Když jsem plánovala 10 dní na Korsice, zhlédla jsem na internetu spoustu obrázků. Moje těšení umocnilo to, že každý, komu jsem se zmínila, že jedu právě na tenhle ostrov, znal někoho, kdo už na Korsice byl a vrátil se z ní absolutně nadšený. Měla jsem tedy jistá očekávání… Ale Korsika je mnohonásobně předčila. Tak nádherná, pestrá a úchvatná byla. Rozhodla jsem se tedy vypíchnout aspoň pár míst, které byste při návštěvě ostrova neměli vynechat, pokud sem sebou nejedete jen plácnout na pláž.

Kdy na Korsiku jet?

Ideální je údajně květen a září. Právě v květnu a pak od září je ale taky vyšší šance, že zmoknete. Já nezmokla ani jednou, i když jsem si to několikrát moc přála, a pode mnou vyprahlá země po tom toužila ještě mnohem víc.

Místa, která stojí za hřích (i v těch největších vedrech)

Na Korsice je skvělé, že si na ní vybere každý. Ať už se chcete procházet městečky a sledovat okolní ruch z venkovní kavárničky, nebo překonávat výškové metry v horách, svoje místečko si tady vždycky najdete.

Města na Korsice

Větší města na Korsice jsou takovou cestovatelskou povinností a je příjemné se jimi projít, pobrat pár suvenýrů a odpočinout si od fyzických výkonů v přírodě. K takovým městům patří Bastia, která bude nejspíš tím prvním, co uvidíte, tedy za předpokladu, že na ostrov doplujete z Itálie, dál Calvi, Ajaccio na západě a Bonifacio na samém jihu. Všechna tři městečka mají své kouzlo, ale pro někoho můžou být až příliš klidná…

Známé útesy v blízkosti Bonifacia krásně kontrastují s mořskou hladinou.

Zdroj:

archiv autorky

Vzhůru do přírody! Kam by měly směřovat vaše kroky?

Zcela subjektivně byl tím nejkrásnějším pěší výlet na Capo Rosso. Známý mys nedaleko městečka Piana mě zcela ohromil. Zpočátku to vypadalo na pěknou procházku po pěšině, později se začalo lézt strměji vzhůru k věži a pohled, který se mi shora naskytl, připomínal mnou tolik milované Norsko, Lofoty. Jen bylo asi 50 °C stupňů na sluníčku…

Capo Rosso skýtá tak skvostné pohledy jako třeba Lofoty. Jen je tu tepleji.

Zdroj:

archiv autorky

Dalším nádherným zážitkem bylo skalní město Calanques de Piana (jak už název napovídá, stále jsme u Piany). Ne nadarmo se o téhle lokalitě píše jako o jedné z nejhezčí na ostrově a ne nadarmo je pod ochranou UNESCO. Typicky do červena zbarvená skaliska je krásné projít pěšky, ale na své si přijdete i při průjezdu po silnici D81. Na každém možném místě tu projíždějící zastavují a fotí okolní scenérie.

Skalní město Calanques de Piana nabízí svou ukázku i na silnici.

Zdroj:

archiv autorky

Pokud milujete Alpy, Tatry a podobná horstva, určitě se vám bude líbit třeba i túra k jezeru Lac de Nino. V parném létě ale nemůžete očekávat čiročiré pleso, naopak – zdejší voda nepatří k nejčistším, jezero bylo v době návštěvy dost vyschlé. I tak byla ale dvacetikilometrová túra k němu (a stejnou cestou zpátky) krásná. Trasa je navíc součástí známé GR20, která protíná Korsiku téměř od jihu k severu.

Zřejmě tu fouká tímhle směrem...

Zdroj:

archiv autorky

K Lac de Nino se dostanete po turistické trase GR20.

