Do vězení by se nechtěl dostat asi nikdo z nás, existují ale zařízení, která představují přímo peklo na zemi. Podívejte se s námi na věznici, kam se dostávají ti nejhorší ruští kriminálníci.
Je pojmenovaná podle roztomilé sochy delfína, která stojí na trávě před recepcí věznice a vyrobili ji sami vězni. Ale nenechte se tím zmýlit, nepřebývají v ní žádní andílci. Právě naopak, našli byste v ní ty nejbrutálnější a nejnebezpečnější odsouzené zločince v zemi. Nechybí sérioví vrazi, kanibalové, pedofilové ani čečenští teroristé. Ruskou věznici známou taky jako trestaneckou kolonii č. 6 najdete nedaleko ruských hranic z Kazachstánem.
Mezi odsouzenými, kteří si v Černém delfínovi odpykávají svůj trest, patří třeba Vladimir Nikolajev, který při rvačce zabil muže, odtáhl ho do koupelny a rozsekal. Části těla pak snědl a zbytek dal příteli, jehož žena maso naservírovala rodině v domnění, že se jedná o klokana.
Poklábosit byste si pravděpodobně nechtěli ani s Nikolajem Astankovem, který vyvraždil celou svou rodinu a spálil jejich těla v lese. „Když budete neustále myslet na to, jak jste tady, co vás čeká a že se nikdy nedostanete na svobodu, že tu zůstanete sami, tak to prostě nezvládnete,“ řekl o Černém delfínovi.
Vězňů je celkově přibližně 700, přičemž dohromady zabili asi 3 500 lidí. Vychází to v průměru na pět vražd na každého. Všichni si v Černém delfínovi odpykávají doživotní trest. Jeden z poručníků věznice na tohle konto řekl, že jediným způsobem, jak se z vězení dostat, je smrt.
Každá cela má rozlohu 4,6 metru čtverečních a tísní se v ní dva vězni. Od dozorců je dělí tři sady ocelových dveří a jsou 24 hodin denně sledováni kamerami. Dozorci cely taky každých 15 minut obchází, aby zkontrolovali, že se v nich neděje nic nekalého.
Vězni ve svých celách dělají úplně všechno, od stravování přes cvičení až po vylučování. Ve věznici není žádná jídelna, ve své cele jedí 4x denně a nemůžou si moc vybírat. Jídelníček odsouzených se skládá z polévky a chlebu. V jedné z nejznámějších věznic na světě je vězňům povoleno mít v cele jenom rádio, knihy a noviny.
Vězni pak mají každý den dovoleno jít mimo svou celu na pouhých 90 minut a můžou se pohybovat jen po betonovém vycházkovém dvoře. Když je dozorci potřebují přemisťovat po zařízení, musí jim v rámci prevence spoutat ruce, zavázat oči a vězni musí chodit ohnutí, aby si nedokázali zapamatovat uspořádání věznice nebo třeba komunikovat s dalšími vězni. Snižuje se tak jejich šance na útěk nebo na naplánování masové vzpoury. Tahle technika je pro Černého delfína specifická.