Proč je závod tak slavný a zároveň vyvolává takové diskuse? Důvodů je několik rozebereme si je pěkně popořadě.

Dráha je úzká a těžko se na ní předjíždí

Na trat Velké ceny Monaka musí závodníci objet 78 kol o délce 3 340 m, což dohromady činí 260,5 km. Závod bývá kritizován zejména pro nízkou sportovní hodnotu, hlavně kvůli tomu že se tu dá jen velmi těžko předjíždět. Dráha je totiž velmi úzká. Automobilový závodník Nelson Piquet k velikosti nebo spíše malosti okruhu a dráhy poznamenal, že jezdit Grand Prix Monaco je jako jezdit na kole v obývacím pokoji.

Dlouhé přípravy

Ač je okruh s ohledem na jiné docela malý, jeho přípravy zaberou týdny pořádné práce. Po odjetí závodu přichází na řadu tři týdny dlouhý úklid a návrat do běžného života.

Jachty patří k symbolům Monte Carla.

Zdroj: bigstock.com

Z dráhy do moře

V roce 1955 tu při závodu jezdec Alberto Ascari vyletěl z trati a skončil v moři. Naštěstí se mu nestalo nic vážného. Vozu kontakt s mořem ublížil o něco víc.

Nejkratší a nejpomalejší okruh

Je tomu skutečně tak. Okruh v Monaku je z celého seriálu formulového mistrovství nejkratším a nejpomalejším. Jednou zatáčkou je dokonce nutné projet rychlostí maximálně 50 km/hod. V sekci, kde stojí tunel, pak musí závodníci jet max. 290 km/hod.

Jezdci mohou mít pěkné trable

Za zmíněným tunelem na závodníky čeká taková „drobná“ nepříjemnost, a to nebezpečí oslnění a chvilkové ztráty kontroly nad vozem. Přechod z tmavšího prostoru do světlejšího může znamenat konec, v lepším případě jen konec závodu pro jednoho závodníka.

Kasina v Monte Carlu mají svůj styl.

Zdroj: bigstock.com

Celebrita vedle celebrity

Velká cena Monaka je přehlídkou celebrit. Často se sem dostaví třeba Will Smith, Jean Reno nebo Christiano Ronaldo. Jde o prestižní akci, kde se to kulturními či sportovními hvězdami jen hemží.

Vítěz začíná většinou z pole position

Ve většině případů vítězí jezdec z pole posititon, tedy ten, kdo vyhrál kvalifikaci a startuje z prvního místa. Dějiny monackého závodění mluví o tom, že jinak to zřejmě nejde a nepůjde. Z historicky nejnevýhodnější pozice se na stupně vítězů probojoval Olivier Panis v roce 1996, kdy startoval ze 14. místa. Šlo však o naprostou raritu.