Peking je nejen hlavním městem nejlidnatějšího státu světa – Číny, ale i fascinujícím koktejlem dávné císařské tradice, komunistického režimu a moderního západního způsobu života. Pojďte s námi navštívit jednu z nejlidnatějších a nejsvéráznějších světových metropolí!
Se svými 44 hektary, 880 metry na délku a 500 metry na šířku je náměstí Nebeského klidu největším náměstím na naší planetě. Pro představu – má zhruba stejnou rozlohu jako papežský ministát Vatikán. Rozkládá se jen několik kroků od Zakázaného města a je považováno nejen za centrum Pekingu, ale zároveň i za středobod celé Číny. Své jméno získalo podle brány Nebeského klidu, která ho odděluje právě od Zakázaného města.
Rozhodně to ale není jediná brána, kterou na něm můžete spatřit – na druhém konci se tyčí brána Správného světla. Uprostřed dříve stávala ještě Velká brána, ale tu nechal v padesátých letech zbourat „velký vůdce“ Mao Ce-tung. Ten i dnes shlíží na dění na náměstí ze své podobizny na bráně Nebeského klidu – právě z té v roce 1949 vyhlásil Čínskou lidovou republiku.
Celé náměstí je jen ohromnou nezastavěnou plochou. Jediné, co se na tomto ohromném prostoru tyčí, je 38 metrů vysoký Památník lidových hrdinů a Mauzoleum Mao Ce-tunga, před kterým se stále vine had těch, kteří chtějí spatřit jediný „exponát“ na vlastní oči.
Náměstí „proslavily“ studentské protesty na počátku června roku 1989 – mladí Číňané tehdy požadovali demokracii a pád komunistického režimu. Vláda ale nepokoje krvavě potlačila. Na náměstí vjelo několik desítek obrněných transportérů a po řádění vojsk zůstalo na dlažbě ležet podle Červeného kříže zhruba 2500 mrtvých, což čínská vláda dodnes popírá.
Více než 500 let bylo Zakázané město běžným obyvatelům Pekingu zapovězeno. Své brány „obyčejným“ smrtelníkům otevřelo až po pádu císařství v roce 1911. Předtím zde po více než pět staletí žilo a panovalo 24 čínských císařů. Zakázané město bylo sídlem panovníků dynastií Ming a Čching a je dodnes považováno za největší kulturní muzeum Číny.
Na nevelké ploše, která je dodnes obehnaná vysokou zdí a příkopem, bylo v průběhu staletí vystavěno více než 800 budov. Velká část z nich byla následně zbourána, ale i „zbytky“ někdejšího komplexu vzbuzují v turistech respekt a úctu. I proto bylo Zakázané město v roce 1987 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
2008 – Peking, město sportu
8. srpna 2008 byly v Pekingu zahájeny XXIX. letní olympijské hry. Čína se na ně připravila opravdu důkladně. Několik měsíců před zahájením akce probíhaly rozsáhlé přípravy – vznikla nová linka metra, zmodernizovala se infrastruktura, obyvatelstvo dostávalo školení, jak se chovat k turistům... Největším symbolem letní olympiády pak byl bezesporu Pekingský národní stadion přezdívaný Ptačí hnízdo. Jeho cena se vyšplhala až k astronomické půl miliardě dolarů a do jeho ochozů se vešlo až 91 tisíc diváků.
Komunistický režim náboženstvím příliš nepřeje, to ale neznamená, že je Peking městem bez chrámů. Naopak – turisté mohou obdivovat úchvatné stavby, které jsou vystavěné v duchu tradiční čínské architektury. Za návštěvu rozhodně stojí chrám Nebes, což je rozlehlý areál, kam chodili panovníci dynastií Ming a Čching prosit o milosrdenství nebes. A nutno podotknout, že k prosení měli skutečně komfortní podmínky. Chrám je téměř 40 metrů vysoký a raritou je, že na jeho stavbu nebyl použit jediný hřebík. V roce 1889 byl ale zasažený bleskem a téměř kompletně vyhořel. Následovala náročná a nákladná rekonstrukce. Ta se ale naštěstí podařila a dnes je chrám Nebes jedním z hlavních symbolů Pekingu.
Za návštěvu rozhodně stojí i Lámaistický chrám, který sice vznikl až v 17. století ale dnes patří k největších chrámům svého druhu na světě – dodnes v něm „fungují“ i lamaističtí mniši. Velmi uznávaným směrem je v Číně i konfucianismus. Právě vyznavačům tohoto směru je zasvěcený Konfuciův chrám – další z častých turistických cílů.
Zhruba 20 kilometrů od Pekingu pak leží Letní palác – místo, odkud v letních měsících vládli čínští císařové. Areál má zhruba tři kilometry čtvereční a více než tři čtvrtiny jsou tvořeny ručně vytvořeným jezerem Kunming. Zbylá čtvrtina je tvořena návrším Longevity, které bylo vytvořeno z přebytečné zeminy po vzniku jezera. V zeleni tohoto návrší se ukrývají pavilony, obytné domy, paláce a altány.
Největší přízni turistů se těší Mramorová loď, neboli Loď čistoty a klidu. Ta kotví u severozápadního břehu jezera Kunming a klame už svým názvem. Ačkoli se jmenuje „mramorová“ a mramoru se podobá i materiál, ze kterého je vyrobena, bylo základní stavebninou dřevo – to, pak zruční řemeslníci natřeli tak, aby vypadalo jako mramor. Toto 36 metrů dlouhé plavidlo zde kotví od roku 1888 a má představovat „letní pavilon na vlnách“.
Pro Středoevropana může být návštěva Pekingu menším kulturním šokem, to ale neznamená, že nepříjemným. Peking rozhodně není cílem běžných turistů, a možná o to víc vás překvapí.