Hroši: až 200 lidských obětí ročně

Hroši ročně zabijí na 200 osob

Zdroj:

Bigstockphoto

Ti, kdo se vydávají do afrických národních parků, dostávají mimo jiné jednu cennou radu – nikdy nepodceňujte hrocha, mohlo by to být to poslední, co v životě uděláte. Hroch, coby na první pohled pohodář, ročně zabije na 200 osob. To je víc, než kolik mají na svědomí lvi, sloni, levharti, buvoli a nosorožci dohromady. Právě o nich mnoho turistů a cestovatelů smýšlí jako o nejnebezpečnějších zabijácích. Skutečné nebezpečí ale číhá v bahně.

Hroši jsou nesmírně agresivní a teritoriální zvířata. Vyprávět by o tom mohli třeba muži, kteří objevovali Afriku. Livingstone, Stanley, Buton, Selous nebo Speke – ti všichni málem přišli kvůli hrochům o holý život. Štěstí ale stálo při nich, proto mohou o svých hrůzostrašných zážitcích vyprávět. V mnohých případech, se hroši snažili převrhnout lodě expedice plující po řece.

Hroši denně prospí až 18 hodin, to jim ale nebrání v tom, aby případného rušitele, který je ze spánku vytrhne, napadli bez předchozího varování. Typický útok hrocha vypadá tak, že se hroch z vody vynoří těsně vedle plujícího člunu a buď ho převrhne anebo rozkouše. Na souši se tihle zabijáci pro změnu snaží člověka přirazit k zemi a udupat, anebo ho narazí na blízký strom nebo kámen.

Krokodýli: až 470 lidských obětí ročně

Krokodýli ročně usmrtí asi 470 osob.

Zdroj:

Bigstockphoto

V našich kotlinách nás riziko útočících krokodýlů děsit nemusí. V Africe jde ale o něco, co je prakticky na denním pořádku. Tak třeba africký Mosambik, jedna z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa, je domovem relativně silné populace krokodýlů nilských. Místní ženy perou prádlo v blízkosti krokodýlích čelistí, děti si nedaleko nich hrají. Místní sice tvrdí, že člověku s dobrým srdcem riziko napadení krokodýlem nehrozí, statistiky ale hovoří jinak.

Podle jedné studie napadnou nilští krokodýli každý rok 275 až 745 lidí. Plných 63 % útoků končí smrtí. Ze všech druhů krokodýlů představuje pro člověka reálné riziko jen asi osm. Ostatní druhy jsou buď velmi malé, nebo plaché. Kořist velikosti člověka zajímá krokodýla od délky 2,5 metru. Když si vezmete, že takoví jedinci váží okolo 70 kg, čtyřmetroví pak 300 kg a pětimetroví přibližně 700 kg, pak jistě dospějete k názoru, že přežít takový útok je o obrovském štěstí.

A jak vlastně útok krokodýla vypadá? Rozhodně nejde o nic příjemného. Největším strašákem jsou jistojistě jejich čelisti. Odhaduje se, že mezi svými zuby dokážou vyvinout tlak 200–350 kilogramů na centimetr čtvereční, a jsou tak kandidátem na titul zvířete s nejsilnějším stiskem. Predátor na svou kořist buď číhá ukrytý pod hladinou, nebo v bahně. Když se dostane kořist do bezprostřední blízkosti, prudce vyrazí a na krátkou chvilku dokáže vyvinout rychlost až 70 kilometrů v hodině.

Menší kořist usmrtí stiskem silných čelistí, větší musí stáhnout pod hladinu a utopit. Často se přitom pod vodou začne rychle otáčet kolem své osy. Oběť je tak naprosto dezorientovaná.

Buvoli: až 500 lidských obětí ročně

Buvoli ročně usmrtí na 500 osob

Zdroj:

Bigstockphoto

Buvolům africkým se ne nadarmo přezdívá „černá smrt“. Důvod, proč jim domorodci takhle říkají, spočívá v přibližně 500 lidských obětech ročně. Mnozí turisté o buvolech smýšlí jako o „přerostlých kravách“, tato zvířata jsou ale nesmírně agresivní a nevypočitatelná.

Když k tomu připočteme ještě jejich obrovskou výšku (dospělý buvol může měřit v kohoutku až 1,7 metru), váhu okolo jedné tuny, rychlost v běhu, která dosahuje 55 kilometrů v hodině a jeho obří rohy, které dokážou s přehledem probodnout lidskou lebku „na první dobrou“, jen těžko budete hledat většího zabijáka.

Buvoli mají na svědomí největší počet zmařených životů při střetech s domorodci. Stejně jako člověk, i buvoli mají jen velmi málo přirozených nepřátel. Nejvýznamnějším „buvolím nepřítelem“ je lev. Za určitých okolností dokáže smečka lvů složit oslabený kus, ale zdravému dospělému buvolovi se i lvi raději vyhnou. Důvodem budiž i to, že raněný buvol je většinou schopen pronásledovat a zabít své pronásledovatele.

Sloni: až 500 lidských obětí ročně

Sloni ročně usmrtí až 500 osob.

Zdroj:

Bigstockphoto

Sloni jsou největšími suchozemskými zvířaty. Pokud se od nich držíte dostatečně daleko a nijak nenarušujete jejich osobní prostor, není důvod se těchto obřích kolosů obávat. Pokud ale narušíte jejich teritorium, vyprovokujete je anebo budete ohrožovat část stáda aneb mláďata, můžete se dočkat nepěkné odplaty, která pro vás může být v krajním případě smrtelná.

Podrážděnému slonovi je potřeba klidit se co nejdál z cesty. Slon se totiž dostává do stavu zvaného musth, během kterého se mu až šedesátkrát zvýší hladina testosteronu, a je tak extrémně agresivní. Není se proto čemu divit, že byly zaznamenány případy, kdy slon zabil dospělého nosorožce.

S počtem slonů žijících v Africe (v roce 1970 jich tady žilo kolem 1,3 milionu slonů, dnes jde asi o 450 – 700 tisíc exemplářů) se ale také zmenšil jejich životní prostor. Proto stále častěji dochází ke konfliktům s lidmi. Každý rok je při sloních útocích zabito kolem 500 lidí a číslo prý nestále roste.

Komáři: až 1 000 000 lidských obětí ročně

Komáři přenáší smrtelnou malárii, která ročně zabije miliony lidí.

Zdroj:

Bigstockphoto

Otravný bzučivý hmyz jako takový není pro člověka nebezpečný. Je ale nositelem těch nejnebezpečnějších nemocí a parazitů, které vás mohou usmrtit. Komáři mohou přenášet takové nemoci jako je malárie, žlutá zimnice, horečka dengue a další smrtelné choroby. Ročně komáři usmrtí na 1 000 000 osob (některé zdroje dokonce uvádějí 1 200 000 osob) a dalších 200 000 000 nakazí.

Pokud bychom se vrátili ke zmíněné malárii jakožto onemocnění, které si celosvětově vyžádá nejvíce lidských obětí, pak musíme dodat, že jen v Africe na ni každý den umírá více než 2 000 dětí. Většinou jde navíc o děti, které nedosáhly pěti let věku. Komáři ale nežijí jen v Africe. Najdeme je na všech kontinentech.

Samotnou malárii přenáší výhradně kousnutí samičky komára rodu Anopheles. Mezi příznaky malárie patří horečka, zimnice, bolest kloubů, pocení a křeče. Pokud nejsou včas nasazeny odpovídající léky, postižený brzy upadá do kómatu a umírá. Podle WHO je na světě více než 219 milionů zdokumentovaných malarických případů.  

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2