Petr a Marie od roku 2014 podnikají společné cesty po České republice i dalších koutech z celého světa. Na blogu Krauzovi na cestách publikují od roku 2019 autentické zážitky z cest včetně vlastních fotografií a videí. Inspirují ostatní cestovatele a pomáhají čtenářům s plánováním výletů i dovolené.

My jsme tento zcestovalý a mimořádně sympatický manželský pár pořádně vyzpovídali a dozvěděli jsme se spoustu úžasných zajímavostí. A to nejen v souvislosti s toulavými botami a destinacemi, které už manželé navštívili a které také najdete na jejich blogu, ale mohli jsme malinko nahlédnout i pod pokličku jejich osobního života. 

Jaká je například taková svatba dvou lidí, kteří milují cestování? Když už dojde k drobné rozepři, je to kvůli prkotině stejně tak, jak tomu bývá u běžných necestovatelských smrtelníků? Plánují své cesty do detailů, nebo ponechávají věci náhodě? Kam by se jednou rádi mrkli? Vracejí se rádi do známých končin? A jak lze jejich koníček, který je bez pochyby náročný na čas, kloubit s pracovním životem? To a mnohem více se dozvíte právě teď a tady v našem rozhovoru plném tipů, inspirace a pozitivní energie. 

Dnes už jste manželé na cestách. Jak jste se ale poznali? Také při cestování? 

Oba: Taková romantika to nebyla, poznali jsme se na střední škole. Čtyři roky jsme byli spolužáci, kamarádi a kolem maturity to nějak samo vyplynulo.

Marie: Pamatuji si přesně ten den, kdy mi Petr nabídl, že mě ze školy hodí domů. Měli jsme ten den praktickou maturitu a já bych musela domů táhnout rýsovací prkno autobusem. A jak se říká, byla ruka v rukávě.

Nemůžu se nezeptat. Jak dlouho už jste manželé? 

Oba: Vzali jsme se v červenci 2017, letos to bude už 6 let.

A co doba, než jste se vzali? O jak dlouhém období to mluvíme? 

Oba: Od doby co spolu chodíme, uplyne v dubnu již 9 let. Vzali jsme se po třech letech vztahu. Dva roky jsme se pravidelně navštěvovali a rok před svatbou jsme spolu začali bydlet.

Marie: Bydleli jsme spolu půl roku, když mě Petr požádal o ruku u nás doma v obýváku, asi mu tato doba stačila na to, aby si uvědomil, že se o něj dokážu dobře postarat a že si mě chce nechat napořád. 

Petr: Má pravdu. (směje se)

Na dobu před manželstvím jsem se ptala z prostého důvodu. Z čiré ženské zvědavosti. Velmi mě zajímá, zda jste už tehdy začali cestovat bok po boku. Byl to váš společný zájem? Nebo jeden inspiroval druhého? Nebo jste se do cestování pořádně obuli skutečně až jako manželé? 

Oba: Na první společnou dovolenou jsme spolu jeli po čtyřech měsících vztahu. Tehdy jsme si prvně vyzkoušeli, jaké je to být spolu 11 dní v kuse. Letěli jsme do Řecka do letoviska Leptokarie a bylo to skvělé. Zvolili jsme nenáročnou pobytovku s cestovkou, v cestování na vlastní pěst jsme tehdy neměli vůbec žádné zkušenosti.

Poté přišly první výlety po České republice, na které jsme jezdili stále častěji a častěji. Nejvíce jsme cestovali asi minulý rok, kdy jsme si chtěli vynahradit covidové roky. Podívali jsme se do Nizozemska, Belgie, New Yorku a Washingtonu D.C., italských Dolomit a na slunnou Maltu.

Tenhle manželský pár cestovatelsky opravdu nezahálí.

