V pokoji s oprýskaným modrým nátěrem na zdi převaluje vítr písečnou dunu. Sevření pouště je stále silnější a tiše svědčí o tom, že zlaté časy už dávno zmizely v nenasytném živlu.
Na začátku minulého století nebylo v těchto místech ještě vůbec nic – jen žhavá namibská poušť. Jeho historii však přepsal zdánlivě nevýznamný nález. Místní železniční dělník našel v písku blýskavý kamínek. Ukázal jej svému nadřízenému Augustu Stauchovi, kterému ihned došlo, že drží v rukou klíč k bohatství.
V roce 1908 vznikla pouhých 10 kilometrů od přístavního namibského města Lüderitz osada Kolmanskop. Své jméno dostala podle řidiče transportu Johnyho Colemana. Ten musel při pouštní bouři opustit svůj povoz tažený voly, a to právě v místě Kolmanskopu. Původně opuštěná oblast se najednou začala stávat oázou uprostřed pouště. Životadárnou esencí se staly diamanty.
Když krása střídá nádheru. Z Deadvlei vás rozbolí oči
Na místo přicházeli hledači pokladů z širokého okolí. Země vydávala své bohatství ve velkém. Lidem často stačilo plazit se pískem a sbírat drahé kameny po hrstech. Potenciál si velmi rychle uvědomila i německá vláda, jež byla začátkem 20. století koloniálním vládcem jihoafrické Namibie.
Kolmanskop a jeho okolí se záhy stalo zakázanou zónou, jehož plody chtěli Němci sklízet sami pro sebe. V osadě a jejím okolí se usídlilo na 700 rodin dělníků. Bohatství oblasti dalo vzniknout honosným domům v německém stylu, kinu, bazénu, nemocnici... Kolmanskop měl dokonce první rentgen na jižní polokouli.
Zlaté časy ale začaly skomírat už po 1. světové válce. Město postupně chátralo, až bylo roku 1954 definitivně opuštěno. Od té doby domy požírá neúprosná poušť. A tísnivý stav budov se bude jenom zhoršovat.
Do osady se můžete vydat s průvodcem (6 USD, děti 3,5 USD). Pokud chcete amatérsky fotit, nezapomeňte si zařídit a zaplatit povolení (pak je průvodcovská služba v ceně) – stojí 17 USD. Povolení ke komerčnímu fotografování vyjde ještě dráž (asi 500 USD/den).
Kolmanskop je oblíbenou destinací fotografů z celé planety. Světlo soumraku či úsvitu míchá spolu s barevnými zdmi a stěnami bez oken jedinečnou atmosféru snového světa. Dnes už ulicemi města korzují pouze turisté, jeho návštěva ale stojí za to. Kolmanskop ostatně není jedinou zajímavostí v jižním cípu pouště Namib.
Z Lüderitzu vyrážejí do okolí turistické výpravy, při nichž si můžete na džípech osedlat písečné duny. Poušť Sossusvlei je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Namibii. Zvláště láká neutěšená krajina Deadvlei. Řeka Tschauchab, jež tu protékala, vinou změny klimatu nyní proudí jinou oblastí. Zanechala však po sobě mrtvé svědky své přítomnosti. Z oranžového písku a ztvrdlé země ční vysoké pahýly stromů obklopené nejvyššími dunami na světě s průměrnou výškou 350 metrů.
Hitem v poušti Sossusvlei je Duna 45. Číslo označuje 45 kilometrů k nejbližší civilizaci – Sesriem. Nepředstavujte si ale turistickou vesničku s informacemi a večerním domorodým tancem. Máte-li hlad, budete v těchto místech vděční za benzínovou pumpu a to málo, co najdete uvnitř v regálech.
Konec, absolutní vyčerpání. Výstup na nejkrásnější dunu na světě dá pěkně zabrat!
Na jihu Namibie, 450 kilometrů od Kolmanskopu, se do hlubin země propadá Fish River Canyon, který je se svou délkou 160 kilometrů v patách největšímu kaňonu na světě – americkému Grand Canyonu. Řeka Fish River táhnoucí se údolím v četných meandrech nabývá na síle v pozdním létě. Ve zbytku roku však tvoří spíš jezírka propojená malými prameny.
Použité zdroje: