Vesak Poya Day se slaví každý rok. Tento den představuje den úplňku, což je jeden z největších buddhistických svátků po celém světě. Buddhisté si díky tomu připomínají významné události, které se uskutečnily v životě Lorda Buddhy a právě v tento onen den, dle legendy dosáhl svého osvícení. Obvykle se slaví v měsíci květnu, ale například loni roku 2018 vyšel již na měsíc duben. Letos ho budeme očekávat opět v květnu. Říká se, že na Srí Lance existuje tzv. společenská komunita mnichů, která o konkrétním dni oslav rozhoduje.

Na Srí Lance obecně platí, že rodina je vždy na prvním místě a jednou z hlavních povinností každého člena rodiny je, účastnit se všech rodinných a buddhistických oslav. Proto jsem byla opět velmi vděčná, že i já se mohu zapojit a zažít veškeré oslavy s mojí místní rodinou na vlastní oči.

Svátky mají na Srí Lance mnohem duchovnější rozměr než u nás.

Zdroj: Anna Ferenčáková

Průběh oslav

Každá oslava úplňku je také den půstu, kdy se nesmí jíst maso. Takže takový tradiční oběd se skládá z oblíbeného vegetariánského národního pokrmu „rice and curry“  plného svěží a čerstvé zeleniny. Jako náhradu masa lidé většinou přidávají do pokrmu nasekané kousky sója nebo maso úplně vynechají.

Nejkrásnější tradicí těchto oslav je, že každá rodina zdobí své domovy zvenku barevnými blikajícími světýlky a zavěšenými  papírovými lampiony s třásněmi různých barev.

Hra světel a stínů je magická a na Srí Lance ji umějí.

Zdroj: Anna Ferenčáková

Kolombo - hlavní město a centrum všeho dění je také rok, co rok středem vizuální pozornosti. Všechny ulice v těchto dnech svítí a jsou plné barev v rytmu velkolepých oslav, které se konají převážně v pozdních a večerních hodinách. Papírové lampiony označované jako „Vesak Kudu“ si všichni lidé mohou zakoupit na každém rohu, většinou však v tradičních bílých barvách anebo v barvách buddhistické vlajky, které jsou:

Nebeská modř (nila) – představuje světlo zářící z Buddhových vlasů a symbolizuje všezahrnující soucit se všemi bytostmi.

Žlutá (pita) – světlo zářící z Buddhovy kůže a symbolizuje jak střední cestu, která překonává všechny extrémy, tak i obnovenou rovnováhu a vysvobození.

Červená (lohita) – světlo zářící z Buddhova svalstva, která symbolizuje požehnání, které přináší praktikování Buddhova učení.

Bílá (odata) – světlo zářící z Buddhových kostí a zubů, která symbolizuje čistotu Buddhova učení a svobodu, kterou přináší.

Pomerančově oranžová (manjestha)– světlo zářící z Buddhových dlaní, pat a rtů, která symbolizuje neotřesitelnost Buddhovy moudrosti.

Neviditelná barva (prabaswara) – představuje univerzalitu pravdy Buddhova učení.

Výroba lampionů

Původním a dochovaným zvykem je však lampiony nekupovat, ale ručně si je doma vyrobit, jako tomu bylo u mojí rodiny, která všechny buddhistické zvyky a tradice striktně dodržuje od pradávných dob. Od rána jsem s moji kamarádkou Piumi stříhala a lepila dřevěné tenké klacíky k sobě, abychom vytvořili obvod konstrukce každého lampionu. Poté jsme zdobily barevným krepovým papírem vnitřek, do kterého jsme na závěr přidaly světýlko, svíčku nebo malé žárovky. Aby lampiony vypadaly honosnější, vystřihávali jsme a rozmotávali na závěr třásně, které se pak přilepovaly na každý okraj hrany. Náš finální výsledek vypadal opravdu nádherně, především v noci kdy se všechny lampiony rozvěsily, rozsvítily a blikaly ve tmě.

Během bílého dne jsou místním zvykem nekonečné průvody v ulicích a oblíbené čekání ve frontách na rice and curry, které je podáváno v tento den pro veřejnost zdarma, spolu s dalšími oblíbenými pokrmy i pitím. Obdivuhodné je, že místní lidé v této frontě vydrží čekat i s malými dětmi, klidně několik mnoho hodin během tak horkých tropických dnů.