Zdroj:

Krauzovi na cestách, použito se svolením manželů Krauzových

Poskočme blíže k manželství. Povězte nám prosím, liší se nějak svatba cestovatelů od necestovatelů? Myslím tím, zda se pár, který miluje cestování, třeba ze dne na den rozhodne, že se vezme například v Chorvatsku. A třeba úplně obyčejně jen proto, že právě tam a tam ten pár zrovna teď je. Jak to bylo u vás? 

Oba: Naše svatba se konala na zámku Kozel nedaleko Plzně. Tehdy jsme o tom asi ještě tolik nepřemýšleli, prostě se nám to místo líbilo a naše rodiny to na zámek měly blízko, to byla tehdy asi naše hlavní podmínka. 

Marie: Po svatbě mě párkrát napadlo, jaké by to bylo vzít se třeba někde u moře nebo v exotice, ale rozhodnutí uspořádat svatbu na zámku Kozel nelituji. Kdybychom se brali někde daleko od domova, nemohla by tam s námi být celá rodina a to by byla škoda.

Petr: Svatby cestovatelů se obvykle liší, ale tehdy jsme moc cestovatelé nebyli. Teď bychom na celou věc koukali asi jinak – udělali svatbu na radnici, oběd s nejbližší rodinou a za ušetřené peníze odjeli na 3 týdny do Asie nebo USA. Tak třeba příště. (směje se)

Oba: Na svatební cestu jsme letěli na 18 dní do Thajska, kde jsme si exotiky užili dostatečně.

Marie, poraďte budoucím nevěstám s dobrodružnou duší, na jakém netradičním místě svatbu uspořádat.

Oba: Budoucím nevěstám bych poradila třeba právě Thajsko, místní pláže jsou kouzelné a taková svatba na pláži při západu slunce musí být úžasná romantika. Dále mě napadá svatba u nějakého krásného jezera v Rakousku nebo Dolomitách, to by byla taky pecka.

Za chvilinku se už dostaneme k samotnému cestování. Než se tak ale stane, povězte nám, čím se živíte. Jak se to všechno dá kloubit se zaměstnáním?

Petr: Už 8 let dělám v online marketingu, na volné noze a nyní spoluvlastním další dvě firmy v podobném odvětví. Práce v zahraničí by asi šla – digitálních nomádů je spousta. Já bych ale nedokázal práci a cestování zkombinovat – raději vyrazím na pár dní mimo práci a tam si odpočinu a poznám kus světa na sto procent.

Marie: Já pracuji jako pravá ruka (takové COO) ve společnosti, která se zabývá zařizováním stomatologických ordinací. Mám volné víkendy, státní svátky, a kdyby bylo třeba, mohu se domluvit i na delším volnu. Zaměstnání máme různorodá, ale naše dovolené a výlety obvykle plánujeme na svátky a přes víkendy, abychom z pracovního procesu vypadli co nejméně.

A nyní už k cestování a ke všemu, co s ním souvisí. Povězte nám na start, jak vznikl váš blog krauzovinacestach.cz? 

Oba: S blogem jsme chtěli začít už v roce 2015, první stránky se jmenovaly Nesedíme doma. V té době jsme ale neměli dostatek obsahu a tak jsme nápad nedotáhli do konce. Úspěšní jsme byli až na podzim 2019, kdy už jsme měli za sebou několik dovolených a desítky výletů po České republice.

Marie: Název blogu vznikl už dávno před tím, v roce 2017, na naší svatební cestě v Thajsku. Procházeli jsme se společně po pláži a do písku jsem napsala velký nápis Krauzovi na cestách. Ještě v Thajsku jsme název začali používat jako hashtag na Instagramu a později se stal i doménou pro náš blog.

Petr: První grafickou podobu našich stránek jsme spouštěli před vánoci v roce 2019 s první várkou asi 20 příspěvků. Pak přišel covid, takže pravý potenciál návštěvnosti jsme objevili možná až o několik měsíců později, kdy se situace na chvíli trochu uklidnila a bylo možné (alespoň omezeně) cestovat.

Botanická zahrada může být parádním osvěžením!

Zdroj:

Krauzovi na cestách, použito se svolením manželů Krauzových

Seznamte nás s místy, která jste již navštívili. 

