To, že jaro klepe na dveře, nepoznáte v osmitisícovém čínském městečku Dongyang podle cvrlikajících ptáčků nebo stromů s nalitými pupeny. Tady je jaro cítit ve vzduchu.
A to doslova. Ale úplně jinak než třeba u nás. Pod obřími kotly se začíná vařit a vzduch na ulicích naplňuje zápach močoviny. Mladí chlapci vybíhají ze škol s kbelíky, aby do kotlů přilili vlastní moč. Ze školy dokonce dostanou volno. To jen pro to, aby pouliční kuchaři dostali svoji životadárnou tekutinu.
Děje se tak již stovky let. A nic na téhle tradici nezměnily odsudky moderní vědy, ani hygienické ohledy nebo kulturní pokrok. Specialitu, které se říká Tong Zi Dan (či anglicky Virgin Boy Eggs), místní milují. A neváhají kvůli tomu narušit výuku ani vlastní zažívání.
Přečtěte si také:
Zápisky z Číny – 1. díl: přijet s despektem, odjet se spadlou bradou a úsměvem na tváři
Zápisky z Číny – 2. díl: všude pod kontrolou, efektní kontrasty a neustále před objektivem
Když přijde ten správný čas, začnou (po domluvě s vyučujícími) školy v osmitisícovém Dongyangu obcházet pouliční prodejci s kbelíky. Ti v tuhle chvíli nic neprodávají, ba naopak! Od mladých mužů vyžadují, aby si ulevili. Do kbelíků, s nimiž záhy vyrazí ke svým stánkům, které již mají na ulici připravené.
Zatímco některé školy prodejci sami aktivně obchází, jiným na chlapecké toalety „instalují“ hezkou řádku kbelíků a lavorů, do kterých sbírají moč chlapců navštěvujících první stupeň základní školy. Sesbíraná moč musí být pouze od žáků mladších 10 let. Jedině oni prý produkují moč, která je „mladá a pubertálními hormony nezkažená“.
Na ulicích Dongyangu začíná být rušno. Každý z kuchařů, kteří si sem přivezli svůj stánek nebo alespoň vozíček, totiž netrpělivě čeká na „svou dávku“. Ten, ke komu se kyblík s chlapeckou močí dostane nejdříve, bude mít obrovskou konkurenční výhodu a šanci utržit co možná nejvíce jüanů. Jedno vejce vařené v moči desetiletých chlapců přitom prodávají zhruba za pětikorunu.
Ale zpátky k samotné úpravě vajec. Do hrnce, který je zpravidla 20litrový, prodejci opatrně naskládají syrová slepičí vejce a zalijí je připravenou močí. Poprvé se vejce vaří něco okolo hodiny. Poté se obsah hrnce slije, skořápka vajec se pomačká a do hrnce se nalije „čerstvá“ várka moči. Celá doba varu čítá okolo 3 hodin.
Extrémní kuchyně: Vařené jačí penisy jsou prý zárukou „síly skryté v hrnci“
Ulicí se šíří sirný zápach močoviny. Budoucím zákazníkům, kteří okolo jednotlivých stánků už netrpělivě přešlapují, se ale sbíhají sliny. Vejce prý není potřeba nijak dochucovat. Moč vykoná své. Chuť vajíčka nasáklého močovinou dle našeho názoru není nic, o co by měl člověk stát. Místní ale tuhle specialitu zbožňují!
Tvrdí také, že správně připravené vejce má mít bílek barvy světlého jantaru, zatímco střed žloutku by měl být lehce bronzově nahnědlý. Ti, kteří se přílišného (pře)vaření obávají, sami školy navštěvují a moč si odnášejí domů, kde vejce připravují podle tradičních receptů.
Extrémní kuchyně: Jihokorejská pochoutka vypadá jako pánské přirození a konzumuje se zaživa
Podle místních by prý měl každý zkonzumovat minimálně jedno vejce ročně. Tong Zi Dan má údajně napomáhat napravení krevního oběhu, snižování výchylek tlaku a sloužit jako prevence infarktu. Navíc v těle posiluje „yin“ konzumenta a snižuje vnitřní teplo jednotlivce.
O skutečném efektu se ale odborníci přou. Samotná moč totiž v podstatě neobsahuje žádné látky prospívající lidskému zdraví. Pro konzumaci takto upravených vajec tedy není žádný důvod, přičemž konzumenti musí počítat s řadou hygienických rizik.
Obyvatelé Dongyangu si nicméně tuhle tradici nenechají vzít, o čemž informuje i zpráva z roku 2008, která říká, že specialita Tong Zi Dan se stala součástí nehmotného kulturního dědictví města. Nám tedy nezbývá nic jiného než popřát dobrou chuť a pevné svěrače.
Použité zdroje: