Netušila jsem ale, že je to mimořádně cestovatelsky zajímavá země, a to díky přírodě, památkám, ale i půvabům Indického oceánu. Většina místních obyvatel jsou buddhisté, proto je všude celá řada chrámů a po ulicích chodí průvody tanečníků a muzikantů s nazdobeným slonem v čele.

Jak se létá na Srí Lanku

Sloni jsou na Srí Lance páni.

Zdroj: CK Go2

Letěli jsme z Prahy s jedním krátkým přestupem v Dubaji. První let trval okolo pěti hodin a z Dubaje do Colomba jsme doletěli za čtyři hodiny. Letenky na Srí lanku je možné sehnat poměrně levně s krátkou přestupní dobou. Když vystoupíte v Colombu na letišti, tak kromě toho velkého tepla, které na vás dýchne hned po otevření dveří letadla, začnete větřit, že tady jste se ocitli v trošku jiném světě. První, co zarazilo mě, byly ty tisíce ledniček, praček a myček nádobí. Je to neuvěřitelné, ale kromě kabelky od Prady a parfému od Diora si na letišti můžete pořídit třeba právě lednici. Další zvláštností, které si každý turista hned všimne je, že čas na Srí lance plyne přece jen trošku pomaleji než v Evropě. Nikdo se nikam nežene, fronty nevyvedou žádného úředníka z míry a v tom teple si udržuje každý své klidné tempo.

Sigiria „Lví hora“, chrámy a náboženství

Osmý div světa, památka UNESCO. To je Sigiria, takzvaná Lví hora. Palác na hoře nechal vystavět král Kasyapa ale po jeho smrti začala hora včetně paláce opět sloužit buddhistickým účelům. Proč král zvolil lva jako strážce vchodu do paláce se můžeme pouze dohadovat. Však i samotný původ slova Cejlon se odvozuje ze sanskrtského Sinhala, což v sanskrtu znamená „lví krev“. Protože lvi na Srí Lance nikdy nežili, předpokládá se, že jde o odkaz na lvího muže, hrdinu, podle pověsti dědečka prvního krále Vidžáji. Výstup na horu je poměrně fyzicky náročný a je vhodné také vzít v úvahu zástupy lidí, kteří tuto cestu každodenně podstupují.

Takového páva v ČR neuvidíte

Zdroj: CK Go2

Existuje však ještě druhá možnost, a tou je výstup na sousední horu Pidurangala. Tu jsme bez váhání využili a udělali jsme dobře. Turistů je zde o mnoho méně a doprovodem nám byli místní psi. Pohled na celou Sigiriu v její kráse byl dostatečným zadostiučiněním. Dalším z míst, které stojí za to navštívit, je město Kandy a chrám Buddhova zubu. Po celém ostrově lze nalézt tisíce různých chrámů, tento je však zvláštní právě tím, že je v něm střežen Buddhův zub. V pravidelných intervalech lze zaslechnout svolávání mnichů k modlitbě a z amplionů hlásá jeden z nich pravidelnou modlitbu. Na návštěvu je dobré zvolit spíše dopolední hodiny, protože při večerních modlitbách je chrám doslova přeplněn k prasknutí. Do chrámu je povolen vstup pouze se zahalenými koleny. Moje krátké šortky to rozhodně nesplňovaly, ale naštěstí jsem si zapůjčila od průvodců dlouhý šátek a mohla jsem pokračovat dál. Koupili jsme krásné květy leknínů od místních stánkařů a po vzoru ostatních je položili na obětní oltář. Uvnitř chrámu voní vonné tyčinky a focení je až na jednu výjimku povoleno. K soše Buddhy je povoleno stát pouze čelem a pokud se otočíte zády a budete se chtít vyfotit, strážci chrámu vám v tom okamžitě zabrání. Co mě však velmi pobavilo, bylo vidět v okolí chrámu spousty kohoutů a slepic. Srí lanka je totiž jejich přirozenou domovinou.

