Nechceme Slovenský ráj hanit, jde o oblíbenou lokalitu. Zaujímá rozlohu 197 km² a coby národní park funguje od roku 1988, přičemž chráněnou krajinnou oblastí se stal už v roce 1964. Turisté se tu začali poprvé potulovat prý už v 19. století a ve 20. století se zde začalo něco dít – kraj známý jako Stratenská hornatina jeho skalní příznivci začali ostatním zájemcům zpřístupňovat.

Na druhou stranu – v porovnání například s Českým rájem nenabízí tolik zajímavých míst, panoramat, pohledů a zážitků. I přesto ale známe tři místa, kam by měl každý turista zabloudit, aby neodjížděl s pocitem, že krajina Slovenského ráje je srovnatelná s každým českým lesem.

Dřevěné lávky jsou kouzlem národního parku. Najdete je však jen na pár místech.

Zdroj: https://bit.ly/2hRAPBN

Suchá Belá – TOP místo, které se zalíbí každému

Náročná, ale krásná procházka vás čeká, když vyrazíte roklinou Suchá Belá. Zhruba šest kilometrů urazíte asi za dvě hodiny, protože půjdete říčním korytem, v němž ještě trocha té vody je (zejména když řádně prší) a v němž musíte vážit každý krok, abyste našli správný kámen a nešli zbytek naplánované túry v mokrých botách.

Suchá Belá je TOP místem Slovenského ráje.

Zdroj: https://bit.ly/2wPxdTw

Cesta Suchou Belou je plná svislých i šikmých dřevěných i kovových žebříků, občas se musíme přidržet se řetězu, obzvlášť když lije jako z konve a po skále a kamenech to klouže až neuvěřitelným způsobem. Právě zřejmě odsud pocházejí ty úžasné obrázky, z nichž získáte dojem, že Slovenský ráj je takhle zajímavý celý a ty báječné překážky, které z túry dělají zajímavý zážitek, jsou prostě všude.

Součástí Suché Belé je několik vodopádů, takže tu je na co se dívat. Kdo umí obdivovat přirozený život přírody, tedy například dost popadaných stromů přes koryto řeky, tomu se tu bude líbit jistojistě.

Ideálním výchozím bodem k procházce Suchou Belou je Podlesok, z rokliny potom vylezete na silnici a po pár minutách dorazíte k rozcestí, kde se můžete rozhodnout, co s načatým dnem. 

Tomášovský výhled – místo, které znáte z prospektů

Když na internetu nebo v tištěných materiálech uvidíte Slovenský ráj, jistě sem zodpovědná osoba nezapomene dodat fotku Tomášovského výhledu. Aby ne, jde o velmi fotogenické místo, o skálu, která se zvedá až 200 metrů nad řeku Hornád. Nejčastěji se sem turisté dostávají z Průlomu Hornádu, přičemž překonávají 146 výškových metrů. Snadné to není, ale ten výhled do kraje, pokud je hezky, za to stojí. Nebo možná spíš ten pocit, že jste skutečně dosáhli vrcholu. Tomášovský výhled mají rádi jak turisté, tak lezci, kteří tu najdou množství cest, jimiž se nahoru mohou dostat.

Tomášovský výhled nechybí v žádném prospektu. Jde o velmi fotogenické místo.

Zdroj: https://bit.ly/2vMLoMs

K Tomášovskému výhledu, který je tvořen strmými skalními stěnami v blocích, až do roku 1986 neodmyslitelně patřila Ludmanka, borovice, jež zde stála a skláněla se právě z této skalní galerie dolů. V červnu zmíněného roku ji však skolila vichřice. 

Dobšinská ledová jeskyně – místo, kde vám půjde mráz po zádech

A možná vám spíš půjde po celém těle. Dobšinská ledová jeskyně je totiž skutečně jeskyně, v níž se teplota i v létě drží okolo 0 °C. Jeskynní prostory jsou celoročně zaledněné a zdejší ledová výzdoba je modelována prouděním vzduchu.

Jeskyni objevil už v 70. letech 19. století báňský inženýr Ruffinyi se svými kolegy. A jen o rok později ji tahle parta zpřístupnila veřejnosti. V roce 1887 se navíc stala první jeskyní v Evropě, v níž bylo zavedeno elektrické osvětlení. Délka jeskyně je 1 232 metrů, prohlídková trasa je dlouhá 515 metrů a trvá asi půl hodiny.

Tři místa, která stojí za hřích

Skutečně, tato místa stojí za návštěvu a jsou ideální například pro odpočinkové túry pro všechny, kteří na pár dní sjeli z hor a chystají se do nich ještě vrátit. Krajina je mírnější, i když stoupání po žebřících zvlášť v některých místech není nejjednodušší. Bohužel se však zdá, že většina území Slovenského ráje není o moc zajímavější než jakýkoli český les a těžko říct, jestli by stál třeba za samostatnou dovolenou. Možná má lokalita velkou hodnotu pro krajináře, obyčejnému turistovi však tolik zajímavostí nepřináší.