Oba: Máme takový bucket list a odškrtáváme si země jednu po druhé. Nechceme ale čtenářům nabídnout třeba jen jeden příspěvek z dané destinace, zároveň i my chceme zemi poznat více. Máme tedy ještě pořádnou cestu před sebou.

Z Evropy máme procestované Nizozemsko, Belgii, Rakousko, Německo, Slovensko, Itálii, Francii, Španělsko, Dánsko, Maltu, Chorvatsko, Slovinsko, Řecko, Švýcarsko a na skok jsme byli také ve Švédsku. Z České republiky nám zbývá prozkoumat jen Moravskoslezský a Olomoucký kraj. 

Mimo Evropu jsme se podívali do Thajska, USA a Spojených arabských emirátů (tam jsme byli hned dvakrát). 

Když se koukneme na místa, která vás oslnila a v tom nepozitivnějším slova smyslu se vám vryla pod kůži, která to jsou?

Marie: Když cestujeme, vybíráme místa, která nás lákají (asi jako každý), musím tedy říct, že se mi líbilo snad všude. Nejraději ze všeho ale vzpomínám na naši dovolenou v Dubaji na Vánoce v roce 2021. Za týden jsme se stihli koupat v moři, chodit emirátskou pouští, projet se na velbloudovi, lyžovat v obchodním centru, navštívit nejvyšší budovu světa, prozkoumat EXPO 2020, ochutnat místní speciality a poznat emirátskou kulturu. 

Dubaj miluji, protože tam můžete zažít doslova cokoliv a nic tam není nemožné. Mísí se tam historie a supermoderna, skoro nikdy tam neprší a cítím se tam bezpečně. Moje srdce si dále získal thajský ostrov Koh Samui, kde jsme se bezstarostně projížděli na skútru a doslova si užívali života. Mimochodem, to bylo to také na Vánoce.

Petr: Dubaj 2021, New York 2022 a Malta 2022 pro mě mají velký význam – byla to místa, kam jsme jeli na vlastní pěst – bez cestovky a zároveň do destinací, které jsou poměrně odlišné od ČR. Na Maltě jsme si půjčili auto a otestovali, jaké je to řídit na druhé straně.

Obecně mám však raději přírodu – když vyjde počasí, musím vypíchnout údolí nad Krimmelskými vodopády v Rakousku a kousek vedle jezero Plattachsee.

Existuje i město, země nebo místo, které vás naprosto zklamalo? Čím? Proč? Jak?

Oba: Při našich cestách plánujeme vše tak, abychom nenarazili na nic špatného. Občas se ale do plánu připlete místo, které vás za srdce nechytne, byť někomu dalšímu může připadat bezkonkurenční.

Marie: Nejméně se mi asi líbilo v Rotterdamu v Nizozemsku, vlastně ani nevím proč. Město bylo za druhé světové války bombardováno, a tak v něm nenajdete příliš historických staveb. Moderní stavby, které ve městě stojí, si moje srdce prostě nezískaly.

Petr: Mám to stejně, Rotterdam v Nizozemí patří mezi největší zklamání za poslední dobu. Pak mě napadá ještě ubytování v Thajsku na Koh Lantě – dali jsme na doporučení od známého a nakonec z toho vypadl takový lepší kemp. Na vše špatné se ale rychle zapomíná, takže z každého místa máme nakonec skvělé zážitky.

Na New York si klidně vyhraďte i týden. Pořád je v něm co objevovat.

Zdroj:

Krauzovi na cestách, použito se svolením manželů Krauzových

Objevujete stále nová místa, nebo se do některých destinací i rádi vracíte? 

Oba: Rádi objevujeme stále nová místa, přece jenom náš bucket list zemí, které si přejeme navštívit, je docela rozsáhlý. Pravidelně se ale vracíme do Rakouska a v Dubaji jsme byli dvakrát (určitě ještě jednou se tam plánujeme vrátit). Z Česka se pak rádi vracíme do jižních Čech a na jižní Moravu.

