Manarolu najdeme, pokud se ze severoitalského Janova vydáme po pobřeží 100 km na jihovýchod. Staneme v malinkém městečku jen s několika sty obyvateli. Velikostí tedy neoslňuje, to dělá krásou. Krásné je už jen samotné okolí s členitým pobřežím Cinque Terra (součást Italské Riviéry). Hlavní poklad ale najdeme přímo v Manarole.

V noci je pohled na Manarolu ještě působivější.

Zdroj: Bigstock

Městečko, tedy spíše vesnička, se proslavilo zástavbou na vysoké terasovité skále tyčící se nad mořem. To samo by vypadalo nádherně, vše ale umocňuje fakt, že místní obyvatelé fasády svých domků vymalovali pestrými barvami, takže svítí do dáli na širé moře.

Jinak ne příliš významná vesnice se tímto proslavila. Ale zajímavý není jen její vzhled, ale i cesta z ní. Pokud se vydáte do Riomaggiore, půjdete po pobřeží cestou provrtávající útesy na několika místech skalními tunely. Ty lidé vyzdobili spoustou graffiti, mezi nimiž najdete spoustu milostných vzkazů, jmen a iniciál zamilovaných dvojic. Novináři proto začali trase přezdívat Via dell’Amore – cesta lásky. Pojmenování se vžilo a cestě se tak říká dodnes.

Nádherná je už cesta do Manaroly.

Zdroj: Bigstock

Manarola si vzhled domečků uchovala několik staletí – ty první se začaly stavět na skále už ve 12. století. Žádní developeři ani nájezdy turistů malebné město nijak nenarušili, protože bylo několik set let jen velmi obtížně přístupné. I tak se ovšem jeho sláva šířila. Na přelomu 19. a 20. století ho na několika obrazech zvěčnil italský malíř Antonio Discovolo.