Honba za slonem v parku nebo krmení v záchranné stanici

Na Srí lance je mnoho národních parků, ve kterých lze spatřit volně žijící zvířata. Parky jsou naštěstí veřejnosti zpřístupněny jen částečně. Prvním, který jsme navštívili byl park Minerryia, ve kterém žijí početná stáda slonů. My jsme bohužel žádné stádo nespatřili, ale viděli jsme mnoho pávů, opic a ptáků, kteří hráli všemi barvami. V parku Yala už jsme měli větší štěstí, bylo to však provázeno smíšenými pocity. Při vchodu do každého parku čeká denně několik terénních aut, která se s turisty rozjedou po parku. Začíná honba za fotografiemi a dobrodružstvím. Řidiči si mezi sebou předávají vysílačkami informace, kde se jaké zvíře zrovna vyskytuje. Na Srí lance lze spatřit slona, buvola, krokodýla ale i levharta. A pokud byste náhodou neměli štěstí, doporučuji zajet do některého ze sirotčinců, kde se starají o nemocná či zranění zvířata, která již nemohou být do volné přírody vypuštěna. Nejmilejším zážitkem je asi krmení mláďat. Všechna mláďata jsou pravidelně vyváděna do ohrady uprostřed parku, kde jsou následně krmena obřími lahvemi s dudlíkem. Ze všeho nejvíc jsem si přála přeskočit ohradu a jít jedno ze slůňat nakrmit! Koupání slonů je další každodenní rituál a místa v kavárně u řeky bývají dlouho dopředu zamluvena. loni se válejí ve vodě a užívají si osvěžení plnými doušky. Tady už jsem neváhala a dohodla se s ošetřovateli a jednoho slona pořádně vydrhla kartáčem. Spokojeně si bručel a stříkal chobotem vodu do výšky. U řeky lze však zažít ještě jinou zábavu a tou jsou malinkaté rybičky, které Vám udělají pedikůru! To není zážitek pro každého, protože kdo je jen trošinku lechtivý, neudrží nohy ve vodě. Je to ale veliká sranda a určitě to stojí za vyzkoušení.

Zdejší lidé jsou velmi pohostinní.

Zdroj: CK Go2

Pláže jako z katalogu a jídlo, co pálí jako čert

Pláže jsou něco, co je hlavním lákadlem Srí lanky. Mnoho z nich je ještě nepoznamenáno rušným turismem, jako ostatní asijské pláže. Jsou čisté, nekonečné a oceán je neskutečně teplý. Brzy z rána jsou na svých místech rybáři, kteří na Srí lance loví ryby specifickým způsobem. Sedí na svém malém sedátku, které je umístěno na kůlu. Jsou to většinou malí, hubení dedečci, kteří trpělivě čekají na svůj úlovek, který pak prodají na trhu. Tito dedečci občas ale dělají i jiný byznys a tím je prodej čerstvé kokosové vody. Přímo před Vám otevřou kokos pomocí mačety tak, že se ani nestihnete bát o jejich ruku. Doporučuji však mít oči na stopkách, většinou mají jen jedno brčko a to používají pro všechny své klienty…Podobné varování platí pro jídlo z ulice, tam se doporučuje obezřetnost. Zaprvé je dělané pro trénované jazyky místních obyvatel a pálivost je tedy mnohonásobně vyšší, než jakou zažijete v resortu. V restauracích je však jídlo famózní. Nabídka je neskutečná a kvalita a čerstvost surovin i koření dělá svoje.Nezkušeného Evropana by snad jen mohlo překvapit, že srílančané jedí rukama. Tedy jednou rukou a to levou.Tento způsob stravování má historický podklad, kdy byla pravá ruka určena z hygienických důvodů pro malinko jiné účely.

Architektura má genius loci.

Zdroj: CK Go2

Od všeho kousek pro každého

Celkem vzato, Srí lanka je velmi snadno dostupná exotika, kde si každý najde to svoje. Transport je oproti Evropě opravdu jiný a místní tuktuky si získají opravdu každého. Každý řidič má takový ten svůj styl výzdoby. Nápisy jako „Only one sun shine for all“ nebo „Allways read and think aloud“ a „Life is nice with wife“ jsou v každém tuktuku. Troubení je nedílnou součástí dopravy, a je v podstatě nutností, když se rozhodnete předjíždět. O půjčení auta ani neuvažujte, tuktuk je velmi levný a v tom zmatku by člověk o řízení vlevo ani moc nestál.

Nádherné zvíře.

Zdroj: CK Go2

Na své si přijdou i milovníci jídla, kteří se nebudou moci nabažit voňavých kombinací všemožných koření. Indický oceán je opravdu teplý a jsou místa, kde si na své přijdou i surfaři. Jako se na horách dávají děti učit lyžovat, tak se na Srí lance dávají do surfařské školy. Pod vedením zkušených instruktorů to zvládne opravdu každý a kdo je opatrnější, může se sklouznout na vlnách na takzvaném “body-boardu”, který využívá především váhu vlastního těla. Srí lanka každého pohltí svoji přívětivou atmosférou, barvami a milými lidmi. Chrámy a uctívání Buddhy a dalších náboženství vzbuzuje respekt a stojí za zamyšlení. Svou rozmanitostí je ideální pro kombinované dovolené na Srí lance, kdy si chceme, jak odpočinout, tak poznat nové věci, vidět exotická zvířata, či navštívit památky UNESCO.