Nedivíme se. Nádherný ostrov věčného jara, jak se mu přiléhavě říká, je neuvěřitelně pestrý. Čeká vás na něm vavřínový les Fanal, lávová jezírka v Porto Moniz, kýčovitě překrásné útesy v západní části i příjemné hlavní město Funchal. Další chloubou je pak Ponta de São Lourenço, úzký východní mys přecházející přes dva ostrůvky, chráněný jako přírodní rezervace.

Od zbytku Madeiry se po většinu roku liší hned na první pohled. Vlivem nízké nadmořské výšky se nad mysem nezachycují mraky, a tak je zdejší klima suché, dost podobné tomu, které vládne na nedalekých ostrovech Desertas. Je to právě polopouštní krajina na útesech vysokých i 200 metrů od hladiny oceánu, co sem turisty táhne. Tedy ty, kteří se rádi rozplývají nad drsnou krásou přírody.

Pozdní jaro, léto a podzim mění mys v polopoušť.

Zdroj:

Shutterstock

Barva tohohle poloostrova se mění v závislosti na ročním období. Na počátku jara se halí do svěže zelené (trávy, nic jiného tu nemá šanci), v létě a na podzim Ponta de São Lourenço připomíná polopoušť nebo – chcete-li – měsíční krajinu.

Pěšky tam, na člunu zpátky

Když se na Madeiru vydáte, tenhle mys si prostě nesmíte nechat ujít. Jestli jste fanouškem právě toho, co bylo dosud popsáno, nechte si ho třeba na poslední den na ostrově jako pomyslnou třešničku na dortu. 

Celý mys si můžete projít po přívětivé turistické cestě. Za výšlap stojí i kopec na samém konci, Ponta do Furado. Osvěžit se pak můžete v hospůdce, která se nachází pod kopcem v půvabné oáze. Stezka měří v jednom směru asi 3 kilometry.

Nejvýchodnější část Madeiry je prostě úchvatná a jen tak na ni nezapomenete.

Zdroj:

Shutterstock

Zpátky k autu nebo jinému dopravnímu prostředku na parkovišti (pár kilometrů za městečkem Caniçal) se pak můžete vydat stejnou cestou po svých nebo se nechte svézt na člunu s průvodcem, který vám cestou poví pár zajímavostí o tomhle kousku ostrova.

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2