Na rozdíl od Krkonoš nebo Šumavy nejsou Lužické hory tolik exponované, takže jestli si chcete udělat výlet bez davů a nevyberete si zrovna vrchol sezóny, bude se vám tu líbit.
V Lužických horách sice nenajdete terén jako ve výše zmíněných pohořích, ale pokud nejedete na parádní lyžovačku, nýbrž za turistikou a cykloturistikou, tahle chráněná krajinná oblast vás určitě okouzlí.
CHKO Lužické hory (ochrana území započala v roce 1976) se rozkládá na území Česka i Německa, my se spolu tentokrát vydáme po českých lákadlech (nenechte se zmást, německé části Lužických hor se říká Žitavské hory – Zittauer Gebirge). Kopečky, do kterých vás zveme, vás zaujmou nádhernými výhledy po okolí a mnohdy neuvěřitelnými skalními útvary. Vrchy v téhle oblasti nepřesahují nadmořskou výšku 800 metrů, ale i tak mají co nabídnout.
Kromě přírodních krás si na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje můžete užít i typickou architekturu, malebné vesničky a okouzlující historická jádra maloměst. Tak se na to všechno pojďme podívat!
Kde jinde začít než na nejvyšší hoře Lužických hor? Oblast je pojmenována právě po Luži, která dosahuje výšky 793 m n. m. a leží přímo na česko-německé hranici. Tahle znělcová hora měla v minulosti více názvů (například Polední hora, protože při pohledu z německé strany stojí slunce v poledne právě nad vrcholem), první zmínka o tom současném v německém znění Lausche se dochovala z roku 1631. Český název byl poprvé použit až v roce 1909!
Poměrně nenáročná procházka na Luž se dá absolvovat od stejnojmenné chaty, ale oblast kolem ní nabízí i mnohem vděčnější terén, v němž se dají nachodit i desítky kilometrů. Na Luži teď stojí i nová rozhledna z roku 2020, ze které si výhled opravdu užijete, a to taky díky tabulím pro snazší orientaci.
Bílé nebo taky Sloní kameny najdete nedaleko obce Jítrava kousek od Liberce. Když si budete chtít udělat jen krátkou procházku, z nenápadné parkoviště u silnice č. 13/E442 je to jen 800 metrů.
Sloní kameny jsou izolovanou skupinou skal, která na první pohled zaujme svou bělostí a oblostí. Skály vysoké 20 metrů jsou velice zvláštní ukázkou zvětrávání křídových pískovců, proto jsou od roku 1955 chráněny.
Na samotné hranici Lužických hor s Českým středohořím, u obcí Kamenický Šenov a Prácheň, můžete objevit pohádkový poklad. Opravdu! Čedičový útvar Panská skála (nebo také Čertovy varhany) je známá i díky dneska už klasické pohádka Pyšná princezna. Právě tady se ukrýval král Miroslav s princeznou Krasomilou.
Panská skála je nejstarší geologickou rezervací u nás, a to už od 19. století. Je přitom jen pozůstatkem návrší, které tu vzniklo díky pohybu čedičové lávy. Svůj původ má už před více než 30 milióny let a původně jednotný kus v současnosti známe rozštěpený do pěti a šestibokých úzkých sloupců. Svým uspořádáním a vzhledem připomínají píšťaly z varhan.
Jedlová patří k těm nejvyhledávanějším místům v Lužických horách. Kopec ční do výšky 774 m n. m. a na jeho vrcholu se tyčí známá rozhledna, ze které má návštěvník Lužické hory jako na dlani. Původní rozhledna se tu začala stavět už v roce 1890! Postupem času ale chátrala, až se jí v 90. letech 20. století dostalo náležité péče.
Na vrcholu hory má svůj pomník básník Friedrich Schiller. A nejen to. Stojí tu taky turistická chata a adrenalinový park. V zimě pak Jedlová za příznivých podmínek ožívá díky lyžařskému vleku.
Romantickou hradní zříceninu, která je v oblasti Lužických hor zároveň tou nejzachovalejší, najdete jen 2,5 kilometru od Jedlové – turisté proto často tato dvě místa spojují do jednoho výletu. Odstartovat ho můžete třeba v Jiřetíně pod Jedlovou, v části Lesné.
Tolštejn stojí na znělcovém skalním suku, který je vysoký 670 m n. m., a pochází ze 13. století. Vznikl jako ochranné místo na významné obchodní cestě, která spojovala Čechy s Lužicí.
