Na světě najdete hned devět hor vyšších než Annapurna, ale těžko budete hledat nebezpečnější a vražednější vrchol. V poměru pokusů o zdolání a smrtelných úrazů je Annapurna v posledních letech mezi velehorami absolutní jednička.
Od roku 2012 klesá poměr tragicky zesnulých horolezců ke všem, kdo se Annapurnu pokoušejí zdolat, pod 30 %. Číslo udržují na neuvěřitelné hodnotě nehody podobné těm z října 2014. Tehdy během sněžných bouří a lavin během několika dní zemřelo na hoře 43 lidí. Větší katastrofu v dějinách Nepálu nepamatují.
Není divu, že ze všech osmitisícovek se ji pokouší zdolat nejméně horolezců. Zatímco na vrchol o 757 m vyššího Mount Everestu se dostalo už 6 000 lidí, na Annapurně jich nestanulo ani 200.
Annapurna měří celkem 8 091 m a v pořadí nejvyšších hor světa je desátá. Co do rizik, které provázejí výstup na ni, patří do absolutní špičky. Z jakého důvodu? Jde o souhru několika okolností. Počasí se zde mění opravdu rychle, na trase nahoru se navíc nachází několik extrémně složitých úseků, závěrečná pasáž pod vrcholem je nekonečně dlouhá.
Do čela pořadí nebezpečnosti (počet úmrtí k počtu pokusů o výstup) ji katapultovalo několik velkých tragédií. Před zmíněnou katastrofou z roku 2014 kralovala žebříčku neméně obtížně zdolatelná Kančendženga (8586 m), nijak povzbudivé statistiky nemá ani K2 – přibližně 12 % lidí, kteří stanuli na jejím vrcholu, se nevrátilo zpět.
Do seznamu obětí Annapurny patří i dva čeští horolezci. V říjnu 1988 nezvládl sestup Jiří Pelikán, v dubnu 2009 zarmoutila veřejnost zpráva o smrti Martina Minaříka. Annapurna měla být jeho osmou dobytou osmitisícovkou. Přemohlo ho ovšem extrémně špatné počasí. Především velmi silný vítr a těžké omrzliny mu znemožnily sestup do tábora.
Potíže s omrzlinami při sestupu řešil v roce 2012 i Radek Jaroš, pokořitel všech 14 osmitisícovek. Dolů se dostal s pomocí vrtulníku, následně mu lékaři amputovali většinu prstů na nohou. Hory jsou zkrátka kruté, Annapurna obzvlášť.