Cestujete raději po našich končinách nebo mimo naše hranice? A vracíte se rádi domů?

Oba: Dáváme přednost zahraničí. Nejvíce nás na cestování totiž baví objevovat nové země, kultury, lidi a ochutnávat nová jídla.

Marie: Domů se samozřejmě vždycky rádi vracíme, i v České republice máme nádherná místa, která stojí za to vidět. Nedávno jsme přemýšleli, jestli bychom v nějaké zemi, kterou jsme už navštívili, chtěli žít – nakonec jsme došli k tomu, že v Česku je nám nejlépe. Ale co víme, třeba na důchod změníme názor. 

Jelikož jste spolu na cestách hodně, podělte se s námi o tipy, jak to takhle ve dvou zvládat? Jak se třeba vyhnout hádkám?

Oba: Obecně se vlastně vůbec nehádáme, ani jeden z nás nemá hádky rád. Velký problém jsme ještě neřešili, ale občas se nějaká ta vypjatá situace naskytne. 

Marie: Jako jedno z mála mě napadá třeba naše mini „hádka“ při túře na Tre Cime v Dolomitách. Při cestě zpět k autu mi Petr několikrát řekl, že se mu nelíbí mraky, že bude bouřka. Jenže to jsem si já nechtěla připustit, protože na naší dovolené přece pršet nesmí, a tak jsem mu odsekla, ať nesýčkuje a on se urazil. Řekl, že už nebude mluvit vůbec a já se naštvala taky. Celou cestu zpět jsem šla 200 metrů před ním a neprohodili jsme tak ani slovo. 

Jenže jak už to u nás bývá, udobřili jsme se asi po 20 minutách. Nejhorší na tom bylo, že bouřka nakonec opravdu přišla, takže měl pravdu. Ale díky tomu, že jsme se spolu nebavili, jsme šli dolů rychleji a tak nás bouřka zastihla až u restaurace. 

Petr: Také si na nic zvláštního nevzpomínám. Sem tam upustím při řízení nějaké alternativní pojmenování na ostatní účastníky provozu – mezi námi je to v pohodě.

Dostáváme se pomalu k vaší nedávné cestovatelské zkušenosti a perličce. New York. Povyprávějte nám, jak dlouho pobyt trval a jaká byla cesta?  

Oba: V New Yorku jsme byli na přelomu května a června 2022. V prosinci začaly z dovolené v USA vycházet články na našem blogu a následně na Facebooku. Máme to trochu opožděné, protože nejsme schopni sepsat třeba 20 článků najednou. Zároveň naše čtenáře nechceme přehltit, takže vychází jeden příspěvek týdně.

Dovolená trvala devět dní, což bylo pro prozkoumání města dostatečné. Letěli jsme z Prahy, cesta trvala něco málo přes 8 hodin a byla docela příjemná. Dostali jsme polštář, deku a zmrzlinu, takže za nás pohoda. Výjimečně jsme do NY neletěli sami, společnost nám dělala kamarádka Vendula a bratr/švagr Tomáš.

Kdybyste o New Yorku měli říct jen 5 slov. Nic víc. Která slova by to byla?

Oba: Mrakodrapy, uspěchanost, metro, památky a bohužel posledním slovem budou odpadky. 

Co je na tomto místě úchvatného? Co by měl každý, kdo do města, zavítá, navštívit, poznat, zkusit, vidět?

Marie: Navštívit New York byl vždycky můj sen, ve filmech je často vykreslován jako dokonalé město, které nikdy nespí, s velkým množstvím památek a aktivit, které se tam dají podnikat.

Osobně mě nejvíce zaujal Central Park, plavba lodí na sochu Svobody, zábavní park na Coney Islandu s bláznivou jízdou na horské dráze, moderní mrakodrapy a obchod Harryho Pottera. Doporučuji také navštívit High Line Park, Empire State Building, nějaké divadelní představení (s kamarádkou Vendy jsme byly na muzikálu Fantom Opery a byla to pecka) a ochutnat hotdog, donut nebo corndog.

