Není proto divu, že i nejposvátnější šintoistické místo, Velká svatyně v Ise, leží ukryto v prastarém cedrovém lese, který kolem dokola obklopují vysoké hory a vodopády. Nedaleký mořský záliv pak dokončuje dokonalou kulisu místu, jehož přírodní energie chrání císařský rod již po více než patnáct století.

Nejrůznější posvátná místa a náboženská centra po celém světě přilákají každoročně milióny věřících i turistů, kteří touží na vlastní oči spatřit jejich krásu a bohatství a dosáhnout vnitřního osvícení. Nejinak je tomu i v případě Velké svatyně Ise, kterou každým rokem navštíví více než 14 milionů Japonců. A to přitom nikdo z návštěvníků nespatří cíl své cesty – vnitřní část svatyně, která je zasvěcena bohyni slunce Amaterasu je veřejnosti nepřístupná! Setkání s bohyní je výsadou pouze několika málo vyvolených kněží a členů císařské rodiny.

Komplex svatyní v Ise.

Zdroj:

CKGo2

Obyčejným smrtelníkům vstup zakázán

Velká svatyně Ise se nachází na jihu ostrova Honšú v prefektuře Mie nedaleko stejnojmenného města Ise. Navzdory svému názvu se nejedná o jednu svatyni, nýbrž jde o komplex více než 120 svatostánků, které během staletí vyrostly kolem dvou nejstarších částí, jež jsou mezi sebou propojeny zhruba 6 kilometrů dlouhou poutní cestou. Vnější svatyně zvaná Gekú, která je volně přístupná všem poutníkům, pochází z 5. století a je zasvěcena božstvu Tojouke no Ómikami (božstvo jídla, oblečení a bydlení). Naopak ve Vnitřní svatyni, která je ze 4. století, sídlí ochránkyně císařského dvora a potažmo celého Japonska, bohyně slunce Amaterasu Ómikami.

Vstup do Vnitřní svatyně, jež je považována za „duchovní domov Japonska“ je od okolního světa oddělen mostem přes řeku Isuzu a čtyřmi řadami vysokých dřevěných plotů. Opatrnosti není nazbyt, kromě samotné bohyně slunce Vnitřní svatyně údajně ukrývá i jeden z korunovačních klenotů – prastaré bronzové zrcadlo, které údajně prvnímu císaři věnovali sami bohové. Jestli je tomu opravdu tak, ovšem dodnes nedokážeme říct. Kromě panovníka a několika nejvyšších kněží tento vzácný klenot nikdo nikdy nespatřil.

Mikimoto.

Zdroj:

CK Go2

Koloběh života

Tajemstvími je obestřena i stavba celé svatyně Ise. Od roku 690 se totiž obě hlavní budovy kvůli dnes již zapomenuté šintoistické tradici každých dvacet let zboří a opět postaví na volném prostranství sousedícím s budovami. Obnova dřevěných chrámů trvá vždy 8 let a k jejich stavbě je použito pouze tradičních technik a materiálů. Zapomeňte tedy na motorové pily a hřebíky!

Jakmile je vybudována do detailu přesná replika původní stavby, následuje složitý šintoistický obřad, při němž se duch bohyně opět navrací do svatyně. Součásti původní budovy jsou poté rozděleny mezi přidružené svatyně po celém Japonsku a celý koloběh života, smrti a znovuzrození přírody je dokončen. Naposledy byly hlavní budovy obou svatyň přestavěny v roce 2013, což z nich činí 62. kopii původních staveb.

Východní myšlení

Návštěva Ise je především hlubokým niterným zážitkem, který dokonale ilustruje rozdíl mezi západním a východním způsobem myšlení. Západní svatostánky nás ohromují svým bohatstvím a velkolepostí, před níž si člověk připadá „male a bezvýznamně“. Do svatyně Ise ovšem člověk přichází, aby naslouchal svým pocitům, vnímal přírodu kolem sebe, stal se její součástí a rozjímal. V současnosti je čas, který strávíme sami se svou duší bez zbytečného rozptylování vnějšími vlivy cennější než kdy dříve.