Malý exkurz do historie

Historii města, kterému se říká „Albánský Bělehrad“,  známe do 3. století př. n. l. Sahá k ilyrským kmenům z doby bronzové. Pak už se domorodci města střídali jako na běžícím páse; Makedoňané, Římané, lidé z Byzantská říše, Bulhaři a naposled osmanští Turkové. Posledně jmenovaní se museli odporoučet, protože roku 1912 Albánie vyhlásila nezávislost a Berat patří od té doby definitivně dvouhlavému černému orlu, kterého známe z albánské státní vlajky.  

Město je malé (rozlohou by se mohlo vejít sedmkrát do hlavního města země Tirany), ale o to více se zdá být krásnější než jakékoliv jiné město v Albánii. Za to vděčí především zachované historické muslimské čtvrti Mangalem a obydlenou pevností neboli „městu v městě“ na kopci nad řekou Osum. Vodní tok pomyslně rozděluje Berat na dva odlišné světy – svět pravoslavných osmi kostelů a svět dvou mešit s minarety. Spojnici obou čtvrtí tvoří 130 m dlouhý kamenný most dokončený v roce 1780, zajímavý architektonický klenot města.

Kamenný most je starý 235 let!

Zdroj:

Nezapomenutelná atmosféra města

Kromě vzpomínek na úžasně zachovalou architekturu obou čtvrtí a pevnosti si jistě také do cestovatelského deníčku zapíšete něco v tomto duchu: příjemné středozemní klima, úzké dlážděné uličky, vinná réva na zdích malebných domů zalitá slunečními paprsky, satelity na každé druhé střeše, lahodná turecká káva v kavárně, večerní živá hudba v ulicích u řeky a sem tam na silnici mezi moderními vozidly povoz tažený roztomile hýkajícím malým oslíkem. 

I v ulicích Beratu naleznete tvrdé "byznysmeny". Nejčastěji se jejich byznys točí okolo zeleniny a ovoce.

Zdroj: Avisionn Photo / Foter.com / CC BY-NC-ND

Mangalem s tisíci okny a Gorica

Když se setmí, tak Albánci rádi hrají v ulicích domino či na strunné tradiční nástroje.

Zdroj:

Na pravém břehu se nachází již zmiňovaná perla Beratu, čtvrť Mangalem, přezdívaná jako „Město tisíce oken“. Místní jí znají i jako „Město tisíce očí“. To díky velkým oknům, které jsou všechny nasměřovány směrem k řece Osum a protilehlé čtvrti Gorica.

Nejnavštěvovanějším objektem ve čtvrti domů stojících v rovnoběžných terasách je Mešita svobodných mládenců (Xhamia a Beqarëve). Říká se jí také Mešita bakalářů. Postavena byla v roce 1827 a zvenku je neobvykle zdobená originálními nástěnnými freskami.

Dalším zajímavým místem ve čtvrti Mangalem je místní dvoupodlažní budova Etnografického muzea (v provozu je od roku 1979). Můžete si zde prohlédnout stálou expozici tradičních lidových nástrojů, výrobků, oděvů a také to, jak vypadala kdysi dávno „typická“ interní výzdoba albánských domů.

Slunce, víno, ženy a zpěv, hotová idylka po Albánsku.

Zdroj: Alexander Svendsen / Foter.com / CC BY-NC-SA

Na levém břehu řeky je čtvrť Gorica, kterou vybudovali místní křesťané, kteří zde žili. Zde stojí za povšimnutí např. kostel sv. Spyridona z 19. století, který je vůbec největším v Beratu, a kostel sv. Tomáše. A teď už honem si jen do nějakého obchodu poblíž skočit pro nějaké chlazené pití, nanuk či tyčinku Beng-Beng, místní repliku Snickers, a můžeme se vydat zpět na pravý břeh a pevnost Kala (v albánštině Kalaja e Beratit).

Jestli tady v noci straší? To nevíme, každopádně se ve městě prodává dobrá nakládaná zelenina a marmeláda.

Zdroj: djstanek / Foter.com / CC BY-NC-SA

Pevnost Kala, hlava Konstantina a muzeum nekonvenčního Onufriho

Legenda o vzniku kopce, nad kterým od 13. století leží pevnost Kala, vypraví, že dva bratři Tomor a Shpirag se zamilovali do jedné spanilé dívky. Protože se nemohli dohodnout po dobrém, tak se utkali v souboji, v němž oba tragicky zemřeli. Následné slzy zlomené dívky rozdělily město na dvě části. Ona sama se poté po století v nářku proměnila ve skálu. 

Tajuplné ruiny jsou obzvláště tajuplné, hlavně v noci!

Zdroj: oh contraire / Foter.com / CC BY-NC-SA

Ale teď zpátky do reality. Pevnost Kala je nepřehlédnutelnou dominantou Beratu, z níž je úžasný výhled na celé údolí a okolní borové lesy. V dálce se rýsují i mocné vrcholky zasněženého pohoří Tomorr. Uprostřed pevnosti se nachází staré, ale životem stále tepající městečko s vesnickou atmosférou českého Podkrkonoší. Uvidíte zde bílé zídky prorostlé trávou, staré lucerny a samozřejmě všude po kopci roztroušené ruiny bývalého hradu s délkou hradeb 1400 metrů. V některých místech mají výšku cca 3,5 metru.

Víte, že v socialistické éře Albánie, bylo pohoří Tomorr součástí politické propagandy?

Zdroj: Godo-Godaj / Foter.com / CC BY

Nejzajímavější turistický atrakce v pevnosti je muzeum slavného albánského ikonografického malíře Onufriho. Do historie ikonografie se nesmazatelně zapsal tím, že byl prvním ikonografem, který kdy použil růžovou barvu do svých děl, inspirovaných benátským a pozdně byzantským stylem tvorby. Muzeum (vstupné je 200 albánských leků) se nachází v kostele Panny Marie, který byl postaven v polovině 18. století. 

Díla slavného malíře, který zavedl tradici růžové barvy.

Zdroj: Matthew Goulding / Foter.com / CC BY-NC-ND