Když se mluví o Izraeli, Svaté zemi, nejspíš vás jako první napadne Jeruzalém. Když pak vítězoslavně dodáte ještě něco o Mrtvém moři, možná pak dojde i na Tel Aviv.
Tel Aviv (v překladu Jarní pahorek) plnil od svého vzniku v roce 1909 až do roku 1949 úlohu hlavního města a sídla ústředních orgánů Izraele. Pak ho vystřídal Jeruzalém, jenže to by bylo, aby na tomhle kousku planety šlo něco jednoduše – takový krok prostě většina států neuznala a stejně tak se rozhodla i Organizace spojených národů. Proto je sice metropolí Jeruzalém, ale většina států má své zastupující úřadu právě v Tel Avivu. To jen krátce k oficialitám.
Druhé největší město Izraele má asi 450 tisíc obyvatel a zaujímá strategickou polohu na pobřeží Středozemního moře, kde jako by se střetávala Evropa s Asií i Afrikou. Jeho počátky se odvíjejí od Jaffy, původního, starobylého arabského města, které dodnes stojí za návštěvu – z centra Tel Avivu je to sem veřejnou dopravou zhruba půl hodiny.
Jeho historie je na naše poměry krátká (i když samotná Jaffa patří k nejstarším městům na světě) a okolnosti vzniku víc než exotické – město bylo založeno v roce 1909 na písečných dunách. Jednou z prvních staveb tu byl primitivní kiosek, který v modernizované podobě stojí na stejném místě dodneška.
Židé, kteří do té doby žili v Jaffě, společně se židy, kteří sem přicházeli během velké migrační vlny v letech 1904–1914, koupili severozápadně od Jaffy pět hektarů dun. Ty pak rozdělili na 60 parcel. Společenství, které takhle postupovalo pro vznik moderního města, si říkalo Achuzat Bajit (v překladu Usedlost) a jedním z jeho členů byl i pozdější první starosta Tel Avivu Me'ir Dizengoff, jehož sochu dneska můžete v Tel Avivu zahlédnout – sedí na ní na koni.
Původně mělo jít jen o zahradní předměstí Jaffy navržené podle pravidel estetiky a moderní hygieny, postupem času z něj ale vzniklo židovské velkoměsto.
První starosta Tel Avivu sice zemřel v roce 1936, nicméně v domě, který obýval, došlo 14. května 1948 k vyhlášení nezávislosti státu Izrael.
Když se budete o Tel Aviv blíž zajímat, narazíte na pojem Bílé Město (White City of Tel Aviv). Jde o jednu z devíti městských částí, která je vlastně souborem modernistických budov. Je jich asi pět tisíc a i tomu, kdo se v architektuře příliš neorientuje, bude vzápětí jasné, že jejich podobu ovlivňuje umělecká škola Bauhaus. Důvod je prostý – na jejich návrhu se podíleli židovští architekti, kteří sem přišli z Německa a chtěli si na Blízký východ přinést „svůj kousek Evropy“.
Nejvíc je ale v Tel Avivu typově synagog, samozřejmě. Je jich tu asi stovka. Tou nejvýznamnější je Velká synagoga. Ačkoli křesťané tvoří jen 1 % zdejších obyvatel, najdeme tu i pár kostelů – ty tu vznikly kvůli potřebám diplomatů a zahraničních pracovníků. Mešity zase stojí spíš v Jaffě, kde dneska žije početná muslimská populace.
Bez zajímavostí nezůstávají zdejší výškové budovy. První mrakodrap nesl název Šalom Meir Tower, byl postaven v roce 1965 a až do roku 1999 byl nejvyšší budovou v celém Izraeli. Tenkrát prvenství převzalo Azrieli Center a od roku 2001 najdeme nejvyšší budovu celé země v nedalekém městě Ramat Gan.
Když si budete o Izraeli chvíli číst, zhlédnete pár dokumentů nebo si o něm necháte vyprávět zkušeným průvodcem, jistě vám neunikne, že se říká, že „Jeruzalém se modlí, Haifa pracuje a Tel Aviv tančí“.
A skutečně – Tel Aviv je dneska sekulární město, o čemž se Jeruzalému ani nezdá. Výjimečné tu nejsou zábavy všeho druhu, ba dokonce ani pochody za práva sexuálních menšin tu nejsou ničím zvláštním. Ačkoli často panují obavy z návštěvy Svaté země, zrovna v Tel Avivu si nebudete připadat ničím „sešněrovaní“.
Ve městě, které nikdy nespí, uslyšíte celou řadu jazyků – nejen vlivem cestovního ruchu, ale třeba i proto, že se sem studenti vydávají na delší pobyty. Bary, diskotéky, obchody, kavárny nebo restaurace a k tomu pláž a moře? Tady se prostě uvolní každý, kdo po tom aspoň trochu touží.
Jakmile se rozhodnete, že se do Izraele vydáte, Tel Aviv nevynechte. Kromě božské písečné pláže zamiřte na tahle místa:
Tel Aviv je fascinující oáza sekularismu a volnosti. Tenhle kontrast si nejvíc užijete, když se den předtím nebo potom vydáte do Jeruzaléma, který je odsud vzdálený asi 60 kilometrů.