Další rarita, která se dostala na seznam Sedmi největších divů Česka (podle čtenářů iDnes) je významná rovnou z několika důvodů. A to nejen svými rozměry, ale také celou řadou bájí, pověstí a legend, které se k ní vážou. Pražský hrad skrývá nejedno tajemství. Některá z nich odhalují následující řádky.
Pražský hrad byl prapůvodně středověkým hradištěm, o jehož budoucí slávě se mohli mnozí jenom dohadovat. Podle historických zdrojů byla ostrožna Pražského hradu osídlena již v období neolitu. Původní hradiště začalo dostávat podobu hradu v roce 1135, kdy zde vládl kníže Soběslav I. Jeho snahu o vybudování honosného hradu podpořil král Přemysl Otakar II. – jeden z nejváženějších panovníků své doby. V prvních letech vlády se zaměřil na zdokonalování opevnění, zejména na té nejcitlivější západní straně, kde byly rozšířeny příkopy, a vchod v Černé věži na východě zrušil. Nechal přestavět královský palác pro potřeby reprezentace a bydlení.
Přestavby hradu probíhaly také v gotickém období. Už ve 30. letech 14. století začala nákladná přestavba královského paláce podle vzoru francouzských paláců. Tehdy bylo přestavěno románské patro a palác byl rozšířen arkádami směrem do hradu, které tak umožnily vybudování dalšího rozměrného reprezentačního patra. Není náhodou, že se v tomto patře nacházel tzv. Velký sál, který byl předchůdcem sálu Vladislavského. V roce 1344 položil tehdy ještě kralevic a markrabě Karel IV. s dlouholetým přítelem Arnoštem z Pardubic a se svým otcem – králem Janem Lucemburským, základní kámen katedrály sv. Víta. Katedrála byla dokončena za prezidenta T.G. Masaryka a arcibiskupa pražského Františka Kordače, kdy byla slavnostně otevřena ke Svatováclavskému miléniu 28. září 1929.
Za vlády Jagellonců, konkrétně tedy Vladislava Jagellonského, byl na hrad povolán architekt Benedikt Ried, který záhy postavil úplně novou severní hradbu se třemi obrannými věžemi. Tato nová hradba rozšířila hrad o několik metrů směrem k Jelenímu příkopu, čímž vznikl prostor mezi starou románskou a novou pozdně gotickou hradební zdí, ve kterém později na východní straně hradu vznikla proslulá Zlatá ulička. Velkých a nákladných přestaveb se dočkal také královský palác. Při přestavbách se poprvé v českých zemích uplatnila renesance, a to v portálech a oknech sálu. V letech 1508-1510 přibylo královskému paláci nové jižní křídlo, které bylo primárně určené k obytným účelům. Pojmenováno bylo jako křídlo Ludvíkovo.
Vladislav Jagellonský se také pokusil dostavět Katedrálu sv. Víta. Nechal opravit Svatováclavskou kapli, která byla nově vymalována Mistrem Litoměřického oltáře, a zahájil stavbu Severní věže katedrály, která měla vyvažovat parléřovskou Jižní věž. Bohužel mu v průběhu stavby došly finance a stavební práce tak musely být pozastaveny.
Za vlády Habsburků, konkrétně tedy Ferdinanda I. Habsburského, který zde pobýval poměrně často se svou ženou, se hrad dočkal zdařilé přestavby v duchu renesance. Některé prostory plnily účel reprezentativní a na svou dobu také velmi moderní královské rezidence. Ferdinand založil roku 1534 na severním předpolí hradu Královskou zahradu, jednu z prvních renesančních zahrad na sever od Alp. V zahradě byly, mimo jiné, pěstovány i exotické rostliny a ovoce. Zajímavostí zůstává, že v zahradě rostly jako první v Evropě tulipány.