I podle architektury poznáte na první pohled, že nejste v Hronově nebo Jevíčku.

Zdroj: Anna Ferenčáková

Můj Vesak den

Já se mohu pochlubit svým autentickým zážitkem, který jsem zažila po cestě z práce, v autobusu. Jak už tomu na Srí Lance bývá zvykem, několik minut jsme opět stáli v dopravní koloně. Během čekání do našeho autobusu znenadání naskákalo několik mladých místních chlapců, kteří nám všem rozdali vanilkovou zmrzlinu do ruky a zadarmo. Pak zase z autobusu všichni vyskočili zpět ven a běželi do ulic rozdávat zmrzlinu jiným.

Na konci dne, kdy už se pomalu stmívá se poté většina rodin chystá navštívit buddhistický chrám, na Srí Lance označován jako tzv. Temple. I já se svou rodinou jsem v noci jeden navštívila. Tradičně je zde zvykem rozdávání květin k soškám Lorda Buddhy, zapalování aromatických tyčinek a knoty svíček napuštěné v kokosovém oleji. Po tomto rituálu přichází na řadu i několik modliteb ve sinhálštině a vyřknutí svých tajných přání. Někteří lidé se modlí již během podávání květin k soškám Buddhy, jiní zase šeptají své modlitby až nakonec, sedící nebo klečící na zemi, kdy své modlitby opakují i několikrát za sebou. Správně vyřčená modlitba může trvat klidně i několik hodin. Lidé věří v naplnění svých přání a proseb, modlí se většinou za blaho svých dcer a synů, zdraví, štěstí a peníze.

Duchovní svátky a oslavy jsou často záležitostí celé rodiny.

Zdroj: Anna Ferenčáková

Při tomto okamžiku všude panuje dokonalá spirituální atmosféra. Já sama ani neumím tuto atmosféru dokonale popsat. V průběhu rituálu jsem i já se svou rodinou zapálila několik vonných tyčinek, které se pak zapíchávají do hlíny nebo do písku. Také jsem měla šanci rozdat několik květů k soškám Buddhy. V duchu jsem také myslela na svá tajná přání, ale bohužel modlit se jako pravý Sinhálec ještě neumím. Jako ateista, ale věřím v to, že každý máme svůj předepsaný osud a vlastní vnitřní víru. Když člověk něco doopravdy chce a jde si za tím, osud mu jde jeho přáním naproti. Samotný buddhismus také praví, že pokud v životě lidé konají dobro, dobro se jim vrátí. Ovšem pokud lidé převážně za svůj život konají zlé věci, zlo si pro ně přijde ve správný čas. Buddhismus vlastně funguje na principu karmy a lze ho chápat spíše jako filosofii než jako náboženství a víru „v něco“. Samotný buddhismus je hluboce spjatý s přírodou a se všemi žijícími bytostmi i živly.

Vesak Thorana

Po návštěvě Templu jsme se pak vydali zpátky domů. Cestou jsme se ale zastavili jako většina ostatních lidí v rušných ulicích, v jedné čtvrti zvané Malabe. Tam postávaly místní davy lidí, které poslouchaly a dívaly se uchváceně na obrovskou barevnou zeď, zvanou Vesak Thorana. Tahle zeď je prý symbolem jedním z 550 bájných příběhů, které Buddha zažil na své cestě a veškeré tyto příběhy jsou dochovány v mnoha buddhistických knihách.

Srí Lanka je protkaná buddhistickou mystikou.

Zdroj: Anna Ferenčáková

Na první pohled připomíná tato zeď spíše pouťovou atrakci, která barevně bliká všemi barvami, leskne se a třpytí. V pozadí hraje několik hlasitých střídajících se melodií a v průběhu všeho, jeden z vypravěčů vypráví několik krátkých legend ve sinhálštině, nesoucí se v rytmu těchto tónů.

Oslavy tohoto festivalu doznívají poté ještě několik dní. Bohatá výzdoba zdobí ve dne a v noci ulice Srí Lanky a v průběhu dne je lidem nabízeno spousty pouličního jídla a pití zdarma. Dny Vesak Poya končí až po uplynutí celého úplňku.