Zabiják Matterhorn: jeho první zdolání horolezci nepřežili

Matterhorn úvodní

Shutterstock

Píše se datum 14. července 1865, je 20 minut před druhou hodinou odpolední. Brit a Francouz jásají. Ubíhají minuty a na vrchol Matterhornu vystupují postavy dalších šťastných dobyvatelů. Kdo by byl řekl, že ještě téhož dne skončí život čtyř z nich.

Pojďme si projít nejpůsobivější příběh šesté nejvyšší hory Alp (a celkově sedmé v Evropě). Její prvovýstup provázely nepříjemné události. I díky tomu láká podstatně více návštěvníků než mnohé vyšší hory. Není na ní zkrátka nic zadarmo. Ale teď pěkně od začátku.

Je 13. července 1865 a „sedm Whymperových statečných“ vyráží v časném ránu ze švýcarského Zermattu po hřebeni Hörnli pokořit poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovku. Rozhodnutí vyrazit tak brzy jim zaručilo nesmrtelnost. Protože Ital Jean Antoine Carrel, Whymperův sok o prvovýstup na Matterhornu, dorazil z italské strany přes Lví hřeben k vrcholu o hodinu později než Whymper.

Kdo byl ve slavné Whymperově partě? Jde o tyto statečné muže: reverend Charles Hudson, Robert Hadow, Lord Francis Douglas, Francouz Michel Croz a Švýcaři Peter Taugwalder a jeho syn Pierre. Právě Pierre je jediným členem skupiny, který Matterhorn fyzicky nepokořil. Čekal na ostatní v improvizovaném táboře pod vrcholem.

Pro Matterhorn je typická značná nestálost počasí. Na to si musejí horolezci dávat dobrý pozor.

Zdroj:

Shutterstock

Přenesme se nyní do osudných momentů prvovýstupu na horu. Whymper a jeho pět horolezeckých kumpánů hlasitě halekají na Carrela a jeho tři kolegy (Abbé Goreta, Jeana Baptistu Bicheho a Luka Meyneta) a vesele jim mávají. Crozova modrá košile, obsypaná kameny, vlaje na vrcholu jako symbol dobytí.

Carrel a jeho kumpáni takový výsměch nemají zapotřebí, lamentují něco italsky a se smutnými obličeji se vydávají zpět. A to ještě netuší jaké, vlastně mají štěstí, protože i když horu nedobyli, alespoň nepřijdou o život!

Svezte se nejkrásnější zubačkou světa. Stařičká Schynige Platte Bahn je úplný poklad

K okolí Matterhornu patří... Ovečky!

Zdroj:

Shutterstock

Dne 17. července Carrel nakonec přece jen „Boží prst“ (přezdívka hory) též pokořil. Původně Whymper přemlouval Carrela, aby byl jeho horským vůdcem. Carrel to odmítl. Měl ještě v paměti, jak se mu už dřív nepodařilo Matterhorn pokořit a k tomu musel před lidmi tvrdit, že jde lovit sviště, aby se mu nesmáli!

Lidé tehdy považovali za bláznovství lézt po těch nevzhledných a tajemných horách. Ale i tak se Carrel a Whymper spolu ještě setkali, a to u zdolání nejvyšší hory Ekvádoru Chimborazo (6 288 m), kde si navzájem pomáhali.

Jostedalský ledovec: 60 kilometrů ledového království. Tady mají chládek i v červenci

Vítězství zbrocené krví

Po dlouhém vítězoslavném kochání se nádherným výhledem z Matterhornu se Whymperova skupina konečně vydává na sestup. Přivázáni jedním lanem opatrně slézají krok po kroku. Vědí, že i přes oslavný pocit na duchu jsou nadmíru fyzicky vyčerpáni. Nechtějí nic riskovat.

A potom se to stane! Robert Hadow našlapuje nohou na kámen a najednou mu po něm rychlostí blesku sjíždí noha. Hadow řve a padá. Lano, všechny spojujíc v jediný organismus, se vymrští a ostatních 6 horolezců strhává k pádu. Vteřiny letí.

Jediný, kdo reaguje, je zkušený horský vůdce Peter Taugwalder (lano mu poranilo hrudník a švihlo ho nepříjemně do obličeje). Okamžitě zasekává cepín do skály s takovou urputností, že to v jeden moment vypadá, že mu prasknou všechny žíly na rukách. Následuje ohlušující řev padajících, který protíná horské ticho.

Největší zabiják mezi osmitisícovkami je Annapurna. Podlehli jí i Češi

Peter Taugwalder, jeho syn Pierre a Edward Whymper půl hodiny tupě zírají do tisícimetrové rokle pod nimi. Hadow, Douglas, Hudson a Croz zemřeli v náruči Matterhornu (o pár dní později byli Whymperovou záchrannou výpravou objeveni na ledovci Matterhorngletscher, tedy až na Douglasovo tělo, které hora nikdy nevydala). Osudné lano můžete dnes vidět jako unikátní exponát v muzeu v městečku Zermatt.

Z Zermattu je to na alpské velikány, co by kamenem dohodil

A to se už pomalu dostáváme do let současných, kdy ročně na Matterhorn lezou až 3 000 odvážlivců. Od roku 1891 (výstavba železnice) se zde horská turistika pěstuje opravdu ve velkém ražení. Největší nápor horolezců hora zažívá v letním období. Kdo chce lézt ze švýcarské strany, má výchozí bod již zmiňované horské středisko Zermatt a z italské strany to je městečko Breuil-Cervinia.

A chodí tu po ulicích i bernardýni se soudkem?

Zdroj:

Shutterstock

Víte, že v Zermattu platí od roku 1972 zákaz vjezdu aut? Bez legrace. Můžete se tu pohybovat pěšky, kočárem či elektromobilem. V zimní sezóně si zde můžete vychutnat více než 300 kilometrů nádherných alpských sjezdovek. Leží tu i ta nejdelší v celé zemi. Má 20,4 km – to je jako přejít pěšky 22x Václavské náměstí shora dolů a zase zpátky.

Skutečného fandu horských proláklin ale speciálně na Zermattu zaujme to, že v jeho okolí se nachází celkem 33 alpských vrcholků s označením čtyřtisícovky, 22 ledovců a 7 jezer. Obzvláště jezero Riffelsee je proslavené tím, jak se na jeho hladině Matterhorn nádherně zrcadlí.