Jen málokoho napadne udělat si dovolenou v Gruzii. Ale když to někoho napadne, nelituje. Jde o zemi s úžasnou přírodou, pozoruhodnými městy i milými lidmi.
Do Gruzie se dostanete bez nutnosti víza a bát se nemusíte ani o svou bezpečnost. Když si budete ve větších městech dávat pozor na své osobní věci a nebudete se vydávat do Abcházie, Osetie a přilehlých oblastí, nemusí se nic stát.
Stejně tak vás nejspíš potěší nízké ceny, které v Gruzii panují. Platí se tu měnou GEL (gruzínské lari = 100 tetri), 1 GEL je zhruba 12 Kč. Kupodivu se vyplatí nakupovat spíš v menších obchůdcích než v supermarketech, případně od místních (třeba u silnice). Chleba vás tady může vyjít na 12 Kč, tradiční gruzínský pokrm chačapuri na 12–24 Kč, jídlo v restauraci se obvykle vejde do 120 Kč a ubytování v soukromí se pohybuje od 120 do 240 Kč na noc.
A na co se v Gruzii můžete těšit?
Návštěva hlavního města je skoro povinnost, když už se vydáte až do těchhle končin. Tbilisi obývá asi 1,5 miliónu lidí (3,7 miliónu je jich v celé Gruzii) a svůj původ má už v 5. století, i když oblast byla podle všeho osídlena už dřív. Historie Gruzie, a tedy i její metropole, je poměrně pestrá a teprve od dubna 1991 je Tbilisi hlavním městem nezávislého a suverénního státu.
Ve Tbilisi si určitě hned všimnete řeky Kury. K vidění je toho ale mnohem víc – například zbytky pevnosti Nariqala ze 3. století a monumentální socha Matka Gruzie, botanická zahrada, tradiční stará část s úzkými uličkami a kočičími hlavami, katedrála Sioni a další podivuhodná místa.
Kromě staré části je tu i čtvrť Garetubani s okázalými stavbami z 19. století a na levém břehu řeky pak spatříte modernější město s kulturními, vědeckými a státními institucemi.
Jedno z nejstarších gruzínských měst láká návštěvníky na své historické památky, z nichž nejvýznamnější je katedrála Sweti Cchoveli, která vznikala v letech 1010–1029 a která byla v 90. letech 20. století vzata pod ochranu UNESCO.
Mccheta byla ve starověku hlavním městem Gruzie, místem rozvoje raného křesťanství a dodneška je centrem Gruzínské pravoslavné církve. Vidět tu můžete taky zbytky královského paláce nebo bývalý ženský klášter s bohatou kamenickou výzdobou.
Skalní klášterní komplex svatého Davida z Garedži? U toho vám spadne brada a jen tak se svého údivu nezbavíte. Stojí na samotné hranici s Ázerbájdžánem, kterému část patří.
Klášterní komplex tu založil syrský křesťanský mnich David z Garedži na počátku 6. století. Tvoří ho stovky místností, kostelů, kaplí a obytných prostor vyhloubených ve skále. Od 11. do 13. století klášter obývalo až 15 mnišských komunit. Z té doby se taky dochovaly úžasné fresky v obytných komůrkách.
Mnichům v klášteře v 17. století „zatopili“ Peršani a po obnovení to ještě jednou provedli Sověti. Ti ho uzavřeli a do 80. let 20. století využívali jako vojenskou střelnici. Teprve po nátlaku s tím přestali a dneska je hlavní klášter otevřen veřejnosti.
Skalní komplex, jeskynní klášterní město Vardzia je dalším místem, které byste si při návštěvě Gruzie neměli nechat ujít. Najdete ho na levém břehu řeky Kury v jižní části země, kde se nachází už od 12. století.
Skalní město vybudované ve stěně hory původně sloužilo jako hraniční pevnost proti nájezdům Peršanů a Turků. Královna Tamara Gruzínská, dcera zakladatele skalního města, tu zřídila klášter a sama tu dva roky žila během válečného konfliktu.
Komplex Vardzia sestává z mnoha místností hloubených do hory, která se tyčí 500 m nad okolní krajinu. Dělníci tu využívali výstupků a nejrůznějších zákoutí, prostory pak spojovali tunely a schodišti, nechyběly ani terasy. V sedmi patrech tu byly asi 3 tisíce bytů, v nichž mohlo žít až 50 tisíc lidí. Dneska už si návštěvník bohužel neprohlédne všechno – kvůli zemětřesení se dochovalo „jen“ 750 místností na 900 metrech čtverečních.
