V oblasti nedaleko Pekingu měl být největší zábavní park v Asii, místo toho na jeho místě stojí komicky působící základní betonové stavby. Podobně dopadlo například nejedno moderní město, které Číňané s velkou pompou vystavěli, ale málokdo se do něj nastěhoval.
Města duchů se přezdívá sídlům, v nichž kdysi někdo žil nebo měl žít, ale dnes se po nich prohánějí pouze krysy a také, pokud na ně věříte, duchové. Podobné zástavby najdeme všude na světě, dnes se zaměříme na Čínu. Nezůstaneme ale jen u měst, podíváme se třeba i na chátrající zábavní park nebo na olympijský stadion, který nevzkvétá tak, jak se ještě nedávno zdálo (viz sloupec vpravo).
Velkolepý tematický park podobný těm americkým měl vyrůst u vesnice Chenzhuang. Stavbu nicméně provázely potíže především se spory o vlastnictví půdy, a tak v roce 1998 došlo k jejímu zastavení. Zábavychtiví Číňané si tak nadále musí vystačit se Shijingshanem, podobným zábavním parkem na hlavní trase pekingského metra. V jeho útrobách se lze setkat třeba s postavami z kreslených seriálů Bugs Bunny, Shrek nebo Hello Kitty.
Chenzhuang leží necelých dvě stě kilometrů od hlavního města, což v čínském měřítku znamená vlastně za humny Pekingu, stačí jen projet jedním kantonem. Ale vlastně proč odjíždět z turisticky atraktivního Pekingu do takového města duchů, že? Dnes už tam jsou k vidění jen trosky, nad nimiž všichni zlomili hůl. Investor se ještě roku 2008 pokoušel myšlenku zábavního parku Wonderland ještě vzkřísit, avšak znovu narazil na odpor ze strany vlastníků pozemků. Rozestavěné, v mnoha případech již téměř zcela dokončené domečky a atrakce tak leží ladem a místo dětem slouží tamním hlodavcům.
Klid je v Číně nejen ve městech duchů, ale i v Tibetu:
Víte, kde mají největší nákupní centrum světa? Ano, tam, kde je největší zákaznický potenciál, tedy v Číně, konkrétně v provincii Kuan-tung. Obchodníci se trumfují při zviditelňování svých nabídek a slev, zákazníci vykřikují, že za tuhle cenu tedy rozhodně nic nekoupí, děti brečí, když je maminka omámená pohledem do výlohy klenotnictví omylem zapomene o pár metrů dál, hůlky v restauracích ťukají o misky, tak přesně to v největší nákupní zóně světa nevypadá, je tam totiž velké ticho. Co se stalo?
Narozdíl od výše zmíněného zábavního parku se podařilo New South China Mall dokončit, a dokonce i otevřít, ovšem právě v době, kdy i na jednu z nejsilnějších ekonomik světa dolehla hospodářská krize. Ačkoliv tedy prostorů pro obchody vzniklo dost, málokdo se do nich vydal nakupovat. Obsazenost obrovského prostoru pro více než dvě stovky obchodů a asi sedmdesát tisíc návštěvníků denně činí něco kolem jednoho procenta.
Většina fungujících obchodů se soustřeďuje u vchodu do centra, takže impozantní prostory napodobující vzhled benátského Náměstí svatého Marka nebo malebných čtvrtí San Francisca zůstávají oku návštěvníka zcela skryta.
Nejen nákupní centra a zábavní parky, tedy místa, která v krizi logicky mohou živořit, se dostávají do problémů. Neobydlené jsou i obytné domy, ačkoliv někomu patří. Čínské energetické závody před třemi lety zjistily, že asi šedesát pět miliónů domů a bytů mělo po celý rok nulový odběr. Z jaké příčiny?
Na vině je strategie bohatší části čínské populace. Ta skupuje nemovitosti v atraktivních nových městech a čtvrtích pro své potomky nebo jako finanční investici. V získaných bytech potom nikdo nebydlí. Pokud se stejnou taktikou řídí také sousedi, vznikají oblasti, kde chybí jen, aby se přes cestu převalil pověstný chuchvalec slámy proslavený v amerických westernech jako známka opuštěnosti.
Do prázdných bytů by se vešly přibližně dvě stovky miliónů obyvatel (ano, čtete dobře). Místo toho jsou ulice prázdné a živnostníci skomírají. Děje se tak především v okrajových nových částech obřích měst jako Šanghaj, Peking či Hongkong, ale i v celých městech, například v Ordosu.
Pokud se teď bojíte jet do Číny, aby vás neuchvátil zlý duch, nemusíte mít obavy, jde o pouhé pojmenování, které by vás od poznávání tak rozmanité a exotické země nemělo odradit.
#facebook#