Zdroj:

archiv autorky

Podobně pěkná, i když o dost frekventovanější trasa vede k Lac de Melu a Lac de Capitello. Silnička se promění v kamenitou cestu, minete pár oslů, kteří jsou tak dokonale zvyklí na lidi, že si s vámi udělají i selfie… A ve druhém zmíněném jezeře, které se nachází výš, se v horkém dni rádi vykoupete. Stejně tak se ještě jednou rádi osvěžíte v řece La Restonica, jako houfy podobně smýšlejících.

Nádherný, poměrně odpočinkový výlet si můžete udělat z Val d’Ese, kde zaparkujete ve zdejším lyžařském areálu a vydáte se strmě nahoru na hřeben. Z něj pak sejdete do údolí, a když neztratíte značku, vejdete znovu do areálu a budete mít za sebou poklidných 13 kilometrů chůze. Já jsem značku ztratila a natrefila na dobráka, který mě poslal jiným údolím dolů. Až o 600 výškových metrů níž jsem při dalším optání někoho jiného zjistila, že jsem někde jinde a jdu na druhou stranu. Z mých 13 kilometrů tedy bylo 30 kilometrů, zhruba tři tisíce sprostých slov, x litrů potu, cesta zpátky pro jistotu stejná jako tam… A nakonec ta pěšina po hřebeni, která mě uklidnila.

Pěšina po hřebeni nad Val d'Ese mě dovedla i ke stádu koní.

Zdroj:

archiv autorky

Pozzi. Nedaleko se nachází salaš a taky nenápadné rozcestí...

Zdroj:

archiv autorky

Poslední tip, který stojí za hřích, je Spelunca. Z městečka Évisa k ní sice půjdete asi hodinu strmě z kopce a pak si tenhle kopec zase pěkně vyšlapete nahoru (nebo se zařídíte jinak a můžete projít na druhou stranu do obce Ota). Mezitím se ale osvěžíte v krásně čisté vodě zdejší řeky a pokocháte se starým římským mostem. Za ním nejspíš v teplejších dnech narazíte na větší skupiny a rodiny, které sem chodí jako na veřejné koupaliště.

V soutěsce Spelunca najdete obdivuhodný starý římský most.

Zdroj:

archiv autorky

Praktické informace

Jak se na Korsiku a z ní dostat?

Jela jsem autem do Livorna, mezitím si udělala ještě zastávku v rakouském Hallstattu a italském Portofinu. Z Livorna do Bastie poplujete 4,5 hodiny trajektem (pokud si nevyberete rychlejší, ale dražší variantu).

Cestou z Korsiky je fajn jet přes Elbu a aspoň se s ní krátce seznámit. Stačí na to pár hodin, během kterých stihnete třeba výjezd lanovkou na Monte Capanne a sjezd dolů nebo návrat po svých na parkoviště ve městečku Marciana. Na Elbu jsem plula 1,5 hodiny, z Elby do Piombina asi 45 minut.

Na co si dát pozor?

V prvé řadě na zvířata, která sice patří svému majiteli, ale pobíhají volně po pastvách, kopcích, horách i po silnicích. Nejčastěji jsou to prasata, ale potkáte i krávy, koně nebo osly. Chystáte-li se nocovat v divočině, určitě sbalte všechno jídlo do auta. Když jsem venku před autem nechala nedopatřením misku s psími granulemi, jedno z místních prasat je zanedlouho vyčmuchalo a snědlo do posledního drobečku.

Najděte si krásné místo na nocleh v horách a pak si nechte plány překazit neoblomnými prasaty.

Zdroj:

archiv autorky

V druhé řadě na to, že se tu nemůžete spolehnout ani na angličtinu, ani na němčinu. Za 10 let mé nepřítomnosti na francouzském území se nic nezměnilo – Francouzi se v drtivé většině případů nesnaží s vámi jakkoli mluvit, když nemluvíte francouzsky. Jaká je to úleva, když pak někoho oslovíte v Itálii…

Co ochutnat?

Nepatřím k ochutnávačům, kteří na dovolených riskují svou střevní mikroflóru, co jsem si ale neodpustila, byla ochutnávka zdejšího kaštanového piva Pietra. Ač jsem mu zpočátku moc nevěřila, bylo chuťově vynikající!