Jste třiadvacetiletý mladík a den co den žijete v zatuchlém opičím pavilónu. Na sobě máte bederní roušku a na zádech přehozený luk a toulec se šípy. Každé odpoledne k vám doléhá hlasitý řev z neidentifikovatelných tváří. Má se v takový moment i ten nejdrobnější hmyz na planetě lépe? Ano.

Je dost pravděpodobně, že kdyby se vám pod kůži vryly tyto zážitky, jaké pociťoval Ota Benga, tak za dalších 9 let spácháte sebevraždu. Přesně jako Ota, i když už byl dávno na svobodě.

Bílý „hitmaker“ dělá popularitu tomu, kdo to nestojí

Do Spojených států ho z Konga zakoupil a přivezl (pravděpodobnější varianta je ta, že ho spíše za pomoci vlastní zbraně surově odchytil) Samuel Phillips Verner, tvrdý obchodník s otroky s mírumilovnou duší antropologa. Skoro po celý život je Otovi „dobrým“ opatrovníkem.

Dva roky před umístěním do zoologické zahrady v Bronxu, vzal Verner svůj „černý klenot“ na expozici antropologie do St. Louis, to se psal se rok 1904. A Ota Benga, pygmej vysoký 4 stopy a 11 palců od řeky Kasai, měl ohromný úspěch u tamější buržoazní třídy. K tomu i jistě dopomohl dobový „PR“ Vernera s jeho historkami o tom, že Benga je jediný lidský kanibal v USA.

Verner, namlsán úspěchem v St. Louis, „upekl“ přestup do New Yorku a pravá show začala přesně 8. září 1906. Ota Benga často jen tiše vysedával na dřevěné stoličce v kleci, zatímco jeho dvounohý kamarád Dohang se producíroval líně okolo. Orangutan, ale lidi tak nezajímal, trhákem byl nemluvný mladík. Do konce září zoo navštívilo více než 220 tisíc lidí – dvakrát více než v měsíci minulém.

V tichosti propuštěn, srdce si prostřelil

Je pondělí ráno 10. září 1906, dva dny po odhalení Benga v zoo, a baptističtí duchovní mají v Harlemu mimořádnou poradu. Na stole leží pomačkané nedělní vydání New York Times s fotkou afrického „King Konga“ a vede se vzrušená debata. Duchovní jsou neskutečně pobouřeni.

 

Zdroj:

Závěr porady je následující -  Dr. Robert Stuart MacArthur, pětašedesátiletý hlavní mluvčí duchovních požádá primátora New Yorku George McClellana Jr. o pomoc. Ota Benga musí být propuštěn. Primátor McClellan Jr. nemá lehkou situaci. Kurátor výstavy William Temple Hornaday je předním zoologem v zemi a blízkým známým prezidenta Theodora Roosevelta. Celá věc se tak bude soudně táhnout, ale úspěch je na dosah.

28. září 1906 je Benga odveden ze zoo do sirotčince. Pár let po propuštění studuje na škole ve státě Virginii a žije s vdovou a sedmi dětmi po lynchburgském pastorovi. Poprvé ve svém životě se Ota Benga může volně „nadechnout“. Ale šťastný není. Rád by se vrátil do Afriky, ale začátek 1. světové války to překazí.

Benga to vyřeší po svém – horká kulka se v tichu noci vnoří do srdeční chlopně. Tak končí dvaatřicet let života, který si málokdo z nás dokáže jen stěží představit.