Valle dei Mulini neboli Údolí mlýnů se nachází v jednom z nejznámějších italských měst, v Sorrentu. Svou původní architekturou i přírodní scenérií vás pohled do údolí přenese do historie a rozhodně vás nenechá v klidu.
Údolí mlýnů je poměrně málo známou atrakcí jednoho z nejstarších a nejznámějších italských měst, Sorrenta. To leží kousek pod Neapolí v Kampánii v severozápadní části Sorrentského poloostrova, na výběžku pevniny do Tyrhénského moře.
Údolí mlýnů se nachází pod hlavním náměstím rušného města. Při procházce po náměstí Piazza Tasso na malebnou památku narazí v podstatě každý turista, byť někteří zcela náhodně. Údolí mlýnů denně obdivují návštěvníci z celého světa, nikdy tu ale nepotkáte davy.
V Sorrentu najdeme pět údolí. Jedním z nich je právě i Údolí mlýnů. Svůj název získalo podle největšího mlýna, který zůstal poměrně zachovalý a svým vzhledem připomíná spíš středověký hrad.
Připravte se na to, že vás svou atmosférou tohle tajemné místo úplně očaruje. Je to trochu jako vstup do jiného světa, který se před vámi rozprostře v samém středu moderního města. I v těch nejteplejších letních dnech pocítíte při pohledu do 100 metrů hluboké propasti pocit mrazení po celém těle.
V oblasti se nachází 25 mlýnů, jejichž původ se datuje do 13. století. V mlýnech se zpracovávalo obilí a kukuřice. Původní městečko, které dnes v ruinách rozpadlých a opuštěných budov spatříte, zásobovalo v dobách své největší slávy velkou část Itálie.
Součástí stavení byla i obrovská pila, ze které se rozváželo dřevo všem řemeslníkům do okolních osad. Mlýny byly postaveny velmi chytře, tak, aby příroda napomáhala jejich fungování. Horské potoky na jaře plnily údolí vodou a život plynul v plném proudu.
Původně mělo Údolí mlýnů přístup i k moři. Jeho obyvatelé tak byli ze všech stran obklopeni vodou. Na hlavním náměstí v Sorrentu byl úzký most, přes který se dalo chodit z jedné strany na druhou. V průběhu dalších let byl ale zbořen a na jeho místě vyrostlo dnešní náměstí Piazza Tasso. Jeho výstavba izolovala mlýny od moře, čímž se zvýšila i vlhkost, která ztěžovala výrobu mouky.
Dalším důvodem k uzavření mlýnů byly modernější způsoby zpracování obilí. Celá oblast tak pomalu pustla, až v ní nezbyl vůbec nikdo. Poslední mlýn byl opuštěn v roce 1866. Počátkem 20. století zůstala funkční jen jedna pila. Dnes už ale nefunguje nic. Jen mlýnské kolo obrostlé mechem připomíná dřívější velkolepou slávu místa.
Fanoušci mystiky a tajemna si rozhodně přijdou na své. Budova hlavního mlýna byla celá léta naprosto opuštěná a lidská noha se k mlýnu ani nepřiblížila. Mezi místními obyvateli koluje řada pověr a pověstí varujících, že mlýn má své vlastní obyvatele. A ne z našeho světa!
Místní mnohokrát slyšeli hlasy a smích, který přicházel z rokle, kde se staré město nachází. Někteří svědci dokonce viděli i podivné světlo z oken. Nic z toho ale nebylo nikdy oficiálně potvrzeno.
Pokud chcete i vy zažít trochu té mrazivé a tajemné atmosféry, rozhodně se vydejte Údolí mlýnů navštívit. I když není možnost, jak do Údolí mlýnů sestoupit, je fajn se k němu vydat. Jeho krásu můžete obdivovat z výšky 100 metrů. Budovy jsou označeny jako historické památky a jako takové jsou městem a příslušnými úřady patřičně chráněny.
Turisti sem dokonce často chodí i za tmy. To se rozsvítí podsvícení, které ještě víc podtrhne čarokrásnou atmosféru starého města. A nezapomeňte – foťák s sebou!