Bohužel hrad v roce 1541 zachvátil ničivý požár, který zničil kapli Všech svatých a poškodil také Starý královský palác, jehož pozdně gotická stanová střecha lehla popelem stejně jako Křídlo zemských desek se sněmovnou. Požár zničil také samotné desky a poškodil katedrálu. Během následujících let tak probíhalo odstraňování škod, které oheň napáchal. Jižní věž katedrály sv. Víta dostala nový ochoz a střechu, pro věž byly Tomášem Jarošem odlity nové zvony (včetně největšího zvonu Zikmund) a katedrála byla uzavřena novou renesanční kruchtou podle návrhu Bonifáce Wohlmuta. Vybudován zde byl také přepychový renesanční palác pánů z Pernštejna a ještě přepychovější palác Rožmberků.
Rudolf II. nastoupil na český trůn roku 1576 a v roce 1583 si zvolil Pražský hrad jako svou hlavní trvalou rezidenci. Císařský dvůr se tak přesunul do Prahy, což mělo velký vliv na další stavební úpravy. Na hradě začalo období největších stavebních úprav v dějinách. Během nich vzniklo dnešní II. nádvoří s přiléhajícími budovami. Vybudován zde byl také tzv. letní palác pro potřeby ubytování císaře. Některé nově vybudované stavby se staly základem dnešních reprezentačních prostor hradu.
V Královské zahradě byl vybudován Lví dvůr pro exotickou zvěř a do Jeleního příkopu vysazeni jeleni, kteří mu dali své typické jméno. Za Rudolfovy vlády vznikla také slavná Zlatá ulička. Ta však neměla nic společného s tím, jak ji známe v dnešní době. Tehdy šlo o obvyklou parazitní chudinskou zástavbu. Po smrti Rudolfa II. roku 1612 Pražský hrad přestal být hlavní a trvalou rezidencí panovníka a už se jí také nikdy nestal. Jeho význam byl však i nadále veliký. Útočiště poskytl třeba protestantskému králi Fridrichu Falckému, který ale nechtěl mít v katedrále žádné modlářské předměty, proto ji nechal vyplenit. Po porážce Fridricha Falckého v bitvě na Bílé hoře katedrála postupně dostávala nové vybavení, první kus - kalvárii - věnoval sám císař Ferdinand II.
V roce 1648 vtrhli na hrad Švédové a poničili jeho vnitřní vybavení. Ukradli také většinu rudolfinských sbírek. Po této události se pak královská rodina snažila o okamžité obnovení rozkradených sbírek. Do roku 1652 tedy vznikla nová obrazárna tvořená zachráněnými rudolfinskými obrazy a nově přikoupenou bývalou Buckinghamovou sbírkou. Co se týče nových dostaveb Pražského hradu, ty se týkaly zejména Jeleního příkopu. Nedaleko něj vzniklo divadlo Comedihaus a v letech 1694-1695 zde pak byla dostavěna monumentální jízdárna.
Vláda Marie Terezie byla poznamenána válkami, které se přímo dotýkaly Pražského hradu. Hrad obléhali Francouzi i Prusové. V letech 1755-1775 pak proběhla obrovská přestavba západní části hradního areálu, při níž dostal Nový královský palác svou dnešní jednotnou fasádu, a úplně nově vzniklo čestné nádvoří. Za vlády habsbursko-lotrinské dynastie by zrušen Klášter sv. Jiřího a namísto něj zde vyrostly kasárny. V letech 1865 až 1868 byl do dnešní podoby upraven Španělský sál a Rudolfova galerie v Novém královském paláci. 1. října 1873 byl kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem položen základní kámen k dostavbě západní části katedrály svatého Víta.
Po vzniku První československé republiky bylo nutno hrad upravit k jeho novým funkcím. Stala se z něj totiž prezidentská rezidence, kterou vůbec jako první obýval prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Kromě prostor hradu byla přestavěna také hradní zahrada. Dnešní budovy Pražského hradu zastupují prakticky všechny architektonické styly 2. tisíciletí. Mezi nejvýznamnější a nejnavštěvovanější patří Starý královský palác, Bazilika sv. Jiří, Ústav šlechtičen, Zlatá ulička s věží Daliborkou, Obrazárna Pražského hradu, Prašná věž nebo Svatováclavská vinice.
S Pražským hradem a jeho okolí je spjato mnoho bájí a legend: