Jen 20 kilometrů od portugalské metropole se nachází Sintra, město málem nenápadné. Kdyby v něm ovšem nebyly takové historické a architektonické skvosty!
Stačí vyjet z Lisabonu na severozápad (třeba i vlakem příměstskou železnicí) a za chvíli před sebou máte hned několik pokladů. Ty tu vznikly díky dlouhé a pestré historii – existence Sintry je dochována v dokladech z 11. století, a to díky geografovi, jenž byl napůl Portugalec a napůl Arab.
Zatímco v dávných dobách tu stávaly i stavby vyvedené v arabském stylu, vlivem reconquisty už je tu neuvidíte. To ale Sintře na kráse a zajímavosti nikterak neubírá. Mimochodem – tohle město je tak nádherné až pohádkové, že si tu své letní sídlo zařídila portugalská královská rodina.
A na co se tedy při návštěvy tohohle pokladu zaměřit?
Nápadně vzhlížející bílá a podivuhodně členitá budova, která vás zaujme na první dobrou (i když to vlastně všechny budovy tady), to je Palácio Nacional de Sintra, jehož nejstarší dochovaná část pochází ze 14. století.
To, čím si okamžitě získá vaši pozornost, jsou prvky maurské, manuelské a gotické architektury. Palác se po celou dobu své existence rozvíjel, a to například pod taktovkou krále Jana I. nebo Manuela I. Od 15. až do 19. století byl skoro nepřetržitě sídlem královské rodiny. V roce 1755 sice došlo k jeho poškození při zemětřesení, Portugalci si ho ale stále hýčkají – od roku 1910 je národní památkou.
Tím nejzajímavějším na stavbě je pravděpodobně Labutí sál, Arabský sál a Sál strak.
Pokud vás palác Sintra dostal svou nadčasovou bílou, palác Pena vás ohromí svými pestrými barvami. Všeobecně je považován za jeden z nejromantičtějších na světě a je jednoduše okouzlující – vypadá totiž, jako by právě vypadl z dětské omalovánky. Vaše srdce tu určitě zaplesá (a co teprve, až zjistíte, že za návrhem přilehlého parku stojí český zahradní architekt Václav Cífka).
Palác Pena patří k největším romantickým stavbám 19. století na světě. Vznikl na místě, kde původně stával klášter věnovaný řádu svatého Jeronýma. Po zemětřesení v roce 1755 z něj bohužel zůstaly víceméně jen trosky, nicméně během let 1842–54 ho nechal král Ferdinand II. pěkně povstat z popela.
Celá stavba rozhodně zaujme exteriérem, ani uvnitř se ale vaše oči nebudou nudit. Interiér je přepychový, zdobený a najdete v něm třeba i muzeum, které ukazuje, jak se někdejší honoraci žilo.
Stavba známá taky pod názvem Palác milionáře Monteira (podle jejího prvního majitele, bohatého kupce a obchodníka s kávou). Součástí komplexu je kromě hlavní budovy, taky kaple a park, v němž najdete jezírka, kašny, sochy, mostky i podzemní tunelový systém a naprosto dechberoucí tzv. obrácené věže (které vznikaly v letech 1904–1910), studny, v nichž ale vodu nenajdete.
Na sestupu vás čeká několik zastavení se symboly a odkazy na tajné nauky, jimiž byl Monteiro fascinován. Není proto divu, že údajně sloužily k provádění nejrůznějších rituálů.
Budete-li v Portugalsku hledat pozůstatky z dob, kdy měli na dění na území Pyrenejského poloostrova vliv Arabové, dřív nebo později narazíte na Maurský hrad. Ten se sice tyčí vysoko nad samotnou Sintrou, ale pohodlně se k němu dostanete autobusem.
Maurský hrad pochází z 9. století, po rekonquistě už ale jen chátral, a to až do 19. století, kdy mu nechal král Ferdinand II. vdechnout romantickou podobu. Hrad je proto dneska neuvěřitelně fotogenický, proto – pokud rádi fotíte – nenechávejte svoje stroje doma.
Hrad, tedy dneska už zřícenina, je známý jako letní sídlo králů. Třeba i je totiž fascinoval výhled, který se odsud skýtá na okolní krajinu. Jeho hlavním účelem ovšem bylo chránit Sintru v nepříjemných situacích, kdy na ni pořádali nájezdy panovníci ze severu.
V 16. století se tu zdržovali židé, než došlo k jejich vyhnání z území Portugalska. Hrad po jejich odchodu zůstal napospas času a v 18. století tu dokonce „parádně“ hořelo. Teprve v 19. století se dočkal opravy a zmíněné romantické úpravy.
Palác Monserrate vznikl v roce 1858 na půdě, kde původně stával neogotický zámek. Patříval rodu Monserrate, o jeho výstavbu se zasloužil Francis Cook, vikomt z Monserratu. Ten si pak z paláce vytvořil letní sídlo. Místo dokonce navštívil i anglický básník George Gordon Byron, který jeho krásu s obdivem popsal v díle Childe Haroldova pouť.
Ke stavbě patří i velkolepý park, v němž i dneska najdeme celou řadu botanických exemplářů v mexické, japonské a růžové zahradě i v části, kde dochází k obnově malé farmy. V samotném paláci pak najdeme například Místnost posvátného umění, kde spočívá sbírka děl Francise Cooka, Biliardovou místnost, Hudební místnost nebo kuchyni a knihovnu.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7