizince). Místní obyvatelé je doporučují navštívit třikrát, abyste viděli všechny tři stavy vody (nízký, střední a vysoký). Při tom posledním vrcholí povodně z období dešťů a vodní tříšť se vznáší až do výšky 500 m.
Nejlépe se tu dá fotografovat ráno a večer, protože přes zbytek dne jsou vodopády přímo proti slunci. Můžete tu také narazit na místní prodavače deštníků. Pokud chcete suvenýr, kupte si jej. Ale jako ochrana jsou naprosto zbytečné. Prší tu shora, ze strany i zespoda. Pro prohlídku i druhé strany vodopádů si stačí vyřídit jednodenní vízum (cca 10 USD).
K návštěvě jsou vodopády vhodné celoročně. Horko zde nastává od listopadu do března. V zimním období (květen - srpen) panuje teplota o příjemných 25 stupních Celsia. Pozor ale na ranní teploty, které mnohdy klesají až k nule. Pokud se ale vydáváte k vodopádům provozovat rafting, měli byste vyjet v období červen – leden. V této době má Zambezi nízký průtok. V opačném případě se vám může stát, že řeka nebude sjízdná kvůli velkému množství vody.
Místní letiště leží asi 20 km od vodopádů. K dispozici tu jsou taxíky, privátní vozidla nebo veřejná doprava, která je ale krajně nespolehlivá. K ubytování se dá využít několik málo hotelů a safari lodžií. Ceny se pohybují v rozmezí 100 – 500 USD. Překvapí vás zde trochu nečekaný komfort, který byste v této chudé části Afriky nečekali. Jídlo a pití je tu o něco levnější než u nás (kromě piva).
Vodopády můžete pozorovat klasicky z „boku“. To vám umožní turistická stezka vedoucí kolem nich. Stejně zajímavý je i pohled seshora (Při troše obratnosti se totiž dá vylézt i nad ně. Tady ale pozor. Chvíle nepozornosti, najednou vás strhne prudký říční proud a ocitnete přímo v samotném pekle!). Pod vodopády se můžete vykoupat v řece Zambezi. Snadný vstup a teplá voda jsou příslibem příjemné relaxace. Držte se ale těsně u břehu, protože již jen o několik metrů dále je proud velice silný. V okolí Zambezi můžete narazit na spoustu opic a damanů.
Vodopády jsou zajímavější ze zimbabwské strany. Pokud se k nim ale dostanete z druhé strany, nemusíte zoufat. Stačí přejít impozantní most vypínající se do výše více jak 100 m, který spojuje Zambii se Zimbabwe. Mezi místní „mostní“ atrakce patří bungee jumping, který je podle místního tvrzení třetí nejvyšší na světě (111 m). Za seskok zaplatíte kolem 90 USD.
I samotná řeka Zambezi skýtá mnoho krásných míst. Nad vodopády se její koryto rozlévá do šířky až 1800 m. Nachází se zde mnoho ostrůvků, na kterých hnízdí neskutečné množství ptáků. Můžete si najmout loďku a prozkoumávat větší i menší ostrůvky. Na větších ostrovech se vám může poštěstit spatřit velké množství antilop, slonů nebo frkajících hrochů. Večer se můžete nechat ukolébat kouzlem těchto míst. Nádherné západy slunce barvící vše do červena a z okolních břehů zaznívající africká hudba podbarvená hřmotem vzdálených vodopádů jsou jako stvořené pro romantické okamžiky vaší dovolené.
Procházky a výhledy na vodní tříšť vykreslující i několikanásobně se překrývající duhy si dozajista nenechá nikdo z návštěvníků ujít. Výlet helikoptérou vám do paměti otiskne celý tok řeky Zambezi - voda řítící se do hlubin, zpěněný proud prodírající se kaňony, kde dosahuje voda místy hloubky až 40 m. To vše můžete vidět zdálky nebo z výšky. Co to ale zkusit na vlastní kůži? Jaké to je, když se kolem vás pění voda, před zraky se vám objevují obrovité balvany a mohutné peřeje, ohlušuje vás řev vodopádů a jste promočení do poslední nitky?
Vyzkoušejte si celodenní rafting pod hřmícími vodopády, který je považován za jeden z nejtěžších na světě. Nikdy se na něj ale nevydávejte sami. Pouze zkušení průvodci vědí, kde se nacházejí zrádné víry a jak projet nespočetnými peřejemi! Ti, kteří nemají rádi adrenalinové sporty, mohou vyzkoušet klidnější plavbu na nafukovacích člunech v méně divokých částech řeky. Nemusíte mít ale strach, že plavba bude nudná a líná.