Přirozený val na okraji německé a polské nížiny měří 35 kilometrů. Nádherná sedla, majestátné hory i malebné doly jsou nejen krásné na pohled, ale taky zajímavé z geologického hlediska a rovněž jsou bohaté na faunu a flóru. K nápadu na ochranu zdejší přírody vedly osvícené dělníky přírodní katastrofy a devastace přirozeného prostředí hor už dávno před tím, než skutečně došlo k založení národního parku.

To se stalo téměř až po půl století od prvních nápadů. V 50. letech odstartovaly první skutečné snahy a v roce 1963, konkrétně 18. května, byl KrNaP konečně vyhlášen. Poláci si na druhé straně hor trochu víc pospíšili, jejich národní park vznikl v roce 1959 a taky ukrývá nejeden poklad.

Data, která hrála důležitou roli

Kromě roku 1963, kdy Krkonošský národní park vznikl a jeho správa se usídlila ve Vrchlabí, jsou tu i další milníky, které stojí za zmínku. Tak třeba:

• V roce 1967 vznikla první naučná stezka parku. Konkrétně to bylo v Obřím dole.
• V roce 1984 byly Krkonoše na shromáždění IUNC v Madridu zařazeny mezi 12 nejohroženějších národních parků na světě.
• O dva roky později vzniklo ochranné pásmo o rozloze 18 400 hektarů.
• V roce 1989 ministerstvo kultury zakázalo výstavbu České boudy na Sněžce.
• V roce 1991 znovu vznikl KrNaP a ihned byl rozčleněn do tří zón.
• Rok na to se Krkonoše zapsaly do sítě biosférických rezervací pod ochranou UNESCO a začal několikaletý projekt obnovy poškozených lesů, kterou měli na starosti i Holanďané.
• V roce 1997 byl dokončen chodník přes Úpské rašeliniště. Přes něj se prošel (a projde) každý, kdo zamíří ze Sněžky na Luční boudu.

Lanovka na Sněžku – nejznámější dráha Krkonoš

Vydupat na Sněžku Obřím dolem, přes Růžovou horu, od Luční boudy, od Pomezních bud nebo z polské strany, to je snad povinnost každého Čecha. Každý Čech se ale taky rád sveze na nejvyšší horu lanovkou z Pece pod Sněžkou.

Luční bouda poskytuje přístřeší turistům už 300 let. Po požáru v roce 1938 ji pro své potřeby rekonstruovala i německá armáda.

Zdroj: Bigstockphoto

Tu první tady postavili už v roce 1949. Lehce hrůzu nahánějící dvousedačka jezdící „bokem“ vydržela až roku 2011, kdy byla zahájena její rekonstrukce. Nahradila ji moderní kabinová lanovka s prosklením a čtyřmi místy, která byla uvedena do provozu v roce 2013. Celkem stála 230 miliónů korun.

Obdivuhodná dvousedačka, která sloužila něco málo přes 60 let, se pohybovala rychlostí 2,5 m/s, ta dnešní to zvládá rychlostí 5 m/s.

Jak se Krkonoše utvářely a čím jsou u nás výjimečné

Krkonoše jsou s Králickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem součástí tzv. Vysokých Sudet. Právě tak označujeme horský masiv, který navazuje na prvohorní středoevropské hory. Právě do prvohor, ba ještě do starohor spadají počátky našeho nejvyššího pohoří. Nejprve dlouze vznikal masiv, který v druhohorách zvětrával, ve třetihorách prošel alpínským zvrásněním a ve čtvrtohorách ještě zaledněním. Pak už byly Krkonoše kompletní.

Za posledních tisíc let se na vzhledu a proměnách hor podílí samozřejmě především člověk. Ten začal hory dobývat už během 12. století, postupem času z nich chtěl pořádně vytěžit. Díky těžbě železných, měděných, arzenových a stříbrných rud se tu lidé začali usazovat, takže vznikaly malé obce.

Nikoho nepřekvapí, že nejnavštěvovanějším místem v Krkonoších je Sněžka.

Zdroj: Bigstockphoto

První turisté se tady začali objevovat už v 17. století, ale k opravdovému rozmachu turismu došlo až na přelomu 19. a 20. století. Tím docházelo k poškozování krajiny. A dál už to známe – lidé ji chtěli začít chránit a udržet.

Do Krkonoš nejen za zimními sporty

Zatímco dnes si spojíme hory hlavně se zimními sporty, to první, co se v Krkonoších začalo pěstovat, byla pochopitelně pěší turistika, i když z počátku bychom to nazvali spíše prozkoumáváním terénu. Později se k ní ono lyžování přidalo a dnes už se tu po značených cyklostezkách projedeme i na kole.

Turistických tras je v Krkonoších neuvěřitelných sedm stovek kilometrů. Vedou napříč všemi zónami a ukazují hory v celé jejich kráse. Kromě klasických turistických značek je pro ně typické i tyčové značení a taky „němé“ plechové značky se symboly obcí a konkrétních míst.

Na své si tu přijdou i hendikepovaní. Právě pro ně zaměstnanci KrNAPu vytipovali 10 nejpřístupnějších tras, jako je například ta do Obřího dolu z Pece pod Sněžkou nebo z Harrachova kolem Mumlavského vodopádu na Krakonošovu snídani.

Když jsme ale byli u toho lyžování, tomu se tu daří. Nejenže se tu běžkuje jako o závod, taky je tu spousta lyžařských středisek, které vábí Čechy i cizince. Jde třeba o Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Rokytnici nad Jizerou a Harrachov i další menší střediska.

Místa, která turisté milují

Krkonoše jsou na naše poměry docela rozlehlé a nádherných míst je v nich nepočítaně. Tady jsou ta, která turisté vyhledávají nejčastěji.

Asi nikoho nepřekvapí, že nejnavštěvovanějším místem je nejvyšší česká hora Sněžka. Hned za ní je Pramen Labe, Úpské rašeliniště, Obří důl, Kozí hřbety, Mumlavské vodopády, Sněžné jámy, Luční bouda a Studniční hora, Zlaté návrší s mohylou Hanče a Vrbaty nebo okolí Černé hory včetně Černohorského rašeliniště.

Vyrostla tu i Stezka korunami stromů

Po tom, co se ukázalo, že Stezka korunami stromů u Lipna sklízí úspěch, vznikla velmi podobná i v Janských Lázních. Otevřena byla v létě 2017. Vysoká je 23 metrů a nabízí nádherný rozhled po kraji. Dostanou se na ni i vozíčkáři. Akčnější návštěvníci ocení sjezd dolů na suchém tobogánu.

Pozor, už teď pro vás připravujeme tipy na nejhezčí krkonošské turistické trasy. Tak si je nenechte ujít!