Říká se mu sice „rumburské Stonehenge“, přesto se však nachází v katastru obce Staré Křečany a Stonehenge vůbec napodobovat nemá. Turistům tady dělá radost taky vyhlášená tradiční restaurace nebo patnáctimetrová rozhledna. Vítejte na hoře Dymník.
Nacházíme se ve Šluknovském výběžku. Dymník, jeden z vrcholů Šluknovské pahorkatiny, který ční nad Rumburkem, znají především turisté, před nimiž se z rozhledny otevírá pohled na celou pahorkatinu i na Lužické hory, a milovníci fotbalgolfu, pro který tu před lety vzniklo hřiště.
Ale snad každý, kdo se tu ocitne, ať už na výletě, na procházce, na hře nebo v restauraci, užasne nad shlukem kamenů, který tu už taky roky existuje. Žulové obelisky tu nestojí jen tak náhodně. Vytvářejí dokonalé dílo s odkazem k minulosti i budoucnosti. Je zkrátka nadčasové.
Kamenný strom života vznikl na základě důsledných propočtů, přičemž původ geometrie, kterou dodržuje, pochází z dobu kolem roku 1 000 př. n. l. a vesměs shrnuje tehdejší poznatky z astronomie. Protože tehdy lidé chápali vesmírný jako dokonalý božský plán, není divu, že symbolika, která se odráží v tomto díle, ladí se symbolikou starého Řecka, Egypta i dalších kultur a vědění. A tyto poznatky se, mimo jiné, přenesly i do moderních západních náboženství, konkrétně do judaismu a křesťanství.
Před samotnou stavbu došlo k výpočtu jednotky, kterou označujeme jako katedrální loket. Ten v případě kamenného stromu na Dymníku činí 0,701 metru. „Krajní“ vertikální osy kruhu jsou od sebe vzdálené 29,4 metru.
Nejde jen o estetiku s ideou, že rozmístěné kameny nadchnou každého. Rozhodně nejde ani o touhu napodobit slavné Stonehenge. Dvanáct kamenů po obvodu symbolizuje 12 znamení zvěrokruhu. Od východu proti směru hodinových ručiček tak stojí kámen Ryby, Berana a dalších.
Mezi kameny se vinou chodníky, které jako by byly nekonečné. Chodník z narůžovělé žuly spojuje ohnivá a vodní znamení, chodník z modrošedé žuly zase znamení vzdušná a zemní. Vytvářejí tak rovnováhu kladu a záporu, úžasnou harmonii. Chodníky se kříží ve 30 bodech, čímž vzniká labyrint s 42 průsečíky, 72 úsečkami a 24 rovnostrannými trojúhelníky.
Další kameny najdeme v místech 10 vnitřních průsečíků. Chodníky představují proudění energií a průsečíky mají symbolizovat uzly, ve kterých se energie hromadí.
Prvkem, který bychom neměli opomenout, jsou sefiroty. Jde o číslice, kterými jsou označeny právě vnitřní kameny na průsečících. Mají dokonce svá jména, od západu k východu jde o Základ (X.), Krásu (VII.), Poznání (IV.) a Korunu. Nalevo pak můžeme najít Záři (IX.), Spravedlnost (VI.) a Rozumnost (III.) a vpravo Vítězství (VIII.), Milosrdenství (V.) a Moudrost (II). Číslo X má velkou váhu především pro kabalu, židovskou mystiku, která ho vnímá jako číslo čísel.
Šluknovsko bylo odjakživa poměrně divokým krajem. Nejen proto, že Dymník byl původně sopka a servítky si vůči svému okolí úplně nebral, ale taky pro neustálé střety Čechů a Němců, katolíků a protestantů, zabrané a vrácené Sudety, zmařené životy a krev… Právě tohle má být místo, kde se každý může zastavit a zamyslet se nad svou lidskou podstatou. Tu máme totiž všichni stejnou, nehledě na národnost, vyznání nebo smýšlení.
Ať už jste místní, nebo přijedete ke kamennému stromu života na Dymníku z daleka, vždycky na něm ulpí váš pohled a vždycky pocítíte aspoň špetku posvátné úcty k celému univerzu. I pro svou nepřízemní podstatu je místo oblíbené pro konání svatebních obřadů, nebo pro následné focení při svatebních hostinách, které se ve zdejší restauraci často konají.