Petr: Je to úplně jiný svět, než na co jsme z Evropy zvyklí. Navíc si myslím, že New York je ještě slabý odvar té pravé Ameriky. V New Yorku jsme každý den ušli přes 25 km a myslím, že to je kromě Mařenčina výčtu další věc, kterou by měl každý turista vyzkoušet – projít se třeba od jižní strany Central Parku až k Brooklyn Bridge. Ať poznáte, jak je ta necelá polovina Manhattanu obrovská. 

Kdybychom měli popsat i stinnou stránku New Yorku, co byste tomuto místu připsali do sloupku s mínusy?

Marie: Necítila jsem se příliš dobře v metru, v New Yorku je na můj vkus docela dost narkomanů, bezdomovců a zvláštních lidí, a tak jsem měla neustále oči na stopkách. Překvapilo nás také velké množství odpadků na ulicích, někdy se pytle s odpadky táhly celou ulicí a nepříjemně páchly. S odstupem času jsem městu tyto „prohřešky“ odpustila a vzpomínám na něj s láskou.

Jak dlouho dobu v New Yorku doporučujete pobýt, aby z takového místa člověk něco opravdu měl? 

Oba: Podle nás je ideální devět dní (i s cestami), za tuto dobu stihnete prozkoumat všechna nej a ještě něco navíc. Na našem blogu vyšel článek 23 míst, která musíte v New Yorku navštívit, kde se mohou čtenáři inspirovat. Přece jen – když už někam letíte 8 hodin, nechcete zase za tři dny letět zpátky.

V živé paměti máte i Maltu a Dubaj. Co byste řekli o těchto místech? Jaké to bylo?

Marie: Jak už jsem zmiňovala, Dubaj je pro mě láska. O tom už jsme se ale bavili. Na Maltě se mi líbilo moc. Cesta tam trvala z Vídně jen 2 hodiny a ocitli jsme v listopadu na krásném slunném ostrově – v tričku a kraťasech. Půjčili jsme si tam auto a celý ostrov jsme prozkoumali.

Jeden den jsme vyrazili i na vedlejší ostrov Gozo. Zaujala mě maltská architektura, megalitické chrámy staré více než 5 000 let, azurově modré moře a velice mi chutnala maltská kuchyně.

Petr: Dubaj je láska a navíc místo, kde je skoro vše možné. U Malty se mi líbí kombinace několika zemí – máte tam italsko-řecké podnebí, v kuchyni se k tomu přidává ještě arabská část a celé je to takové v klidu.

Oba: Na obou místech je to zajímavé, co se týče dopravy. V Dubaji jsme jezdili nadzemkou, ale zkusili jsme také taxík a autobus. V autě tam víceméně jen stojíte v koloně. A na Maltě jsme jezdili v uličkách, kde i půjčený Peugeot 108 bylo něco nesmyslně velkého. Obě místa doporučujeme, protože za tu návštěvu stojí.

Podělte se prosím s našimi čtenáři závěrem o to, kam se chystáte v nejbližší době?

Oba: Cílem na rok 2023 je dodělat vše okolo našeho nového domu. Většina financí jde tedy tímto směrem. Naši čtenáři o články ovšem nepřijdou, máme je naplánované až do podzimu – ještě vyjde část New Yorku, Malty, Dolomit a máme tam pár tipů na výlety po jihu Čech. Letos to bude spíše #krauzovinazahrade. 

Jen sedět doma ale určitě nevydržíme. Rádi bychom se dostali někam do hor na túru a třeba klapne nějaké zahraničí na podzim – chceme se podívat do Jordánska, Athén v Řecku nebo na sever Francie.

Když se nám povede dokončit zahrada, rádi bychom vyrazili na odpočinkovou dovolenou k moři. Odpočinek je pro nás něco hodně neobvyklého. 

Děkuji za vaše odpovědi!