V kapse díra, na účtu kráter, znáte to, že? Ale přece kvůli tomu nebudeme sedět doma. Můžeme se vypravit třeba do Prahy, tam je dost možností poznávat zadarmo. Za které atrakce se v hlavním městě nemusí platit? Sestavili jsme pro vás přehled deseti z nich.
Obsah článku:
Všichni znají botanickou zahradu v Troji, ale mnoho lidí neví o té nedaleko Karlova náměstí, která patří Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Obklopuje skleník, kde jsou ovšem zpoplatněné prohlídky (nicméně i ty stojí za to). Okouzlující venkovní expozice jsou ovšem přístupné zcela zdarma. Uvidíte v nich zvláštní rostliny z Asie, Ameriky a prakticky celého světa a všech možných typů krajiny (simulují se tu i podmínky vhodné pro horské, vodní i bažinné rostliny).
Krom toho zjistíte úžasné věci. Třeba to, jakou roli hrála zahrada v protinacistickém odboji, které dříve hojně rostoucí byliny jsme přivedli na pokraj zkázy a naprosto unikátní je procházka geoparkem, v němž se dozvídáme původ a stáří hornin vyskytujících se v české krajině. I v předjaří, kdy ještě většina zástupců flory ještě neukazuje naplno všechny krásy, poučná, uklidňující a krásná procházka v širším centru Prahy.
Z botanické zahrady zamíříte malinký kousek po rovině a pak si hezky zafuníte do kopce a octnete se na Vyšehradě. Tam je toho k obdivování hodně, mnohé si užijete také bez peněz. Třeba hřbitov Slavín, v jehož prostorech najdete místa odpočinku mnoha známých osobností. Od Jana Nerudy přes bratry Čapky, skladatelská esa Dvořáka a Smetanu po sešívaného ostrostřelce Pepi Bicana. Originální podobu mají hroby Vlasty Buriana nebo Milady Horákové.
Když už zmiňuji Slavín, nesmím opomenout ani další hřbitovy. Zejména ty Olšanské. Kdysi jsem si naivně vyhradil jedno odpoledne na to, že si je všechny projdu. Chyba lávky, nestihl jsem ani polovinu toho, na co jsem se chtěl v klidu podívat. S padesáti hektary jim co do velikosti patří první místo mezi všemi pražskými pohřebišti. Mísí se tu velké hrobky s drobnými pomníčky, starými polorozpadlými kamennými náhrobky, doby, velikosti a stupně zdobnosti se tu mísí do ohromujícího celku.
Kdybyste z botanické nešli směrem na Vyšehrad, ale opačným směrem na Karlovo náměstí, upoutají vás vysoké zdi, za nimiž se otevírá areál emauzského kláštera s naprosto nezaměnitelnou střechou. V těchto místech se nachází i Centrum architektury a městského plánování. Vejdete dovnitř a pokud máte zrovna přízemní náladu, zláká vás kavárna a dál nepokračujete.
Za ní se ale otevírá prostor plný umění a architektury. Hned na jeho začátku vás pravděpodobně odchytí někdo, kdo vám vysvětlí, kde se nacházíte a co se nabízí. Největší prostor zabírá sál, v němž se konají různé akce, promítají se výtvory účastníků soutěží apod. Mě uchvátila knihovnička, v níž si zdarma bez jakékoliv registrace můžete na místě přečíst spoustu knih o architektuře, umění, udržitelném rozvoji, městské kultuře a podobných tématech. Dozvíte se i něco o architektonickém rozvoji měst. Jestliže máte stále přízemní náladu, nevěšte hlavu. Najdete tady i knihu plnou penisů.
Ještě než se dostaneme na mé oblíbené volně dostupné místo v centru Prahy, a sice do městské knihovny, podíváme se na něco, o čem patrně ani nevíte, že to existuje. Na mysli mám Galerii Lapidárium. Podle názvu tušíte správně, že tady mají nějaké sochy. A na ledajaké, hlavně díla z rukou slavných barokních mistrů. Nadace Barok, která galerii provozuje, si klade za cíl díla zachránit, vystavovat široké veřejnosti a za pomoci moderních skenovacích technologií uchovat jejich podobu pro případné zhotovení kopie.
Vstup zdarma, speciální akce a výstavy, to zní dobře. Úžasné je i místo, na němž se lapidárium nachází. Hned vedle krásných synagog Židovského města. Kousek odsud najdete hlavní pobočku městské knihovny, k níž se dostáváme teď.