Výprava do Gruzie by nebyla úplná, kdybychom nezmínili Stalinovo rodiště. Město Gori je strategicky významné, v současnosti v něm žije asi 50 tisíc obyvatel a první osídlení tu pravděpodobně bylo už v 7. století.
V roce 1878 se tu narodil Josif Vissarionovič Džugašvili, později Stalin. Proto tu i dneska funguje Muzeum Josifa Stalina v Gori, a to na Stalinově třídě. Lidi ho tu stále vnímají jako národního hrdinu, a když se po pádu SSSR všude strhávaly Leninovy a Stalinovy sochy, v Gori se tak nedělo (z Centrálního náměstí byla například odstraněna až v roce 2010, a to poněkud potají).
Součástí muzea je Stalinův rodný dům nebo osobní železniční vagón, který se „podíval“ například na konferenci v Jaltě během 2. světové války. V muzeu se samozřejmě můžete seznámit se Stalinovým životem, ale třeba i s VŘSR v roce 1917 a s Leninovou smrtí v roce 1924.
Krásný pohled na město a jeho okolí je z pevnosti Gori, po níž je město pojmenováno. Jde o středověkou oválnou citadelu pravděpodobně ze 13. století.
V centru Gruzie se v hornaté krajině mezi dvěma vodními nádržemi nachází asi desetitísové městečko Tkibuli. To je známé hlavně zdejším průmyslem – v okolí bylo neuvěřitelných 9 lomů, dneska už se těží jen v jednom. Na horských svazích nad městem se hojně pěstuje čaj, který se dočkává věhlasu nejen v Gruzii, ale i za hranicemi.
V 90. letech z města odešla asi polovina obyvatel, když se z prosperujícího místa pro život stalo chudé městečko. Spousta těch, kteří z nějakého důvodu zůstali, jsou nezaměstnaní a vedou značně neutěšený život. I to je ale Gruzie, kterou se vyplatí vidět a zažít!
Třetí největší gruzínské město, Batumi, je zároveň letoviskem na pobřeží Černého moře. Ačkoli jsou Adžarové (zdejší obyvatelé) jazykově a etnicky stejní jako Gruzínci, častěji se tu setkáte s islámem.
Batumi je vyhledávaným místem pro klasickou „válecí“ dovolenou, a to jak pro Gruzínce, tak i pro obyvatele jiných republik, které spadaly pod SSSR, nebo pro turisty z Turecka. Krásné panorama je tu díky kombinaci vody a třítisícovým vrcholkům Malého Kavkazu.
Historie města příliš pestrá není. Často se setkáte s budovami a památkami ne staršími než 100 let. Nejvýznamnější je pravděpodobně zdejší přístav, který se v posledních letech bouřlivě rozvíjí.
Na východě Gruzie najdete jedno z nejmenších městeček v zemi, které má ale co nabídnout. Jeho atmosféra je nezaměnitelná – všechno se točí kolem výroby vína, koberců a taky tradičního pokrmu mcvadi (druh kebabu).
Ještě dneska je vidět zeď z 18. století, která dřív chránila město před nevítanými návštěvníky, dva gruzínské ortodoxní kostely, entografické a archeologické muzeum původně z 50. let 20. století. Asi dva kilometry za městem stojí uctívaný klášter Bodbe. Sighnaghi platí za romantiku, takže tu nejspíš potkáte i nějaký ten svatební pár.
Když Gruzie, tak víno. Bez něj by to nešlo. Zámeček se sklípkem Cinandali původně patřil významné šlechtické rodině Čavčavadze. Alexandr Čavčavadze nechal ve vesnici, kterou zdědil, postavit palác v italském stylu s velkolepými zahradami, kde hostil nejednu návštěvu.
Vínem z vlastních vinohradů plnil zdejší sklep a vy ho tu můžete ochutnat i dneska, na řízené degustaci. Díky tradiční staré gruzínské technologii zpracování je víno z téhle oblasti velice ceněné.
Gruzie nabízí nejen města a městečka s kláštery, kostely a skalními komplexy. Disponuje taky skvostnou přírodou. Důkazem místo slibů může být třeba Národní park Thušsko ve Velkém Kavkazu. Pyšní se rozlohou 830 kilometrů čtverečních, rozpíná se v nadmořské výšce 900–4 400 metrů a Gruzínci si ho chrání od roku 2003. Nejvyšší horou je Tebulosmta s 4 492 metry.
Je dost možné, že při túrách ani nezabloudíte. O poctivé značení v národním parku se starají čeští dobrovolníci, kteří zároveň vytvořili i mapu nejen pro Čechy.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5, zdroj 6, zdroj 7, zdroj 8, zdroj 9, zdroj 10, zdroj 11, zdroj 12