Všechno to začalo vcelku nevinně. Jednoho dne podmořské zemské desky v Rudém moři a v Adenském zálivu vrazily do Východoafrického zlomu a odrazem odskočily zpět.
Vznikla tak Danakilská proláklina. Její hloubka činí 155 metrů pod úrovní hladiny moře. Na tom by samozřejmě nebylo nic extra zajímavého, pokud by se na rozdíl od některých ostatních proláklin naplnila vodou. „Naše“ Danakilská proláklina ale vzdorovala. Ovšem ne na dlouho.
V legendách kočovného kmene Afarů, kteří Danakil obývají, byla některá místa prolákliny pokládána za vstup do podzemí. Legendy tvrdí, že touto branou je nejjižnější kráter sopky Erta Ale, která je součástí Danakilu. Sopka je stále činná. V roce 2012 dokonce napáchala velké škody. Během jedné z erupcí usmrtila několik turistů a vědců, kteří kempovali nedaleko lávových jezer. Naposledy byla činná v roce 2014, kdy si ale s sebou nevzala žádný lidský život.
Lávová jezírka, která najdete v bezprostřední blízkosti sopky Erta Ale se nachází ještě na dalších čtyřech místech světa. Ani o jedno víc! Jezírka tady vznikla v roce 1906. Obdivovat je každoročně jezdí statisíce turistů z celého světa. Zábava je to opravdu adrenalinová, nikdo totiž neví, kdy o sobě dá sopka Erta Ale znovu vědět.
Součástí Danakilské prolákliny je také jezero Dallol. Jeho průměrná roční teplota činí 35 °C. A to i přesto, že jde o jedno z nejníže položených míst na světě. Některé zdroje uvádí, že je 116 metrů pod úrovní moře, jiné se přiklánějí ke 133 metrům. Jakmile se ale do okolí jezera a stejnojmenné sopky dostanete, na čísla si stejně nevzpomenete. Uchvátí vás totiž pestrobarevná krajina, které dominuje oranžová, červená, bílá, žlutá i černá.
Až do roku 1926, kdy došlo k výbuchu stejnojmenné sopky, vypadalo okolí jezera zcela obyčejně. Poté se stalo pestrobarevnou krajinou, která tahá za oči. Ačkoli jde o překrásnou podívanou, jde o nesmírně nehostinnou a pochmurnou krajinu. Kdo by to byl řekl, že zde bydlí lidé? Kmen Afarů se tady stěhuje vždycky na osm měsíců v roce, kdy nejsou teploty tak vysoké.
Sopka Afary zásobuje solí, kterou dále zpracovávají a prodávají. Kromě toho se živí také pastevectvím. To vše v neustálém strachu o svůj vlastní život i životy ostatních. Pro nás naprosto nepředstavitelné, pro ně denní chléb. Odměnou jim budiž pohled na jedinečnou hříčku přírody, kterou my ostatní můžete obdivovat pouze z pohlednic a profesionálních fotografií.