Tohle místo vás možná v našem výčtu překvapí, obzvlášť, pokud je pro vás „kniha“ sprosté a téměř nepoznané slovo. Ale knihovna nepatří jen knihomolům, obzvlášť ne ústřední pobočka městské knihovny na Mariánském náměstí. Když vás zmůže ruch centra a máte prošlapané podrážky, můžete si chvilku odpočinout v téhle oáze klidu.
Nejdřív se musíte prodrat hloučky turistů, kteří se v předsálí fotí u podivného válcovitého uměleckého díla. Tahle bezedná studna z knih a zrcadel jednoduchým optickým trikem ohromuje příchozí a ve špičce se před ní tvoří hloučky selfíčkářů. Za ní se dostanete do sálů knihovny, kde si můžete sednout, připojit se zdarma na internet (je to stylovější než klasická turistická varianta free připojení v mekáči), přečíst si aktuální čísla časopisů nebo si vzít na chvilku nějakou zajímavou knížku a odpočívat. Prostě pohodička.
V knihovně je božský klid, ale za Karlovým mostem na druhé straně řeky je občas pěkný hukot. Konkrétně mám na mysli poslaneckou sněmovnu, rozlehlý areál nad Malostranským náměstím v ulici, která se ne náhodou jmenuje Sněmovní.
Můžete si tady ve skupině objednat bezplatnou exkurzi po prostorách sněmovny nebo jít na galerii a podívat se na jednání volených zástupců a schvalování zákonů. Případně můžete sledovat některou z panelových diskusí, které se v sále konají, když zrovna poslanci nezasedají na plénu a věnují se práci ve výborech nebo ve svých obvodech.
Horní komora parlamentu je od sněmovny co by středně velkým kamenem dohodil. Senát vyniká nádhernými zahradami, jimiž se procházejí pávi, v jezírku zase vystavují pestré barvy různé ryby, především cizokrajné. Pokud jdete z bouřlivého jednání poslanců, zahrada Senátu vás spolehlivě uklidní. I tady je vstup zdarma, musíme proto toto místo doporučit lidem holdujícím lowcost cestování.
Když už jste na Malé Straně, byla by škoda nepodívat se na světově proslulé Pražské Jezulátko. Musíte za ním do kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského. To je ten pod Petřínem u tramvajové zastávky Hellichova.
Jezulátko pochází z 16. století a do Čech se dostalo ze Španělska. Ačkoliv dlí ve stříbrné oltářní skříňce, na hlavě má pozlacenou korunu a zdobí ho královské roucho, neznámý umělec ho vymodeloval z obyčejného vosku. Požár kostela by tak měl fatální následky. Jít se sem podívat rozhodně stojí za to.
O tomhle klenotu mnoho lidí, ale věřte, že je to bomba. Mezi dvěma rušnými vjezdy do tunelového komplexu se na svahu vršku pokrytém parkem Sacré Coeur se schovává přírodovědný koutek domu dětí a mládeže. Chcete v centru Prahy vidět klokany, sovu, oslíka, skleník s kaktusy, hejno korel či chocholatého křepela kalifornského? Stačí vám přejít lávku z OC Nový Smíchov do parku a za tři minuty jste tam.
Hodně se tu dbá na zábavu dětí, takže když nevíte, jak zabavit ratolesti, šup sem s nimi. Mají k dispozici spoustu kroužků, možností jet na výlety do přírody, zábavnou formou se dozvědět něco nového a užitečného. A kdyby je to nezaujalo, zmrzlina v občerstvení U Klokana to jistí.
Poslední atrakce je trochu z ruky, ovšem o to krásnější. Najdete ji v lůně (nebo srdci, vyberte si orgán, který máte nejraději) přírody v Chuchelském háji na kopci nad Malou Chuchlí. Dostanete se tam pohodlnější, ale poněkud dlouhou cestou z Velké Chuchle, nebo strmou a v deštivějších obdobích roku pro gaučové jedince (nebo nejmenší děti) trochu obtížnou trasou z Malé Chuchle.
Nahoře pak čekají výběhy muflonů a daňků, kamerunské kozy, různé druhy soví rodiny nebo dravců, není vyloučené, že narazíte i na lišku nebo rysa. Složení tamní zvířecí farmy se obměňuje, často jde o zraněná zvířata, jež zde přečkávají složité období života.
A co vy, také procházíte životními zákrutami? Hoďte všechno za hlavu a pojďte se projít po krásných místech hlavního města. Nepotřebujete k tomu žádný balík, v Praze nemusí být draze. A nejen v lokalitách z tohoto článku. Fantastický je také například Toulcův dvůr, spousta venkovních posiloven a mnoho dalších atrakcí, o kterých ještě rádi napíšeme.