Místo zvané „les sebevrahů“ je navzdory své podstatě obrovským turistickým hitem. Stromy jsou tu blízko u sebe, porost je hustý, zvěře jen minimum, prý kvůli složení zdejší zeminy, která obsahuje magnetické prvky. I proto tu nefungují kompasy. A je tu neskutečné ticho – seznamte se s lesem Aokigahara, kterému na žebříčku top míst pro sebevraždu patří druhá pozice za mostem Golden Gate v San Franciscu.

Ve stínu slavné Fudži

Les Aokigahara leží na severozápadní úpatí posvátné japonské hory Fudži a podle mnohých se stal poutním místem všech sebevrahů po roce 1960, kdy v Japonsku vyšla kniha Nami no To. Její dva hlavní hrdinové v jejím závěru odcházejí zemřít právě do tohoto lesa. Kniha tak odstartovala podobnou vlnu sebevražd jako kdysi Goethovo Utrpení mladého Werthera.

Nicméně se objevují ještě další názory – podle nich v lese probíhaly sebevraždy už dávno před vydáním knihy, a to proto, že má velikou sílu a jsou v něm přítomni duchové a démoni.

Těžko říct, jak to doopravdy je – faktem nicméně zůstává, že tu každý rok spáchá sebevraždu víc než stovka lidí a další stovky se o ni alespoň pokusí. Oficiální statistiky hovoří kupříkladu o tom, že v roce 2002 bylo objevených sebevrahů 78, v roce 2010 jich bylo pouhých 54. Je však ještě potřeba vzít v potaz to, že ne každé tělo se podaří objevit.

Na první pohled docela obyčejný les, co říkáte?

Zdroj:

Shutterstock

Každý rok na lov těl

Mimochodem, „lov těl“ provádějí od roku 1970 místní dobrovolníci, kteří jednou do roka vyrazí do lesa s potřebným náčiním a „posbírají“ a následně pohřbí těla všech, které najdou. Práce to není příjemná, ovšem místní úřady k tomuto kroku přistoupit musely, jinak by byl les za pár let plný stovek tlejících těl a kosterních pozůstatků.

Les o rozloze zhruba 35 kilometrů čtverečních je navíc paradoxně díky své pověsti obrovským tahákem pro turisty (cynici tvrdí, že těch je tady v posledních letech víc než samotných sebevrahů). Ti jsou tu jako u vytržení z cedulí v japonštině a angličtině, které odrazují před sebevraždou, i z cedulí a nápisů, které tu lidé nechávají na rozloučenou.

A objevují se i případy zlodějů, kteří do lesního porostu vyrážejí lovit mrtvé nebožáky s cílem obrat je o cennosti, které mají u sebe. O celém fenoménu lesa Aokigahara vznikl dokonce i krátký dokumentární film; jmenuje se příznačně Aokigahara – les sebevrahů a jde o 21 minut, které nejsou určeny pro citlivější povahy.

No uznejte, není lepší obrážet radši hrady a zámky?

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2