V nedávné době na zřícenině vznikla bezpečná vyhlídková plošina, schody a lávky se zábradlím, takže když nemrzne, bez obav se tu mohou projít snad všichni.
Jedno z nejkrásnějších historických center v oblasti Lužických hor má bezesporu Česká Kamenice, která se nachází asi 15 kilometrů od Děčína. Městečko má dneska asi 6 000 obyvatel, pyšní se malebnou krajinou kolem a až pohádkovým jádrem.
Oblast byla osídlená už v 11. století, jeden čas byla dokonce královským městem. Historické jádro můžeme v současnosti obdivovat na malé ploše, o to větší průchod můžeme ale dát vlastní fantazii. Město bývalo obehnáno hradbami, z nichž se dodneška dochovala jen jižní Zámecká brána. Bez zajímavosti nezůstává zdejší kostel sv. Jakuba se základy ze 14. století, budova bývalé farní školy, 11 metrů vysoký chráněný tis (400 let starý!), čtyřkřídlý zámek ze 16. století, barokní budova bývalého chudobince, salhausenský zámeček a taky poutní kaple Narození Panny Marie. Zaujmou vás určitě i domy na náměstí.
Znělcový hřbet zvaný Hvozd patří k nejvýznamnějším vrcholům Lužických hor, zaujme dvěma vrcholy a tím, že stojí na česko-německé hranici (2 kilometry od českého Krompachu a 2,5 kilometru od německého Oybinu). Zatímco na jednom vrcholu si dneska dáte nějakou tu německou dobrotu, na druhém vrcholu stojí česká rozhledna velice podobná té na Jedlové.
Z Hvozdu je naprosto úžasný výhled po okolí, a to v celém kruhu. Kromě samotných Lužických a Žitavských hor dohlédnete i na České Švýcarsko, Ještědsko-kozákovský hřbet, Českolipsko, Český ráj… Spatříte i na vyčnívající Bezděz a za dobrého počasí taky Krkonoše, Jizerské hory a oblast Kokořínska.
Jednou z nejmalebnějších vesniček s typickými roubenými chaloupkami v Lužických horách je Horní Světlá. Mít tady chatu je po většinu roku vstupenkou do ráje – snad s výjimkou zimy, protože sníh tu skutečně bývá a úzká silnička, která sem vede od hlavního tahu mezi Svorem a Šluknovským výběžkem, moc prostoru a bezpečí neskýtá.
Nejvýš položená osada Lužických hor je dneska hlavně výchozím bodem pro letní i zimní turistiku. V roce 1869 měla skoro 900 stálých obyvatel, v roce 2011 už jen 21. Domů je tu ale kolem stovky, což svědčí o sezónním zájmu o tuhle lokalitu.
Horní Světlá se nachází jen kousek od Luže, na horu dojdete po 2,5 kilometrech.
Sloup v Čechách zná snad minimálně každý, kdo se někdy pohyboval v severních Čechách. Do okolní krajiny Českolipska ční 35 metrů pískovcový skalní suk (100 m dlouhý x 60 m široký). Na něm a v jeho útrobách pak najdete okouzlující prostory, které si zamilované páry nezřídka vybírají pro svatební obřad.
Kromě ochozů tu najdete taky skalní kostel, chodby ambitu a v nejvyšší části se můžete podívat i na schodiště do nitra skály, které jste nejspíš zaznamenali v pohádce S čerty nejsou žerty. Původní prostory byly rovnou tesány do skály (už od 14. století), ty, které vznikaly později, už byly na skále klasicky stavěny, a to především v období baroka.
V CHKO Lužické hory najdete i výjimečnou pseudokrasovou puklinovou jeskyni, a to nedaleko přehrady Naděje, konkrétně na severním svahu Suchého vrchu, nedaleko výš zmíněné Horní Světlé.
Jeskyně, která je od roku 1966 chráněna jako přírodní památka, vznikla mrazovým zvětráváním. Puklina je hluboká asi 30 metrů a široká 2-4 metry. Turisté ji obdivují už od 70. let 19. století, kdy se místu říkalo Ledová díra. Do jeskyně dneska můžete jet nahlédnout, přístupná už totiž bohužel není. V roce 1995 tu totiž došlo k velkému posunu balvanů a od té doby hrozí zavalení jeskyně.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9, zdroj 10