Tíseň z 200 metrové hloubky, suchý vzduch prosycený solí, riziko úniku nebezpečných, ba dokonce smrtelných plynů, vyprahlé hrdlo a očekávání, že vás každou chvíli zavalí kus pestrobarevné stěny, pokryté psychedelickými přírodními obrazci. Tak nějak se budete cítit v solném dolu poblíž průmyslové části v Jekatěrinburgu.
Je jen málo těch, kteří o psychedelickém solném dolu v Jekatěrinburgu neslyšeli. Dostat se sem ale není jen tak. Vlastně to není ani trochu jednoduché. Ačkoli je důl využíván pouze zčásti, veřejnosti je jeho netradiční krása zapovězená.
Získat povolení ke vstupu není nic jednoduchého, a pokud byste o něj přeci jen žádali, bude vás celý proces stát mnoho času, peněz a v neposlední řadě i nervů.
Aby taky ne. Kromě toho, že prohlídka dolu opravdu není pro slabé žaludky a klaustrofobiky, neustále zde také hrozí sesuv půdy anebo zřícení okolních zdí.
Chodeb je zde nepočítaně a měří několik stovek kilometrů. Ta nejdelší z nich má něco přes šest tisíc metrů.
Přece je ale v dole něco, co vás bude magicky přitahovat. Jde o psychedelické kresby, které na stěnách nevytvořil malíř pod vlivem LSD, ale sama matka příroda.
Příběh pestrobarevných a vzorovaných stěn se začal psát zhruba před 280 milióny lety. Přenesme se proto do Permu na konci prvohor, kdy se na dnešním území Jekatěrinburgu rozlévalo mělké moře.
Moře ale začalo vysychat a zanechávalo po sobě nánosy solí. Díky seismickým změnám byly původní nánosy soli překryty dalšími vrstvami. Několik tisíc let odpočívaly a čekaly na své objevení.
Zhruba na počátku druhého tisíciletí př. n. l. se do těchto míst prokopali první lidé. A barvy i jednotlivé obrazce je ve dvou stech metrech pod zemí naprosto ohromily.
Podzemí postupně přetvořili na solný důl, který byl kromě jiného také takovou netradiční uměleckou galerií. Unikátní malby v dolu vznikly působením minerálu karnalitu, jehož výsledná barva může přecházet od téměř bílé přes žlutou a červenou až do modré či zelené.
Jak jsme již zmínili výše, do dolu se dá dostat pouze se zvláštním vládním povolením, které se podařilo získat před několika lety například fotografovi Michailovi Mišajnikovi.
Ten v dole strávil celkem 20 hodin a třikrát zde dokonce přenocoval. Fotky, které pořídil, jsou dokonalé. Rozhodně ale nebyly zadarmo. Jak sám říká, sužovala ho neustálá žízeň, měl stísněný pocit, ale i pocit, že z okolních výjevů zešílí.
„Připadal jsem si vytržený z reality, tak hluboko pod zemským povrchem ztrácíte přehled o čase. Vždy navíc může dojít k úniku nějakého plynu, třeba vodíku nebo metanu nebo i k sesuvu půdy. Nebezpečí je ovšem nezbytnou součástí takového dobrodružství. Obzvlášť, když máte možnost podívat se na běžně nepřístupné místo,“ řekl Rus pro Daily Mail.